Obsahy(2)
Sólo pro dva muže, jednu ženu a plachetnici. Filmový debut režiséra Romana Polańského se stal po uvedení v roce 1962 pro polskou kinematografii významnou událostí. Psychologické drama z prostředí Mazurských jezer, ve kterém se představí pouze tři postavy, předvádí mužskou ješitnost i morální úpadek, konflikt sobectví finančně zajištěného novináře a pozérství bezejmenného studenta za přihlížení cynické manželky. Příběh začíná v autě během cesty Andrzeje a Krystyny k jezeru, když náhle porazí mladého muže stopujícího uprostřed silnice. Andrzej muži navrhne, aby s nimi jel kus cesty. Později, místo rozloučení, mladíka pozve na společnou jednodenní projížďku na plachetnici. Mladý muž nabídku přijímá, přestože nemá žádné znalosti o plachtění.... Dobře vystavěný scénář, děj situovaný na omezeném prostoru automobilu a lodi, atmosféra, herecké výkony a vynikající kamera (kterou vedl Jerzy Lipman), zůstávají přednostmi filmu. Jeho název odkazuje na důležitou scénu, v níž Andrzej v náznacích popichuje mladíka kapesním nožem, který následně úmyslně upustí do vody. Snímek měl v době svého vzniku silný mezinárodní ohlas, o čemž svědčí nominace na Oscara a řada dalších ocenění. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (128)
Pod očekávání nevinné kočkování dvou psů (za přelétavého povzbuzování jedné feny), kteří si nechtějí připustit podobnost jednoho s druhým, se teprve v závěru vyvrbí v drama člověka, trpícího za zločin, který nespáchal. Chtěl-li Polanski tímto cvičením na troufale malém prostoru říct pár metaforicky zaobalených slov k tématu „život za komunismu“, či jenom natočit náznakový thriller o hájení svého teritoria, není tak podstatné jako fakt, že se na to moc dobře kouká. 75% Zajímavé komentáře: Douglas, jatamansi ()
Polanského celovečerní filmový debut je jeho prvním a současně až do Pianisty posledním filmem natočeným v Polsku. Atmosféra, scénář, herecké výkony, vynikající kamera. To vše jsou velké přednosti historicky prvního polského filmu nominovaného na Oscara. Přesto mi do pětihvězdičkového hodnocení něco scházelo. ()
Konstrukce vytváří příběh, jenže by to mělo být naopak. Polanski píše stylem Agathy Christie - postavy se chovají účelově dle autorčina přání a zápletky - a i když prokazuje talent a obratnost, pach umělosti z příběhu nevymizel. Mladý stopař se ještě nenaučil hrát partnerské nenávistné a manipulativní hry, ale za den pobytu na jachtě se od manželského páru hodně naučí, a sám prokazuje veliké nadání (viz závěrečných dvacet minut). ()
Debut Romana Polanského som prvý krát videl krátko po jeho premiére. Bol som ním nadšený podobne ako som bol nadšený väčšinou filmov, ktoré vznikli a videl som ich v zlatých šesťdesiatych rokoch. Po mnohých desaťročiach som si ho rád pozrel i keď žiadne nadšenie sa nedostavilo. Tri osoby, auto, plachetnica, jazero. To nie je veľa. O to väčšie nároky sú na dialógy, herecké výkony, budovanie napätia. Ešte šťastie, že Polanskému so scenárom pomohol ďalší dobrý poľský filmár Jerzy Skolimowski. Film už dnes nikoho neohromí, ale možno sa u väčšiny divákov nedostaví ani sklamanie. ()
Na polských filmech je většinou nejzajímavější samotné prostředí, kde se film odehrává. Ať už je to prostředí vlaku ve filmu Pociag, či kupříkladu zde plavba po moři plachetnicí, vždy dokáži polští tvůrci na malé prostoru vytvořit velké filmy. A to i za použití pouhých tří herců (z nichž žena byla vlastně neherečka a spolu s mladíkem byla předabována, protože hlasy Polanskému jaksi neseděly). A i přesto všechno tento film otevřel Polanskému cestu do filmového Hollywoodu, Mekky filmu. Jedná se tedy o Polanského první a zároveň i poslední polský celovečerní film, Polákům tedy zmizel dříve, než ho vůbec stihli využít (či případně zneužít k propagačním účelům). A abych nezapomněl, ocenit musím i perfektní dráždivou a melodickou hudbu, která přesně synchronizuje a ladí po celou dobu filmu. ()
Galéria (26)
Fotka © Public Broadcasting Service
Reklama