Hodina vlka

Horor se vším všudy a bez jediné kapky krve nebo oživlé mrtvoly. Hrůza v každém okamžiku, jen stále větší. Proč? Protože něco podobného se možná odehrává „vedle u sousedů“. Nejsou to umělci ani nežijí na opuštěném ostrově. Třeba se jen mají stejně „rádi“ jako ti dva ve filmu, a proto splynou i s démony toho druhého. A jejich drama možná taky nemá „žádný“ konec, jako i tento film. Max von Sydow se role zhostil bravurně. (22.06.2010)

Ingmar Bergman trpěl podle všeho depresemi celý svůj dospělý život. Nicméně v době natáčení Hodiny vlků bych typoval, že u něj úzkosti a temné nálady musely dosáhnout vrcholu. Protože podobně deprimující horor jsem snad ještě neviděl. Je jako strašlivý výkřik uprostřed noci plné hrůz, který nikdo nikdy neuslyší... (23.07.2016)

Filmový hlavolam, interpretačně jeden z nejtěžších filmů, který znám. Zkrátka film, na který si budu muset ještě udělat pořádnější názor, první den po projekci mne bolela hlava a říkal jsem si, že si pěkně pokritizuji, teď ale velmi toužím film vidět znovu. Především díky Maxi von Sydowi a Liv Ullman, vztahová studie, kterou na nich Bergman provádí je uchvacující. Nejsugestivnější pár filmového plátna ever. Toto tvrzení se vztahuje k celé ostrovní trilogii. Zatím tedy s odřenýma ušima čtyři hvězdičky. 70% (25.05.2013)

Kam až nás může dohnat naše minulost a naše hříchy. Pak ani nevinná a Bohem požehnaná žena nemá šanci. I když - kdo ví? Syrově natočené drama, kde nevíme, co jsou, a co nejsou představy, a kde postupně odkrýváme temnou minulost slavného malíře, který se od ní snaží utéct a který vlastně žádá o odpuštění - stejně jako kdysi, když byl dítě. A co když ti démoni ovlivní ženu, co když ovlivní dítě? Vynikající scény ostrova, surrealistické zámku, 216 let stará babča, a přitom v podstatě minimalistické podání. Jen - i když je potřeba vnímat všechny řečené náznaky a motivy - v určité chvíli jsou přece jen karty dostatečně odkryty, takže se na rozuzlení už jen zbytečně a pozvolna čeká. (18.03.2018)

Naprosto přesný Marigoldův komentář výborně vystihuje i mé pocity z tohoto filmu. Dodám jen pár drobností: 1.V interpretační rovině je snad snímek do jisté míry i vyjádřením Bergmanova postoje ke vztahu umělce a konzumentů jeho díla (potažmo kritiků). 2. "Hodina vlků" je celkově podívaná pro silné nervy, na mne osobně však opravdu hrůzně zapůsobila zejména scéna z mořského útesu, kdy kombinace nervy drásající hudby a chlapce zlověstně stojícího za Johannovými zády navozuje atmosféru ďábelského zla a dává tušit, že se zde schyluje k tragédii. Následný výbuch násilí pak už paradoxně působí mnohem méně skličujícím dojmem. 3. Těžko říci nakolik to byl tvůrčí záměr, ale přestože je ve filmu umělec několikrát zachycen při práci a jeho díla jsou častokrát komentována, ukazována jsou však postavám výhradně mimo obraz a filmový divák z nich neuvidí ani čárku. (04.12.2011)