Réžia:
Sydney PollackScenár:
Kurt LuedtkeKamera:
David WatkinHudba:
John BarryHrajú:
Meryl Streep, Robert Redford, Klaus Maria Brandauer, Michael Kitchen, Malick Bowens, Michael Gough, Suzanna Hamilton, Rachel Kempson, Graham Crowden (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
7 Oscarov z 11 nominácií! Skutočný príbeh dánskej spisovateľky Karen Blixenovej získal Oscara za najlepší film, réžiu, scenár, kameru, pôvodnú hudbu, výpravu a najlepší zvuk a patrí medzi najkrajšie romantické filmy všetkých čias.
Ľúbostný príbeh je voľnou autobiografiou dánskej spisovateľky Karen Blixenovej a formou retrospektívy zachytáva jej dlhoročný pobyt v africkej Keni. Karen v Dánsku navrhne bratovi svojho milenca, barónovi Brorovi Blixenovi, že sa za neho vydá a dá mu peniaze, aby kúpil farmu v Afrike, kde by mohli chovať dobytok. V roku 1913 Karen cestuje do Kene a vo vlaku sa po prvý raz stretne lovcom Denysom Finchom Hattonom. Už v deň svadobného obradu však prichádza rozčarovanie. Bror bez rozlúčky odíde na dlhý lov a Karen zistí, že manžel jej peniaze nepoužil na chov kráv, ale rozhodol sa pestovať kávu. Zoznamuje sa prostredím, komunitou belochov a domorodými dedinčanmi Kikuji. Na vychádzke sa opäť stretne s Denysom, ktorý zasiahne, keď ju v savane prekvapí a ohrozí levica. Karen pozve Denysa a jeho priateľa Berkeleya do svojho domu a strávi s nimi príjemný večer. Medzi Karen a Denysom se rodí hlboké priateľstvo, ktoré prerastie do lásky, teda citu, ktorý jej v manželstve tak veľmi chýba. Neverný manžel ju ešte aj nakazí syfilitídou. Jej stav je natoľko vážny, že musí odcestovať do Európy. Do Afriky se vráti až po vojne. Je vyliečená, ale už nikdy nebude mať deti. Pri ďalšom stretnutí s Denysom sa z priateľov stávajú milenci. Krátke obdobie šťastia však vystrieda tragédia, ktorá Karen pripraví o farmu aj milenca.
(TV JOJ)
Videá (1)
Recenzie (396)
Film uhrančivý jako oči mamby, vznešený jako lví krok, mrazivý jako sněhy Kilimandžára, palčivý jako polední slunce nad savanou a nezapomenutelný jako Afrika sama. Snad i proto pro mě temný kontinent zůstává hlavním hrdinou snímku a snad i proto, že je kolébkou lidstva, mám po každém absolvování Vzpomínek pocit, že se vracím domů. Čímž nechci ani v nejmenším umenšovat zásluhy tvůrčího týmu, protože jak by člověk absolvoval takovou cestu, byť se jedná o cestu domů, bez průvodců? A kdo by mohl být spolehlivějšími a sympatičtějšími průvodci než ústřední duo, Sydney Pollack a John Barry, kteří vás bez nejmenšího úsilí donutí, abyste tu cestu prožili i za ně? Jsou věci, které nepomíjejí, a já teď pro tuto chvíli nechám za sebe mluvit člověka, kterého si nesmírně vážím, vědce a ochránce přírody Bernharda Grzimka, který také patří mezi mnohé, kterým se stala Afrika osudovou: "Za padesát let se již nikdo nebude zajímat o výsledek konferencí, které dnes zaplňují titulky novin. Ale vyjde-li v červenavém úsvitu z houštiny lev a dunivě zařve, i za padesát let se lidem sevře srdce. Bez ohledu na to, zda budou mluvit anglicky, svahilsky nebo německy. A budou stát oněmělí a hledat ruku souseda, spatří-li poprvé v životě, jak dvacet tisíc zeber táhne nekonečnou stepí." Myslím na tato slova a vše skryté za nimi, když se dívám, jak se letadlo s Dennisem a Karen vznáší nad pláněmi s uhánějícími pakoni a uprostřed hejna plameňáků, připomínajícího oživlý úsvit. Myslím na to, že láska a život bohužel nepatří mezi věci, které nepomíjejí, ale i za padesát let bude někomu dalšímu bušit srdce jako zvon, až bude stát vedle toho, komu to srdce věnoval. A myslím na to, že vzpomínky nepominou nikdy - zvlášť tak napsané, jak to uměla Karen Blixenová, a tak natočené, jak to umí Sydney Pollack. ()
