Asi to ukončím

"Asi to ukončím" jsem si říkal v podstatě od začáku a nakonec jsem se na to díval na dvakrát, protože jednolitej zátah čiré deprese a polemizování o smyslu života v tomhle podání jsem fakt nezvládal. Už od začátku vidíme pár, kterej je spolu chvilku (několik týdnů), přitom hned ze startu od slečny slyšíme, jak uvažuje nad tím, že to s tím borcem teda ukončí, protože... Jedou ve vánici k jeho rodičům, nadšenej z toho není ani jeden, vlastně všechno je v tom filmu špatně (myšleno žádná postava tam není šťastná, všichni v depresi, všichni mají problémy dotažený až do extrému...). Navíc to má přes dvě hodiny!!! Nekonečný dialogy, monology, rádoby moudrý věty - pro mě úplně mimo. Jediný, co si opravdu zaslouží pozornost, je kamera - jednotlivý obrazy a scény jsou naprosto precizně vymyšlený do posledního detailu, obvykle tam je zakomponovaných několik plánů, takže je důležitý "i to, co je na pozadí". A když už přetrpíte polovinu filmu, kde se vlastně nic moc neděje (děj v tomhle snímku fakt nehledejte!), přijde totální WTF závěr, kterej jakoby k tomu ani nepasoval. Tváří se to jako artovej film, ale spíš je to jenom nafouklá bublina. (09.09.2020)

Kokos tak toto nie. Zo začiatku to bolo správnym spôsobom divné a nevedeli ste, čo si o neskutočne dlhých dialógových scénach, zmrznutých ovciach a trasúcom sa psovi máte myslieť. Ale boli ste zvedaví, čo z toho vypáli. Postupne, ako sa (134-minútový!) film preklápal do svojej druhej polovice, mi ale bolo jasné, že toto pôjde smerom, ktorý mi robí problémy. Myslím si, že zvládam aj tzv. divné filmy, ale čo je veľa, to je príliš. A ten, kto tu tomu priradil žáner thriller, by sa mal nad sebou zamyslieť. (28.09.2020)

Obdivuju, že to existuje a čeří divácký vody Netflixu, ale možná ještě víc než Kaufmanovu někdy už trochu moc silnou celospolečenskou neurózu si užívám subtilnost a tajuplnost předlohy. Výsledek je víceméně stejnej, jen vám to ty myšlenky tak nemlátí o hlavu, spíš nechá volně plynout. Herci super, kamera lahůdková, tady není o čem. (05.09.2020)

Po "synekdoše" (doufám, že je to česky správně) jsem opět dostal "kaufmännische Lust" (jak by řekl Němec) a byl jsem opět spokojen, především co do komplexnosti pojednání o "gerontofobii spoře se mísící s gerontofilií". Emersonova citace (viz film(: " It's tragic how few people possess their souls before they die. Nothing is more rare in any man, says Emerson, than an act of his own.", platíí pro všechny, včetně mladé ženy (Jessie Buckley), která se tomu chce sice vyhnout, ale nic pro to nedělá. Nakonec ze všeho zbude jen tanček (zde velmi působivý) "zavírání školních skříní" či nostalgická písnička v kulisách dětského pokoje. - Jake se svou mladou přítelkyní (ani nevíme, jak se skutečně jmenovala) prodrbou (jak spočítall jeden americký divák) 39 minut a 52 sekund v autě: s ohledem na časté změny (témat, nálady, vnitřních a vnějích hlasů, akcí a reakcí) není pro diváka ani toto ztraceným časem. I'm Thinking of Ending Things ("Asi to tu ukončím" či "Už mě to tu nebaví") je typem filmu, který bych v současné filmové produkci asi upřednostnil. (07.11.2020)

Tohle byla po dlouhé době pěkná smaženice. I s houbama samozřejmě. Tento počin se těžce hodnotí. Nejdříve si myslíme, že jde o nějaký manifest deprese a psychické nahlédnutí do hlubin mysli a duše. Pak se to nějak spíše vrhne v esejistické a kritické dílo života. Pak je to zase spíše mysteriózní cesta bez vysvětlivek a pak už je to jenom nějaký filozofický a chaotický free style, který se vzdaluje od jakéhokoliv chápání. Asi největší úspěch filmu však je, že i já jsem uvěřil tomu, že tento film vlastně chápu. Ale to by byl velký klam. Plně rozumím tomu, proč toto vzniklo a i věřím, že někdo přesně ví, o co jde. Já ne. A nejsem sám ani za zlaté prase. (24.01.2021)