Hra bez pravidiel

Býval jsem vcelku přesvědčený, že jedním z negativních rysů české kinematografie je neschopnost našich herců hrát civilně,  scenáristů psát civilní scénáře a režiséru vést herce k civilnímu projevu a možná i díky tomu se v našich končinách nikdy moc nedařilo akčním snímkům či hororům, kde vlastní herecký projev nemusí nutně hrát prim. Na druhou stranu jsem těch českých, potažmo československých, filmů zase tolik neviděl, abych toto své přesvědčení mohl opřít o velkou zkušenost. Hra bez pravidel, na níž jsem dostal doporučení od československou kinematografií mnohem více "poznamenaného" Willyho Kufalta, byla pro mě pak vzhledem k výše uvedenému  obrovským překvapením. Já koukal na českou kriminálku, kde se neřešily vzájemné vztahy zločinců, kriminalistů, jejich rodinná pouta  ani společenské neduhy, nic takového. Přede mnou se odvíjel křišťálově čistý kriminální příběh bez těchto nadbytečných příměsí s báječně CIVILNĚ zahranými postavami,  a to s takovými hereckými esy jakými bezesporu jsou pan Matyáš, Menšík či Adamíra a nesmím zapomenout ani na Zdeňka Kryzánka v jeho řekněme až tradiční roli padoucha. Že někdy řeknu o českém filmu, že to byla nemilosrdná jízda, bych si nikdy dřív nepomyslel.  Nemilosrdná pětihvězdičková  jízda a díky za tip, Willy! (14.05.2021)

Svižná napínavá krimi zjevně inspirovaná francouzskými filmy té doby. Děj je dost syrový, dynamický a poměrně nepředvídatelný, i když za cenu občas ne úplně logických rozhodnutí hlavních protagonistů, z nichž žádný nevyjde z rozehrané hry "klenoty nebo život" bez následků, přičemž s sebou strhnou další. Menšík coby malý český hajzlík vážně překvapí, Kryzánek si nezadá s tvrdými filmovými grázly, Adamíra se představí jako inteligentní gauner, který je zároveň srab, co se bojí ušpinit si ruce, a Matyáš jako vyhozený policajt, který svou snahou dořešit čtyři roky starý případ ohrozí několik lidí kolem sebe. Za zmínku stojí i velice solidní kamera a účast Františka Šťastného coby Františka Šťastného. (10.06.2023)

Na svou dobu jistě překvapivé, když tu nevystupují sympatičtí a chytří esenbáci. Dokonce bych řekl, že je to jeden z mála českých kriminálních filmů, kde akční scény nejsou zdrojem nechtěného veselí. Prostě, povedená variace na západní (francouzské) kriminálky. Zvláště ta loupež bez jediného slova je skvělá, pak už kvalita kolísá. Největší slabinou je hlavní hrdina. Svatopluk Matyáš je typově dobrá volba, herecky už méně dobrá volba. František Šťastný jen trochu přebytečná kuriozita. (28.02.2015)

Kvalitně natočená úvodní loupež, až jsme si říkal áááá tady se nám někdo hodně koukal na Henri Verneuila, pěkně svižně, dramaticky a bez keců, přesně jako z nejlepších časů francouzských kriminálek. Dál už si ale příběh jde svou vlastní cestou a nutno dodat že je to velmi kvalitní cesta. Celá pointa se točí kolem úvodní loupeže a je udělána v duchu, každý chvilku tahá pilku. Napětí ani na chvilku nepolevuje, zápletka v podstatě nemá jediný hluchý místo a to všechno každou minutou ještě graduje až se příběh dostává v naprosto strhujícím tempu do závěrečného finále, který nemá v dějinách českolovenské filmové kriminálky příliš konkurenci. Záslouhou bezchybné práce kameramana ( záběry netrvají o sekundu déle ani méně než mají ), vynikajího střihu a za doprovodu výborné hudby přichází závěrečné rozluštění v tempu, na českolovenský film naprosto nevídáným. Kriminálka, která chytne a až dokonce nepustí. (20.03.2010)

Ojedinělý počin v československé kinematografii - akční kriminálka, která se povedla. Název přesně vystihuje podstatu příběhu. Nejsou tu hodní a zlí, jsou tu lidi. Téměř u nikoho si nemůžeme být jisti, jestli v tom taky nejede. Navíc je tu skvěle vyvážena akce s psychologickým rozborem (přeževších) postav. Závěr je navíc taky netradiční, ale rozhodně to není jediné klišé, kterému se tvůrci zdatně vyhli. Určitě jedna z nejlepších českých kriminálek. (15.01.2007)