Takí sme boli

Nečekala jsem, že mě tenhle film bude tak bavit. Nakonec jsem se od něj nemohla odtrhnout. Důvodem byl dobrý náhled na ženu s mesiášským komplexem, která chce spasit svět, ale v reálu jí vaděj lidi. Možné spoilery. Necítí se dobře ve společnosti, ze které hledá úniky. Důvod si vždycky najde. Všechno dobré si naprojektuje do jednoho chlapa, kterého pak miluje příliš. Ten je však nohama na zemi a společnost má rád, pár je tedy dost nevyrovnaný. Osobně jsem nečekala, že s Katie vydrží Hubbell tak dlouho, a že se k ní přes odhodlání k ukončení vztahu vrátí. Stačil k tomu jeden telefonát, a to tedy byla scéna na jedničku. Monolog manipulující ženy se vším všudy, kdy Hubbella přesvědčila, aby se k ní vrátil. Odhadnutelný konec byl nevyhnutelný. (21.11.2020)

Sydney Pollack měl v sedmdesátkách úžasný žánrový rozptyl: western, krimi, paranoidní thriller, romantika. A ta v ´Takoví jsme byli´ funguje skvěle, stejně jako peprné dialogy a vůbec je na co koukat a co poslouchat. Já měl ale problém -velký problém- s tou politickou orientací Katie, mladá holka co má doma plakáty Lenina a obrázky Stalina (v rámečku) uff s tím jsem fakt bojoval (!) asi toliko k záporům. Pokud ale její svérázná výzdoba bytu nebyla v záběru a náhodou se řeč nestočila k politice -nebylo takových momentů moc- jsem se docela bavil :) (24.11.2020)

Včera jsem film viděl už potřetí avšak s velkým časovým odstupem. A ke svému údivu jsem zjistil, že tak nějak vyčpěl. Zůstal jen Redford, Barbra a nezapomenutelný hit Way We There... To politické kolem mně něajk nebralo a rušilo. Ovšem to jiskření mezi úvodní dvojicí bylo fantastické! Souhlasím, že pokud existují nějaké TOP filmové páry Robert s Barbrou budou zcela jsitě v TOP Five! Z toho filmu na mne dýchla nostalgie ale spíše než na léta válečná tak na osmdesátky, kdy u nás kupodivu mohl běžet...Nedivím se, že po tomto filmu byl Redford sexysymbol. Mně se z jeho charisma málem kolena klepala také a to nejsem žena! .-) Palec nahoru za skvělý dabing Pavla Soukupa a Simony Stašové! Dnes už je to ale jen za 3 scénáře. * * * (16.04.2016)

Protiklady se přitahují, ale jen do určité míry. Co se může zdát na první pohled atraktivní, při dlouhodobějším pohledu z blízka už nemusí být lesklé a přitažlivé. Idealismus proti realismu, to je oč tu běží. Na tomto snímku mě oslovilo především dobové vykreslení amerických nálad, které sice zcela nekoresponduje s mou vlastní představou, ovšem i přes to je toto podání velmi zajímavé. Škoda, že se Pollack trošku více neopřel do vykreslení éry mccarthismu - honu na čarodejnice - v druhé polovině 40s a následně v 50s letech. To by atmosféru ještě více vyšperkovalo. Nicméně i tak je zajímavé sledovat osud dvou dosti rozdílných lidí, které to k sobě táhne, ačkoliv mají naprosto rozdílný pohled na svět. Redford je zde jak ze škatulky, neuvěřitelně elegantní a inteligentní muž, oproti němu Streisand je zde neskutečně energická, sečtělá a snaživá. Pravdou je, že bez těchto dvou hereckých hvězd své doby, by film asi malinko pokulhával, protože v některých momentech vskutku ztrácí tempo a dech. Zachraňuje to pak především Streisand svým neskutečně bezprostředním herectvím, které je plné emocí. Celkově příjemná podívaná, ze které mi zůstane v hlavě minimálně titulní píseň "The Way We Were" a plamenný projev horlivé komunistické aktivistky v podání B. Streisand. 7/10! (14.10.2011)

Stokrát omielané, niekedy mi tu proste chýba medzi-hodnotenie na filmy pri ktorých si môže človek zuby vylámať a aj tak nevie či dať tri alebo štyri.Ústredná dvojka je moc fajn, určite skolila a ešte skolí nejedno srdce, no na mňa až tak nezapôsobilo to ostatné okolo toho. 70%, viac k tomu nejako nemám chuť dodávať. (24.08.2008)