Film, který se nehodí sledovat uprostřed týdne, kdy jsme zatíženi myšlenkami na složenky nebo šéfovo permanetní PMS. Klidné sobotní lednové odpoledne vám však dodá náladu, ve které nebudete trpět touhou přeskakovat rozvláčné a poetické záběry, aby jste stihli před upadnutím v koma ještě vyčistit zuby, nebo alespoň zrychtovat starou/ýho. Byla to krásná doba, ona léta budování infrastruktury na černém kontinentu. Kde jen ty staré časy jsou, ostatně - kde je i ta infrastruktura, že. Tehdy se ještě bílá dáma mohla v poklidu pohybovat po britských korunních koloniích, aniž by ji někdo obviňoval ze snahy o vývoz a adopci roztomilých sirotků. I ti domorodci byli nějací uznalejší. Nikoho neprudili s nesmysly typu lidská práva, minimální mzda nebo multikulturní společnost. A když náhodou všechno krachlo, dalo se vždy ještě se zármutkem na tlamě vrátit mezi ten plebs do Evropy. ()
"Měla jsem farmu v Africe..." opakuje na začátku asi stokrát (proč??) z hloubky vytažený rádoby stařecký hlas a já si říkám: "Rychle té ženské nalejte panáka, ať začne mluvit normálně." A ona jede jak flašinet: "Měla jsem farmu v Africe..." Po úvodním rozčilení jsem si říkal, že to konečně přijde - skvělý film. ALE.... Tam, kde se rodí jedni z nejlepších běžců na světě, se odehrává film, ve kterém se toho děje tolik, že si skoro nepamatuju, co se dělo před pár minutami. A zároveň se tu děje jedno velké, nafouklé a hezky natočené NIC. O čem ten film je? Toť otázka. O lásce? Myslíte tu zápletku z každé i průměrně nudné telenovely, kdy žena má muže, co na ni nemá čas a tak začne házet očko po sympaťákovi, který má ovšem ejhle stejný problém? A tak se žena trápí. Ano, tenhle příběh znám a Sydney Pollack ho natočil neúměrně dlouze, nudně, nebo mám spíš volit slovo rozvláčně? Meryl Streep je typ absolutně nepřitažlivé ženy a k Redfordovi se hodí asi jako disko koule do kostela. Film pak zabírá širší časové rozpětí, no právě tohle jeho průběh tříští na změť scén, v nichž už po chvilce nemám chuť se orientovat. Proč jdu proti proudu a všem vašim superlativům? Protože jsem se prostě nudil a v těch hezkých obrázcích z Afriky jako vystřižených z dokumentu BBC jsem nenašel to skryté filmařské umění (ono tam je, ale já ho neobjevil)... ()
Vzpomínky na Afriku je jeden z těch filmů, které se snad ani nedají hodnotit špatně. I když mě osobně třeba nijak neuchvátil a s jeho pozvolným tempem jsem se seznamoval docela dlouho, příběh o lásce měl přesto své kouzlo a dokoukal jsem ho naprosto bez problémů. Navíc s takovými herci jako je Streepová a Redford, s harmonickou a přesnou režií Sydney Pollacka a s úchvatným a romantickým prostředím Afriky všechno vyzní tak nějak opravdověji, láskyplněji a smutněji.. 80% ()
Neskutečně podmanivé "realistické melodrama" o ženě z těch nejsilnějších, o naplnění života, rozdílech mezi ženským a mužským chápáním lásky a v neposlední řadě o nedotčené Africe. A všechno snímáno překrásnou kamerou a podbarveno nádherně jímavou hudbou - samozřejmě úplně bez jakéhokoliv náznaku laciné romantiky. ()
Galéria (150)
Zaujímavosti (31)
- Většina nábytku, kterým byla zařízena farma v Keni, bylo skutečné vybavení Karen Blixen. (duklak2)
- Karen Blixen je natoľko váženou postavou dánskych dejín, že jej portrét sa dokonca nachádza na dánskej 50-korunovej bankovke. (Jello Biafra)
- Meryl Streep napodobila přízvuk Karen Blixen díky nahrávkám jejího hlasu, které měla k dispozici. (duklak2)
Reklama