Mlčanie

Odcudzenie je ústredným motívom pomaly plynúceho deja s minimom postáv, ktoré spolu príliš nekomunikujú. Väčšina dialógov sa odohrá medzi sestrami, ide však o konfrontačnú komunikáciu protikladov. Z prostredia hotela v cudzej krajine, kde sa odohráva väčšina deja, neodchádza väčšinou k posteli pripútaná, chorobou trpiaca sestra a rovnako ani jej synovec. Ten tvorí hádam jediné puto medzi oboma odcudzenými ženami. Druhá zo sestier je živočíšnejšia, nevydrží v uzavretom prostredí, chodieva do mesta, ponechávajúc tak chlapca chorej sestre a podivnému hotelu s jediným zriadencom. Zábavný kabaret a spoločnosť jej zrejme uľahčujú vymaniť sa spoza napätia, ktoré vládne v hotelovej izbe. Veľmi silná obrazová stránka, skvelé herečky, kafkovská atmosféra hotela patria k pozitívam inak emočne chladného filmu. Z nejednoduchej záležitosti sa vďaka zopár odvážnejším záberom, tlačou označeným ako škandalóznym stal dobový kinohit. (05.09.2004)

Príbeh dvoch sestier, ktoré sú natoľko odlišné, že aký taký vzťah medzi sebou udržujú iba vaka synovi jednej z nich, malému Johanovi. Dočkali sme sa výbornej psychologickej drámy, ktorá sa vďaka masturbujúcej žene dostala medzi kontroverzné filmy, nie úplne oprávnene. Avšak práve vďaka tomu som sa k filmu dostal ja a pozrel ho bez toho, aby som vedel, že patrí do komornej trilógie. To však z veľmi dobrého pocitu, ktorý film vo mne zanechal nič neubralo. Určené skôr náročnejšiemu divákovi. (07.04.2018)

Depresia, nenávisť, vášeň, hnev, sexualita. Toto rukopisom zabalené maestro kombo funguje hlboko pod kožou a i keď sa film zdá byť v niektorých pasážach nudný, bez nich a bez toho mlčania by postrádal samotný efekt nešpecifikovaného (ťažkého) pocitu. Akoby neexistovala pomocná ruka ani medzi blízkymi. K tomu fajnové čiernobiele obrazy, moja obľúbená Ingrid Thulin a skvelé temné mimické gestikulácie. Rovnako "zle" som sa cítil ako pri pozeraní Requiem for a Dream. A jediným čiastočným "vyslobodením" je záverečný nádych čerstvého dažďa z vlakového okna. (11.07.2013)

Asi nejslabší Bergman, co jsem zatím viděl, přesto (jaksi samozřejmě) nemohu pod pět, když si vzpomenu na snímky z dnešní doby, kterým jsem dal čtyři hvězdičky - to by byla skoro urážka. Opět kongeniální Nykvistova kamera a světlo. Dokonalý zvuk. Decentně a "na místě" použitá hudba. Brilantní herecké výkony. Nelíbili se mi vsuvky s tanky, liliputáni ani všechny ty ostatní věci mimo hlavní dějovou linii, které snad měly něco znamenat, ale to jsem opravdu neodhalil - snad se měly jen podílet na utváření oné vskutku tíživé atmosféry. Jinak : gratulace panu Bergmanovi za otevřené sexuální scény, které snímek zachránily před sindromem "neotevřených" sexuálních scén, kterým trpěly filmy té doby a na který dojela například Kubrickova Lolita. (29.09.2006)

Bergman má absolutní cit pro kompozici a jeho intimní záběry, které pronikají do nejužšího soukromí hlavních postav, mají skoro až nadpřirozený účinek. Přesto, že se zpočátku filmu téměř nemluví, získá divák maximální přehled o psychologii obou žen o tom jaké uvnitř jsou. Intelektuálka a živočišná žena. To vše je zde řečeno v náznacích. Díky metodě špičky ledovce, kdy režisér jen nazančuje a neříká konkrétně vše co je pod povrchem, tak dostaneme velice komplexní a neohraničený obraz, do kterého pak volně vkládáme nové poznatky o obou ženách. Geniální. Tím, že film sděluje tak, málo se dozvídáme, mnohem více. Postava syna je kapitolou sama pro sebe. Jeho intimní vztah k tetě, vztah k matce, její spatření s milencem, chlapcova nevyspělost, to vše vytváří podhoubí, náznak něčeho, z čeho by mohla ale nemusela v budoucnu vyrůst nepřiměřená fixace na matku, až oidipovský komplex. Interpretací se nabízí nespočet. Podle mého Bergmanovi psychologický film sedí nejvíce. (10.12.2008)