Posledná noc v Soho

„Jsou tam zkažení lidi.“ - „Mám kuráž. Zvládnu je.“ - „Jen říkám, že Londýn může být náročný. Na tvou mámu byl asi až příliš a ta neměla tvůj dar.“ - „Můj dar?“ - „Ona věci necítila, neviděla…tak jako ty. Mám strach, že toho na tebe bude moc.“ Jenže o tom, kolik toho na Eloise bude, babička nic neví, a mladé studentce se může vysněný Londýn v mžiku stát noční můrou…Filmu jasně dominuje režisérův styl. Wright stvořil vizuálně poměrně „vymazlenou“ podívanou, která má solidní fantazii a fungující retro atmosféru. Potud mám hlavně slova chvály. Jenže po stránce příběhu už to tak slavné není. Má to své světlé momenty, ale děj mnohdy pokulhává a místy vyloženě nestíhá. Film se v mém hledáčku objevil hlavně kvůli talentované Novozélanďance Thomasin, ale ta občas nemá co hrát, a její sympatická postava se místy mění v nepříliš zajímavou hysterku vláčenou svými představami. A nesměl by to být Wright, aby mě zas nezklamal konec…ale ne, tentokrát ho beru neutrálně. Přesto smíšené pocity zůstávají, dám ještě slabší 4*. (23.01.2022)

Dobrý start... hodně dobrý. Zajímavá duchařská premisa, estetika 60. let, nádherná zpívající Anička a boží centrální Londýn. Chvíli jsem si myslela, že nás čeká něco jako temná moderní pohádka (ala drsnější Penelope), ale asi v půlce se film zvrhne do trochu jiného žánru, hlavní hrdinka se začne chovat jako ujetý, hloupý kokot, který stále někam nebo před něčím utíká, a Anička ani Matt Smith už ve filmu nemají pořádný prostor, aby zazářili (přitom jsou to nejlepší herci filmu). Do toho dávám mínus za trapný subplot s černošským spolužákem hlavní hrdinky, který je tu použitý jako klasický "Token" (tj. splníme diverzitu, ale jeho postava je nechutně kladná šablona bez jakýchkoli vlastností, charakteru nebo zájmů). Škoda, škoda, dle trailerů to vypadalo o dost lépe. :-( (08.11.2021)

Dlouhý snový retro klip z něhož probuzení bolí. McKenziová jakoby vypadla z oka J. Fosterové a stejně lehce hraje. Skloubení obrazu a hudby bylo opojné (a zalitoval jsem, že jsem kino vynechal), a když už těch báječných šedesátek bylo moc, spustil na parketu Happy House (Siouxsie and The Banshees), což jsem vskutku nečekal. Škoda, že naplno nevyzněl song Eloise (B.Ryan, ale ještě raději mám verzi od The Damned), i když jsem si říkal, jestli vůbec zazní. Poslední role Diany Riggové snad ani nemohla být lepší. A jak se sladký sen promění v noční můru, dojde na zuřivé duchy, dlouhý nůž a škopíky krve. Snad jen klišé v podobě nesmělé, utiskované a lehce šikanované holky z venkova si mohli odpustit, ale budiž.... (21.11.2021)

Velice příjemné překvapení. Dech beroucí vizuál a na horor celkem komplikovaný příběh o dívce se smutnou minulostí, jež se snaží prosadit ve víru velkoměsta. Bohužel si na to nevybere nejvhodnější prostředí a poměrně brzy se začínají dít podivné věci, neboť dívka naváže skrze sny poměrně silné pouto s tajemnou ženou z minulosti a na vlastní kůži tak prožívá její nevšední život. Nejprve si to velice užívá, ale jakmile zakusí pozlátko jiného světa, situace se náhle vyostří a ona kompletně ztrácí kontrolu nad situací. Následně jde jen těžko odlišit sen od reality až to vygraduje v hezky udělané krvavé finále. Nejvíce bodů dávám především za způsob jakým je tento film natočen a komplexnost příběhu, neboť strašidelné mi to příliš nepřipadalo. 77% (30.11.2021)

„London is a bad place.“ Obzvláště pro ty, co nedosáhli na sen a žijí noční můru.. Neon Demon pro děcka, ve kterém obsah předem vzdal pokus o nějakou bližší spolupráci s formou a ve finále si opakovaně sám naběhl na nůž. Společným znakem příběhu a Wrightovy líbivé retro stylizace může být ten všudypřítomný „teenage-friendly paint“, jenže pak se není co divit, že i s tím podtextem sexuchtivých -steinů, na které má dojít podle zásluh, tohle Soho moc nenabídne.. (25.01.2022)