Karel, já a ty

Překvapení, znejistění a nakonec zájem. A navíc, možná to je cesta, po které by (znovu)zrozený český film mohl jít. Karáskův film zobrazuje obecné a běžné problémy spojené s "erotickým marketingem", ale i každodenní problémy se životem samým. Měl jsem pocit, že jsem o generaci omládnul a nemohl jsem, než porovnávat: témata táž či hodně podobná, ale vlažná gesta, hovory vedené v rámci "politické" korektnosti, slušně (pár sprostých slov tu zněla nemístně a jaksi s přemáháním), krev stydla, kde by v našem mládí vřela, a tři piva stačí na opičku. No jo, "for the times they are a-changin'." (03.04.2020)

Vztahy a názory (nejen) pražských dvaceti a třicetiletých, tápajících a většinou neukotvených, podané formou volných monologů a dialogů. Film působí neotřele a zaujme - tedy zaujal by více, kdyby postavám bylo lépe rozumět, zejména (ne)artikulace a drmolení Jenovéfy Bokové je katastrofální. Kdosi tu cituje Rohmera (k němu je film v poměru 1:100) a Linklatera (tam už je ten poměr příznivější). Přes všechny nedostatky je to aspoň něco, na co se dá dívat a vnímat - na rozdíl od 90% produkce, jakou ročně vyplodí čeští filmaříci.(70%) (27.03.2020)

Tak tohle je vážně zjevení! Nic bližšího jsem si o filmu předem nezjišťovala, spíš mě vedl jistý instinkt k tomu, že by to "mohlo stát za to", ten mě obvykle nezklame. A nechápu... Jak může vzniknout téměř dvouhodinový film bez nějaké nosné dějové linky a zvratů, založený prakticky jen na dialozích postav (kterých je tam celkem asi 6), aniž by nudil a hlavně aby působil tak naprosto přirozeně! Možná je to i tím, že jsem těsně předtím viděla Šeptej a tak ten kontrast s tou jeho plochostí a pseudointelektuálními kecy o ničem byl o to větší.  Navíc zjišťuju, že se mi po včerejšku toto dílo docela zažralo pod kůži a tak původní **** zvedám na konečných *****. A Petr Marek v roli Dalibora Vrány byla už jen příjemná třešnička na dortu :) (28.03.2023)

Karáskův scénář je nepřehlédnutelný, byť příznivcům tradiční, narativně motivované kinematografie se bude patrně zdát, že děj nemá jasné směřování. Dialogy spíše ohmatávají téma (milostného) života třicátníků z různých stran, než aby cílily v nějaké kauzální vyústění a katarzi. Co ale patrně ocení téměř každý, je, že znějí přirozeně a civilně, jako by byly odpozorované ze života. A právě v tom tkví síla snímku. Mám jen tři drobnější výhrady: 1) Eliášova kamera je velice nápaditá a záběry jsou skvěle rytmizované, což přispívá k odlehčení jinak poměrně statického filmu, který se skládá jen z rozhovorů. Nicméně samotný obraz má takový televizní look, což může být dáno nízkým rozpočtem (nevím, na to nejsem odborník). 2) Snímek by mohl být o něco kratší a sevřenější. Ke konci už jsem cítil, že mi únava znemožňuje věnovat rozhovorům dostatečnou pozornost. 3) Herecké výkony - s výjimkou Jenovéfy Bokové - působily jako na úrovni ochotnického divadla, což u filmu, který má stát na přirozenosti a civilnosti, zkrátka bije do očí. Podtrženo, shrnuto: Karel, já a ty působí jako nezvyklý zjev v současném českém filmu a Karáskovi držím všechny palce, aby mohl dál točit. Je to asi jako Linklaterovo Before Sunset - v něčem horší (zejm. herecký projev) a v něčem překvapivě i o kousek lepší (nenucenost dialogů). (12.08.2020)