Jeremiah Johnson

Jeremiah Johnson mě zaujal už svojí koncepcí, tj. zaměřením na souboj člověka s divokou přírodou, kterému je zde věnováno nemálo prostoru. Na to, že se velká část odehrává beze slov, je film velice záživný. Ve spoustě drobných scén lze zjistit, co všechno museli tito pionýři v divočině podstupovat aby přežili. Těžkosti spojené s opatřením jídla, rozděláním ohně nebo noclehem byly takové, že odvaha dotyčných snad už hraničila s šílenstvím. Tento široký záběr filmu popisujícího jednotlivé úkony, které jsou navíc předvedeny realisticky a se smyslem pro detail, činí z Jeremiaha Johnsona mimořádný zážitek. Za touto „survival“ linií nijak nezaostává ani „lidská linie“ kdy Jeremiah potkává indiány a různé podivné existence všeho druhu, na jejichž psychice se již dlouhodbá izolace nápadně podepsala. Dílčí scény jsou dobře natočeny i sestříhány. Souboje s vlky například vypadají i přes technické limity slušně a hodně dobrá je třeba i scéna souboje s indiánem, kde se Johnson orientuje dle chování svého koně. Díky těmto reálně a nápaditě napsaným scénám, nemá film moc slabších míst a osobně u mě trumfnul třeba Malého velkého muže ze stejné doby. Zcela mimořádná je pak nijak neošizená výprava. Film byl natočen v amerických národních parcích a kameraman z prostředí vytěžil snad absolutní maximum. Po vizuální stránce je film dokonalý, snad každý záběr odkrývá nějakou monumentální scenérii a pokud si potrpíte na americkou krajinu, je film zážitkem. (10.09.2012)

Filmy s indiány nemusím. Roberta Redforda nemusím. Ale tenhle Pollackův film má zvláštní kouzlo, které mi nějakým záhadným způsobem drželo na obrazovce oči po celé dvě hodiny. Krásná, nespoutaná příroda Skalistých hor a vskutku dokonalý výkon Redfordův a naprosto profesionálně zvládnutá práce s kamerou = jeden z nejlepších (ne-li nejlepší) dobrodružných filmů, co jsem kdy viděl. (15.02.2009)

Film o muži, který chtěl koupit pušku s ráží padesátkou, ale sehnal jenom třicítku... A toho chlapíka excelentně hraje Redford a jsem si docela jistý, že být tam kdokoliv jiný, nejspíš by si to konečné hodnocení nevysloužilo takové, jaké má, nejenže výborně hraje, ale do své role se i typologicky skvěle hodí. Stopáž je dvouhodinová a není to čas přemrštěný, neboť se jedná de facto o road movie na koni, kde titulní Jeremiáš potkává více či méně pološábnuté existence, kterým stejně jako jemu příliš neimponuje lidská společnost (ony jsou tu vůbec scény s víc jak třemi lidmi docela vzácné a to téměř jen tehdy, když jsou protagonisty indiáni spíše padoušského ražení). Záběry na krajinu dokáží skvěle doplnit už tak pomalou a lyrizující atmosféru, kterou nenabourá ani závěr, kde je akčnost prováděná snad jen krátkou montáží Redford vs. redskins. A Ano, lepší by to bylo snad jen s vesmírnou vydrou s chapadlama. (10.12.2015)

Filmová opera, ale nikoliv v hanlivém slova smyslu. Zatímco operní tvůrce promlouvá hudbou a zpěvem, Pollack využívá obraz a hudbu. Nezastírá, že ilustruje mytologii, nikoliv skutečnost. Muž přichází z města, opouští zkaženou společnost vyvražďující se nesmyslně mezi sebou, protože před ním stojí příroda (nepatrný člověk proti horským velikánům), kterou muž v čele rodiny miluje a zároveň s ní bojuje na život a na smrt. Nachází pomoc, protože i zde není sám (lovec medvědů) a zaplétá se do složité sítě vztahů, ať už přátelských a milostných (Crazy women, her son, Swan, Del Gue), či nepřátelsky přátelských (jiná indiánská kultura). (29.06.2010)

Niektorých divákov môže odradiť nedostatok priamočiareho deja, epizodické scény a opakujúci sa charakter filmu alebo dlhé úseky ticha, no práve z týchto vecí si film berie svoju silu. JJ si príde na svoje v tých malých chvíľach ticha, v Johnsonových tichých stretnutiach s indiánmi, v nemilosrdných pustinách skalnatých hôr, ktoré tak dobre odrážajú psychológiu postáv blúdiacich v ich tieni, v jemných, srdečných interakciách, ktoré Johnson má. Napríklad s indiánkou, ktorú považoval za manželku, a chlapcom ktorý nerozprával, ktorého považoval za syna. Počas celého filmu sa medzi touto zvláštnou rodinou nevysloví takmer ani slovo, no spôsob, akým sa učia prekonávať bariéry, ktoré ich oddeľujú, je krásny dojemný pohľad. 8/10 (18.09.2022)