Posledná noc v Soho

Tohle je Londýn. Zde někdo zemřel v každém pokoji každé budovy a na každém rohu ulice města.Edgar Wright mi velmi sedí a to v každé poloze. Baby Driver, Hot Fuzz, Scott Pilgrim nebyla náhoda a tenhle retro mystery hororový výlet se povedl velmi dobře, vlastně jsem až překvapen jak moc jsem spokojen.V průběhu filmu se míchá vícero žánrů, ale naštěstí vše drží pohromadě a ani jednou se to režisérovi nerozpadne pod rukama. Míchá se zde Drama, Retro-Krimi, Coming-of age, snové Fantasy, Horor i Mysteriózní Psycho Thriller. Celé to stojí na výborných mladých herečkách Thomasin McKenzie a Anya Taylor-Joy- mé zlato a zde opět exceluje. Hororové prvky jsou působivé- jsou zde docela nepříjemné lekačky i pár brutálních scén, takže v tomhle ohledu spokojenost. Povedl se i retro soundtrack, atmosféra, poutavý děj s překvapivým vyvrcholením, výrazná stylizace i velmi dobře napsané dialogy. Rozhodně se nejedná o čistokrevný horor, ale je to dost dobrý film téměř v každém ohledu, takže si nemám nač stěžovat. Společně s Malignantem nejvýraznější letošní mainstream žánrovka.Příběh 4/5, Akce 3/5, Humor 1/5, Násilí 3/5, Zábavnost 4/5 Hudba 5/5, Vizuál 5/5, Atmosféra 4/5, Napětí 4/5, Emoce 2/5, Herci 5/5. 8.5/10. (22.11.2021)

// Edgar Wright zhmotňuje noční můry, který z hlavy člověk jen tak nevyžene, ve stylovém retro thrilleru s parádní Anyou Taylor-Joy a ještě parádnější Thomasin McKenzie. Konec je teda trochu divokej, a stejně tak stopáž 116 minut maličko přes čáru, ale originálnější koncept abyste pohledali, a v tomhle vizuálním podání, no prostě lahoda. Silných 8/10. Soundtrack jako vždy top. (18.02.2022)

Celkom fajn horor s dobrou pointou o duchoch minulosti, pričom rozuzlenie môže diváka prekvapiť. Veľmi sa vydarila atmosféra šesťdesiatych rokov, všetko pekne zladené od kostýmov, cez účesy až po hudbu. Samotný príbeh ale nepovažujem za výrazný natoľko, aby som si film niekedy pustil znova. Každopádne je to psychohoror, ktorý napriek tomu, že nič extra nové nepriniesol, ponúkol solídnu zápletku a zaujímavé paralely medzi minulosťou a súčasnosťou. (03.11.2021)

Začíná to jako zbytečně dlouhý retrokabaret pro tuzemské honiče nad šedesátkama, co strašlivě touží vrátit se pár desítek let zpátky v čase, a za zvuků plísně „Já budu chodit po pičkách“ tam vyprcat Naďu Urbánkovou, neodolatelně přitažlivou v jakémkoliv časovém období. Pro masařky. Paxi ale Éda Piš začne hrát na #metooblm Hičkoka a musím říct, že to Psycho kombinované s Gerontoptáky, feministkami a negry docela trefil. Tedy, ne že by to jako byla kdovíjak sofistikovaná či potěšitelně braková zábava, ke které se budete rock co rock pravidelně vracet. Spíše taková milá, přebarvičkovaná, řemeslně perfektní a do posledního záhybu na fiži retrovyňuňaná pocta době a Fredymu, na kterou jsem například takový já zapomněl asi tak 30 minut po závěrečných titulcích, a s děsem si možná sem tam vzpomenu akorát na zoufalým úchylům uhrančivé, z xichtu na spánky utíkající oči Aničky Krejčí – Radostné a na tu odpornou, topornou, slizkou, iritující a afektovaně přehrávající šišlavou pizdu Tomašínu v hlavní roli, co scénářem dicktované permanentní zděšení, úleky i traumata interpretovala jako neumětelsky unifikovanou trapkopózu „ochrnutě vykul bulvy, jako by se ti někdo nečekaně nabořil do dvojky“. Což by vpoho věrohodně zahrála jakákoliv mnohem snesitelnější, sympatičtější a talentovaná ochotnice. (22.11.2021)

Stoprocentně opojný zážitek, který mě do sebe vtáhl jako se to povede málokterému snímku. Edgar Wright zkrátka po 14 letech natočil film, kterému nemám co vytknout, a především způsob, jakým ho natočil, bere dech. Úžasný vizuál v rytmu skvěle vybrané hudby, mraky režijních nápadů, chytrý (jen v závěru možná až moc doslovný) scénář a fantastické obsazení, z nějž Anya Taylor-Joy je bohyně, ale Thomasin McKenzie jí svojí proměnou šlape tak dlouho na paty, až s ní nakonec hravě drží krok, a Matt Smith je jako vždy skvělou volbou. Těším se, až to všechno prožiju znovu. (26.11.2021)