Posledná noc v Soho

Luxus. Jednoduchá story v parádním audiovizuálním a atmosférickém balení se dvěma skvělými mladými herečkami. Temné motivy se rozjíždí dost pozdě a na giallo tu chybí průběžné vraždění, ale první půlka i tak šlape bezvadně. V té druhé, kde nastoupí digi bubáci, tomu trochu spadne řetěz a děsit Wrightovi vlastně vůbec nejde, ale finální rozuzlení dojem napraví. Potěšilo symbolické obsazení Diany Rigg, která se tak rozloučila parádním kouskem. (15.11.2021)

Poslední noc v Soho je jako návštěva opravdu parádního večírku. Příprava na něj trochu trvá, první nadšení je ohromné a strhující ale každá další návštěva už nepřináší mnoho nového a nakonec i začne nudit. Minimálně ze začátku vizuálně strhující a první snová návštěva je našlapaná úžasnými detaily, u kterých si divák ani neuvědomují, jak náročné muselo být je natočit. Později už přichází mírný stereotyp a herecké výkony obou představitelek nejsou dostatečně přesvědčivé, aby diváka dostatečně vtáhly do děje. Hororové prvky skoro až rušivé... Milovníci 60. let si mohou hvězdu přidat, jejich zpracování je fantastické stejně tak soundtrack. (28.11.2021)

„JEN ABYCH SI TO UJASNIL… VČERA JSTE BYLA SVĚDKEM VRAŽDY, ALE VĚŘÍTE, ŽE TO BYLA VIZE Z MINULOSTI…“   Holčičí film? Holčičí film! Thomasin není žádná šťabajzna, ale sympatický „nedochůdče“, co poslouchá starou muziku a nikomu se nevtírá. Má jakousi schízu a žije dva životy, takže sledujeme současnost a pak minulost, kterou zase ztvárňuje takovej její opak – Tanya. Dlouho (jako divák) tápu, páč zas tolik se toho neděje. Postupně mi dochází, vo co gou a taky, že Wright je slušnej režisér, páč filmově to je fakt hezký. Navíc ty strašidelný scény – podobný nevidíte ani v hororech. Ale furt je to prostě holčičí film! A je to vlastně taková hříčka…. teda spíš píčovina.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mrdá mi v hlavě. 2.) Miluju 60tý léta. ///  Thx za titule „farmaister“.                PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (02.12.2021)

Feministický horor, který je něco jako mix filmů Půlnoc v Paříži a Neon Demon? Vlastně proč ne - zpočátku mě to moc nebralo a přistihl jsem se, že se moje pozornost toulá jinde, ale nejpozději v momentě, kdy se ve filmu konečně objeví - zcela fantastická - Anya Taylor Joy, mě to konečně začalo bavit a čekal jsem, co se z toho vyvine (na film jsem šel zcela nedotčen trailerem či jakýmikoli jinými informacemi, jak mám ve zvyku). Finální rozuzlení mi sice moc nesedlo, ale jako celek se mi to vlastně asi líbilo - má to fajn obsazení, příjemný soundtrack, pár velmi dobrých hororových momentů, a není to vlastně vůbec špatné. (03.11.2021)

Začíná to jako zbytečně dlouhý retrokabaret pro tuzemské honiče nad šedesátkama, co strašlivě touží vrátit se pár desítek let zpátky v čase, a za zvuků plísně „Já budu chodit po pičkách“ tam vyprcat Naďu Urbánkovou, neodolatelně přitažlivou v jakémkoliv časovém období. Pro masařky. Paxi ale Éda Piš začne hrát na #metooblm Hičkoka a musím říct, že to Psycho kombinované s Gerontoptáky, feministkami a negry docela trefil. Tedy, ne že by to jako byla kdovíjak sofistikovaná či potěšitelně braková zábava, ke které se budete rock co rock pravidelně vracet. Spíše taková milá, přebarvičkovaná, řemeslně perfektní a do posledního záhybu na fiži retrovyňuňaná pocta době a Fredymu, na kterou jsem například takový já zapomněl asi tak 30 minut po závěrečných titulcích, a s děsem si možná sem tam vzpomenu akorát na zoufalým úchylům uhrančivé, z xichtu na spánky utíkající oči Aničky Krejčí – Radostné a na tu odpornou, topornou, slizkou, iritující a afektovaně přehrávající šišlavou pizdu Tomašínu v hlavní roli, co scénářem dicktované permanentní zděšení, úleky i traumata interpretovala jako neumětelsky unifikovanou trapkopózu „ochrnutě vykul bulvy, jako by se ti někdo nečekaně nabořil do dvojky“. Což by vpoho věrohodně zahrála jakákoliv mnohem snesitelnější, sympatičtější a talentovaná ochotnice. (22.11.2021)