Spomienky z Afriky

"Měla jsem farmu v Africe..." opakuje na začátku asi stokrát (proč??) z hloubky vytažený rádoby stařecký hlas a já si říkám: "Rychle té ženské nalejte panáka, ať začne mluvit normálně." A ona jede jak flašinet: "Měla jsem farmu v Africe..." Po úvodním rozčilení jsem si říkal, že to konečně přijde - skvělý film. ALE.... Tam, kde se rodí jedni z nejlepších běžců na světě, se odehrává film, ve kterém se toho děje tolik, že si skoro nepamatuju, co se dělo před pár minutami. A zároveň se tu děje jedno velké, nafouklé a hezky natočené NIC. O čem ten film je? Toť otázka. O lásce? Myslíte tu zápletku z každé i průměrně nudné telenovely, kdy žena má muže, co na ni nemá čas a tak začne házet očko po sympaťákovi, který má ovšem ejhle stejný problém? A tak se žena trápí. Ano, tenhle příběh znám a Sydney Pollack ho natočil neúměrně dlouze, nudně, nebo mám spíš volit slovo rozvláčně? Meryl Streep je typ absolutně nepřitažlivé ženy a k Redfordovi se hodí asi jako disko koule do kostela. Film pak zabírá širší časové rozpětí, no právě tohle jeho průběh tříští na změť scén, v nichž už po chvilce nemám chuť se orientovat. Proč jdu proti proudu a všem vašim superlativům? Protože jsem se prostě nudil a v těch hezkých obrázcích z Afriky jako vystřižených z dokumentu BBC jsem nenašel to skryté filmařské umění (ono tam je, ale já ho neobjevil)... (27.09.2008)

Tak především jsem film už dlouho chtěla vidět a říkala jsem si, že klasiku jako jsou zrovna Vzpomínky na Afriku, člověk musí vidět. Rozhodně se tady dá mluvit o skvělém výkonu Meryl Streep, protože ta je dokonalá všude, hrát někoho tak silného, odhodlaného v cizí zemi, potýkat se s nemocí, špatnými podmínkami a nejistotou. Vybrat si muže, který chce za každou cenu být svobodný, není pro ni úplně ideální. Překvapivě ale na mě film jako celek natolik nezapůsobil. Konec byl jemně dojemný, ale nebyla jsem z toho hotová. Nepřilnula jsem tak k hlavním hrdinům, jak bych si myslela, protože oba herci jsou prostě úžasní. Bohužel mi tam něco chybělo a bylo to dlouhé. Ale mělo to pár pro mě opravdu kouzelných a nezapomenutelných scén - zážitků. (21.06.2014)

"Dúfam, že tu budete šťastná. Ja som bola." Parafráza, ktorá mi ostala v mysli. Lebo čo je obdivuhodnejšie ako byť šťastný navzdory svetu, osudu, životu, prírode ... čomukoľvek. A to sú spomienky na Afriku. Kus života, lásky, odhodlania, boja a sily vydržať. Iba mi to pripomenulo, ako nám dnes tá chuť byť šťastný navzdory chýba. A čakám, verím, že to v sebe nájdem. (09.04.2012)

Strašně nezajímavý a zbytečně dlouhý film, u něhož přesně chápu, proč dostal tolik oscarů. Přiznám svou nevědomost, vůbec jsem netušil, kolik jich ten film dostal a zda vůbec nějakého, ale když jsem slyšel třeba tu hudbu, hned mi bylo jasné, že téhle líbivé a především nekonfliktní záležitosti musí akademici skočit na špek. Nemůžu snímku odepřít dobré momenty, se lvy, s letadlem, s černoušky...ale co měl ten film dál? V čem ční nad ostatními? Během třetí hodiny už jsem pomalu zažíval takový příjemný alibismus, když jsem si říkal: "Ať ten film trvá třeba 10 hodin, mně už je to jedno!", no a v tu chvíli skončil, hurá. Btw. nevím, co by mělo u tohoto snímku vést k pláči, ale to je asi každého věc. (17.07.2008)

Skvělý herecký výkon Meryl Streep se tak trochu ztrácí v rozvláčné režii a stylu vyprávění a příběhu, který mě tak trochu minul. Rozhodně by neškodilo film silně prostříhat, aby tak dostal větší spád, protože takhle jsem ke konci (rozuměj asi tak poslední hodinu) několikrát měla nutkání popojet vpřed... Nemůžu popírat objektivní kvality, kromě hereckých výkonů jde samozřejmě také o kameru, líbivou hudbu Johna Barryho (aneb ať žije reklama na kafe) a v neposlední řadě nádherné africké scenérie. Jenže tyhle věci můžeme najít i v lecjakém přídopisném dokumentu, radši bych si pustila National Geographic než se znova podívat na tenhle film. (01.02.2010)