Posledná noc v Soho

Já jsem s Wrightovou novinkou poměrně dost spokojený, ačkoli v průběhu jízdy do finále ten film nějak divně vykolejí a v závěru má co dělat, aby se úplně nerozpadl. Rozehráno je Soho přitom výborně - skvostná výprava, nápaditá režie, vymazlený soundtrack a super herci, zvlášť Thomasin McKenzie je tu pro mě za jednu z nejroztomilejších a nejsympatičtějcíh hrdinek v hororech za hodně dlouhou dobu. Scénář nadhazuje řadu motivů a člověk čeká, co z nich nakonec vyplyne ... aby se ukázalo, že z mnoha z nich nevyplyne nic. Ta samotná koncovka pak působí, jako kdyby před ní bylo XY minut vystříháno, anebo jako kdyby to režiséra a všechny na place najednou přestalo bavit. Ale nechci znít moc negativně, protože negativní pocit z filmu rozhodně nemám. Naopak - většinu stopáže jsem byl spokojenější, než jsem čekal, a jen mě trochu mrzí, že to ve finále nedolětelo tak daleko, jak v určitou chvíli vypadalo, že by mohlo. (04.11.2021)

„Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna." Až budou mé děti někdy popisovat, jaký zážitek jsem si odnesl z Last Night in Soho, bude to vypadat asi takto. Prostě pumprdentlich... Jasně, záměrně přeháním, ale tento „pojem" Oty Pavla se mi vybavil hned po odchodu z kina. Řemeslně odvádí Wright skvělou práci, herecké výkony stojí za to a hudební čísla jsou dokonalá, ale zbytečně doslovným koncem se hrozně podráží. Na jednu stranu tedy vím, že si to tu čtyřku zaslouží, ale na druhou se stále nejsem schopný přenést přes konec, který je sice v mnoha ohledech správně podvratný a nečekaný, ale zároveň svým podáním neuvěřitelně nucený až odfláknutý. „Prostě tam hodíme několikaminutový dialog, kterým to všechno co nejjednodušeji vysvětlíme i tomu, komu to pořád ještě nedošlo." A je to zejména tento problém, který v mých očích z Poslední noci v Soho dělá jednohubku, která vyšumí a nebude rezonovat tak, jak by mohla. Jednoduše něco, co už znovu vidět nepotřebuji. Což je škoda. Pohrát si v závěru trochu více se scénářem, a hned by to vypadalo úplně jinak. (03.11.2021)

Ja sa teda nečudujem, že to bol kolosálny prepadák. Ani tri dni po pozretí neviem, čo si mám o Poslednej noci v Soho myslieť. A to mám rád prácu Edgara Wrighta a mám rád horory. Ale toto bolo fakt... mimo? Jedno treba Wrightovi uznať: ľudstvo by malo byť súdené za to, že mu doteraz neumožnilo natočiť muzikál. Ak by k niečomu takému došlo, mohla by byť výsledkom nová Pomáda. Dokonca by som sa vonkoncom nebránil tomu, aby natočil rovno jej remake. Samozrejme s Anyaou Taylor-Joy a Mattom Smithom v titulných rolách. Tanečné a spevácke scény sú skvelé. Žiaľ, čo sa zvyšku týka, vôbec som sa nechytal. Kasting dobrý, atmosféra dobrá, réžia dobrá, ale šlo to (úplne mimo mňa a 2* tomu nedám len preto, že by mi to pripadalo (pri všetkej námahe zo strany tvorcov) nefér. (13.08.2022)

Začíná to jako zbytečně dlouhý retrokabaret pro tuzemské honiče nad šedesátkama, co strašlivě touží vrátit se pár desítek let zpátky v čase, a za zvuků plísně „Já budu chodit po pičkách“ tam vyprcat Naďu Urbánkovou, neodolatelně přitažlivou v jakémkoliv časovém období. Pro masařky. Paxi ale Éda Piš začne hrát na #metooblm Hičkoka a musím říct, že to Psycho kombinované s Gerontoptáky, feministkami a negry docela trefil. Tedy, ne že by to jako byla kdovíjak sofistikovaná či potěšitelně braková zábava, ke které se budete rock co rock pravidelně vracet. Spíše taková milá, přebarvičkovaná, řemeslně perfektní a do posledního záhybu na fiži retrovyňuňaná pocta době a Fredymu, na kterou jsem například takový já zapomněl asi tak 30 minut po závěrečných titulcích, a s děsem si možná sem tam vzpomenu akorát na zoufalým úchylům uhrančivé, z xichtu na spánky utíkající oči Aničky Krejčí – Radostné a na tu odpornou, topornou, slizkou, iritující a afektovaně přehrávající šišlavou pizdu Tomašínu v hlavní roli, co scénářem dicktované permanentní zděšení, úleky i traumata interpretovala jako neumětelsky unifikovanou trapkopózu „ochrnutě vykul bulvy, jako by se ti někdo nečekaně nabořil do dvojky“. Což by vpoho věrohodně zahrála jakákoliv mnohem snesitelnější, sympatičtější a talentovaná ochotnice. (22.11.2021)

Edgar Wright si natočil takovou svou antitezi k idealizované utopii snímku Tenkrát v Hollywoodu a vytvořil film pro všechny ty lidi s hlavou v oblacích, kteří rádi sní o tom, jak by se jim žilo v jiné („lepší“) době. Ale ona každá doba má svá pro a proti. Poslední noc v Soho je horor spíše pro příznivce nápaditého vizuálního pojetí a pomrkávání po dílech minulých ve spojení s moderními trendy, bát se u něj ale rozhodně nebudete. Mně každopádně docela příjemně kápl do noty a baví mě si ho v hlavě zpětně vizuálně přehrávat. (02.11.2021)