Kone sa taktiež strieľajú

"Somebody screamed." "That was you, Alice". Nechápu, jak jsem mohl tak dlouho chodit po matičce Zemi, koukat na tuny brakových takyfilmů a nikdy nezakopnout o tenhle skvost. Pomalý, dlouhý rozjezd se postupně zahušťuje scénami, u kterých se tají dech a klesá čelist. Oba závody, hysterický záchvat ve sprše, nelineární dějové vsuvky a závěrečné rozuzlení stačí na to, aby se toto dílo okamžitě vyhouplo do klubu mých oblíbenců. Hluboký, nápaditý, nekompromisní a inteligentní. Opět věřím v magii a sílu filmu. (30.10.2011)

Horace McCoy předpověděl, že vznikne veřejný prostor pro každýho troubu instantně zbohatnout na úkor naprosté ztráty hrdosti a Sydney Pollack zase naznačil, jak to bude přibližně vypadat. O lidech, kteří raději přijmou pravidla hry, ve které nemají šanci zvítězit, než aby se je pokusili změnit. Sadistický horor, kde jsou na vině všichni. (24.08.2020)

Člověka by nenapadlo, co všechno může znamenat pro lidi účast v tanečním maratonu, s přihlédnutím k okolnosti všudypřítomné bídy společnosti. Opravdu trefný pohled na rozklad společnosti v době hospodářské krize. Film nabízí dokonalý přechod od nadějného začátku, plného optimismu a víry v nový zážitek, bohatou výhru a třeba i nového partnerského soužití, k naprosté rezignaci a duševnímu i fyzickému rozkladu lidských bytostí. Cynické chování ředitele soutěže, si v ničem nezadá s otrokářstvím. On je zručným architektem hrůzy. Jeho trefný odhad zvrácených choutek publika jej činí mistrem ve svém oboru. Fascinace publika lidským utrpením odkrývá tu temnou stránku lidské povahy, která je společná starověkým gladiátorským hrám stejně jako moderním drsným reality show. Američani jsou na tohle specialisti. Tohle je silně antikapitalistický film. Vypovídá o tom, že trh sám o sobě vše nevyřeší. (Cena svazu umělců SSSR je pochopitelná.) Děsivé rozuzlení kroužilo v éteru po celou dobu. Když Gloria na konci požádá Roberta o poslední službu a on vyhoví, je to již úplná ztráta všech iluzí a víry v cokoli. Dnešní člověk takovou situaci může jen těžko pochopit. V krizových životních situacích se určité věci posouvají úplně někam jinam. Skvělá Jane Fonda. 84% (28.01.2011)

Od Sydney Pollacka ako režiséra, herca, producenta som už videl všeličo, ale niečo takto pesimistické, depresívne a bezvýchodiskové teda ešte rozhodne nie. Je len veľmi málo filmov, po ktorých by som sa cítil tak neskutočne zle. Toto som veru nečakal, vedel som, že idem do niečoho silného a emotívne vyhraneného, ale že to bude až v takejto miere, to ma veru nenapadlo ani len vo sne. Pollack tu rozoberá nielen témy ako sú túžba po peniazoch, sláve... a to najmä v časoch, keď je peňazí ešte menej ako inokedy (hospodárska kríza), ale aj také témy, ktoré priamo súvisia so životom ako takým, v tomto svete plnom pretvárky, bezcitnosti a bezohľadnosti. Ľudia sú v honbe za bohatstvom a slávou schopní všetkého, v tomto prípade či už ako účastníci tanečného maratónu alebo ako jeho usporiadatelia. Vývoj postáv a zmenu charakterov od nevinných začiatkov až do absolútne šialeného maxima pokrivenosti tu Pollack zvládol majstrovsky a šokujúco presne. A to je dôvod na ešte väčší smútok a depresiu. To všetko tu je zastúpené v doprovode postupne ale neúprosne sa zhusťujúcej atmosféry, ktorá ku koncu už nemilosrdne tlačí na srdce diváka. Aspoň na to moje určite. Posledná veta filmu je zároveň i jeho názov, a ten do celkovej pointy nielenže krásne zapadá, ale svojou jednoduchosťou, no zároveň i priamočiarou nekompromisnosťou s veľkým myšlienkovým presahom, ma v náväznosti na filmový odkaz totálne duševne prevalcoval. Jedno je isté, nad filmom budem ešte veľmi dlho premýšľať. Odporúčam divákom, ktorí vo filme vyhľadávajú predovšetkým duševný pokrm a nevadí im obrovská dávka pesimizmu a depresie. (17.03.2016)

"Koně se přece střílejí, tak proč by se nemohli střílet lidi". Silný film natočený podle útlé knížečky Horace McCoye o dívce, která si s postupujícím časem na tanečním maratonu uvědomuje únavu životem a požádá svého partnera o poslední službu prokazovanou raněnému koni, jsem viděla velmi dávno, ale jeho hutnou depresivní atmosféru a bolest, která na mě i vlivem přesvědčivého výkonu Jane Fondové padla, nezapomenu. (20.12.2005)