Zkrocení zlého muže

Nesnáším, když se dospělá žena chová ve filmu jako třináctiletá a ještě debilní. Toto se nese celým filmem, který je o tom, jak se Vašáryová snaží nacpat chlapovi do postele. To je další nesympatická postava, snad kvůli vysokému čelu. Těšil jsem se na konec filmu, ale také musím přiznat pár (jednu?) humorných scén. Takže dvacet procent. Navíc jsem sportovní analfabet. (06.11.2019)

Pan Poledňák musel být buďto děsnej kretén a prase, nebo naopak chudák který si v životě vytrpěl své. Neumím si představit co zlého museli muži Poledňákové udělat že je v každém filmu vyobrazuje jako tupé negramotné prasata, uchyláky, děvkaře a mentálně postižené. I manželka se po cca 30 minutách začala tvářit že rozbije TV. Třešničkou na dortu je "super bigbít" který zní jako když taháš kočku za ocas, kdy si všichni myslely že tvoří hudební revoluci. Ani se nedivím že za to STBáci těm pakům nakládaly pendrekama.  Po cca 30 minutách jsem odešel dobrovolně uklízet garáž a když jsem se po půl hodině  vrátil, manželka koukala na nějaký ten Viasat kýhočerta na veselé příhody opičí rodinky. Takže i ona ztratila nervy a přepla. Neupírám tady divožence Vašáriové určitou sexuální přitažlivost ale to neznamená že dám za holou prdel filmu nějakou hvězdu. Když se ty starý škatule bavily o jakési definici krásy muže, nabyl jsem přesvědčení že Poledňákové už úplně hráblo a styděl jsem se za lidstvo celkově. ODPAD (28.05.2023)

"Láska se má pít plnými doušky, ale člověk musí nechat aspoń něco na dně sklenice.” Tohle není úplně typický film Marie Poledňákové, ač Postránecký se Satinským v jedné vtipné scéně jako by přímo vystoupili z nejslavnější její komedii S tebou mě baví svět. Některé z erotických scén s půvabnou Magdou Vašaryovou jako by ale v sobě měly skoro až něco z poetiky Menzelových Postřižin. Rozkošné je rozhodně i trio postarších dam (Zázvorková, Waleská, Gaierová), z nichž zejména ta posledně jmenovaná film rozsvítí svým typickým šansonovým zpěvem za doprovodu klavíru. A když se na scéně objeví jiskrný Miloš Kopecký se svými životními moudry, divák musí být okouzlen. Škoda, že všechny tyhle milé střípky nejsou lépe navázány na hlavní příběh (o komplikované lásce mezi Vašáryovou a kanadským trénerem finské reprezentace) a že scénář má v sobě několik děravých/nelogických míst (viz zejména to, jak rychle se Vašáryová naučí pro ni dosud úpně neznámou angličtinu). Celé je to trošku taková "pohádka pro dospěla" (viz i samotná hlavní zápletka o potřebě trenérů československé hokejové reprezentace špionit v polovině 80 let zrovna u finské reprezentace). A u pohádek lze občas přihmouřit oko a tak dám 4 hvězdičky, zvláště vzhledem k tak slabému celkovému hodnocení, které si tedy film podle mě fakt nezaslouží. (03.12.2021)

Z dnešního pohledu působí již docela kuriózně, jaké různé kulturní příležitosti dávali vzniknout na Barrandově samostatním celovečerní filmům, třeba výstava výročí kinematografie ve stejném roce zapříčinila vznik titulu Velká filmová loupež, zde známá režisérka Poledňáková v rámci své autorské komedii zase hodně těžila z událostí Mistrovství světa v ledním hokeji '85 v ČSSR. Bylo by fakt zajímavé, kdyby se ČT odhodlala k cyklu různých "raritních" čs. filmů, doplněných vždycky o krátký dokument, který by přiblížil dobové kontexty vzniku. Prozatím si budu muset užívat vlastná pátrání, třeba teď jsem si dohledal, že první zápas ČSSR v legendární MS proběhl proti Finsku a vyhráli jsme 7:0! Asi odtud by mohla pramenit ta hodně netradiční volba filmové koprodukce ČSSR / Finsko a souběžně s tím ten pracovní název Jak nevzdát prohraný zápas, odkazující k druhé hlavní postavě finského trénera. . . . Akční povaha zamilované hlavní hrdinky připomíná režisérčinu Kotvu u přívozu z roku 1980, přítomnost Postráneckého a Satinského v rolích kamarádů-vtipálků zase jasně odkazuje na legendární S tebou mě baví svět. Přidává se i trojice svérázných tetinek Gaierová – Waleská – Zázvorková a režisérka využívá i popularitu Miloše Kopeckého v roli víc vtipného glosátora, než nadřízeného kolegy. ;o) Michael Kocáb se moc nepřemohl, když si vemu, že jednu z písní, která zde zazní (v angličtině), nabídl ve stejnou dobu i do jiného filmu Můj hříšný muž, kde jí zpívá s jiným (českým) textem zase Petra Janů. Ani titulní píseň nenechal Kocáb jen tak nazbyt a nazpíval jí o dva roky na LP znovu a opět s jiným textem. Ovšem kuriózní momenty najdeme i v samotném filmu, jak už bylo zmíněno (dopitak): ze štěnat basetů vyrostou bloodhoundi, ale také se jim při té zázračné proměně vytratí všechny bílé škrvny ze tváře. Tolik ze střípek různých postřehů... Celkově jde o neškodnou zábavnou oddechovku s příjemnou Magdou Vášaryovou, coby romantická komedie to však zůstává v doprovodu výrazné dokumentární hodnoty hodně nevyrovnané. 55% (# Season Challenge Tour 2020: 1. téma – české a slovenské režisérky) (04.01.2020)

Vrcholy filmografie pani Poledňákové nie sú moje šálky batch brew, ale mám voči nej veľký rešpekt ako príjemne vystavala príbehy, ktoré vedeli (a dodnes vedia!) zabrnkať na struny obom našim národom. Mňa subjektívne ale najviac bavil tento bizár "o ničom", ktorý má v sebe tak veľa: 1. československý pokus o romantickú komédiu 2. nechcený/chcený erotizmus hokejového družstva, ktorý spoza mláky závidi aj Top Gun 3. Krásnu Magdalénu Vášaryovú ako slovanskú Bridget Jonesovú 4. popkultúrny sentiment 80-tych rokov, ktorý tak krásne starne. Banálny príbeh o ženskej / mužskej zamilovanosti v milo chaotickom a nelogickom podaní, ktorý bavil. Hlava hovorí 2 hviezdy, srdce chce 4, takže na ČSFD pôjdu 3 :) (20.11.2022)