Nájomník

83% - Nevím… Asi se ze mě začíná stávat Polanského fanda. Nájemník je výborný film, který umí velmi přirozeným způsobem pracovat s napětím. Režisér si v něm velmi působivě zahrál hlavní roli. Film nás provede několika paranoidními stavy, při nichž si možná vzpomeneme na Kafku, a svérázným závěrem nás nechá tak, jak jsme…docela mimo. (05.12.2006)

Solidní schíza, ale na rozdíl od oduševnělému Hnusu nebo přiznané žánrovosti Rosemary má děťátko trpí neukotveností a nepřístupností, s jakou se film (ne)dá číst. Z úvodního představení zrůdně familierního prostředí bydlení s nesnesitelnými sousedy, kteří svou vlastní nepříčetností dokáží i běžného člověka dohnat k nepříčetnosti, se do full on insanity překlopí příliš neuchopitelně. Místo sžití se s hlavní postavou vybízí svou až parodickou absurditou spíš k nepochopení a nepřátelství, příběh neumožňuje ani nadpřirozené náznaky vysvětlit pouhými ponory na dno duše hlavní postavy. Nepříjemné pocity dokáže Polanski ovšem vzbuzovat stejně silně jako ve svých lepších kusech. 7/10 (21.01.2024)

Film se rozjíždí pomalu, ale tento fakt napomáhá tomu, abychom se dobře seznámili s postavou nového nájemníka a jeho sousedy. Po čase se začne vytvářet atmosféra, která houstne a napětí, které postupně graduje. K tomu už zbývá jen nějaký dobře udělaný konec a je to jasných 5*, že? Ne. Konec mě naprosto minul a nájemníkova proměna mě natolik znechutila, že nechybělo moc, abych snímek ještě před posledním záběrem vypnul. Nájemník nabízí výbornou atmosféru, napětí a Polanského herecký výkon. Bohužel režisérovo naprosté selhání ke konci filmu a dvouhodinové čekání na takhle, promiňtě mi ty přívlastky, dementní a trapnou pointu, sráží moje hodnocení na lepší, leč jen 3*. (24.01.2010)

Jakkoliv již první scény předznamenávají závěr filmu, průběh troskotání, odvěce nevyzpytatelný a neopakovatelný, se odehrává po svém, bez ohledu k očekávání. V zásadě tak skličuje nejvíc jen ten strach propadnout mimo určenou siluetu předešlého sebevraha. Hrdinův pád se ale rozpíná vně domu i dvorku, postihuje celé město, ba celý svět a jeho viditelná smrt vychyluje z její osy i samu planetu. Šílenství se jeví jen jako svatá záchrana před všeobecným bláznovstvím. Když odcizení, které vraždí, získá lidské rysy, pak jakýkoliv projev bezohlednosti nebo ledabylosti vtělí tuto vražednou moc a kolem člověka povstávají jen jeho kati. Hrdinovo troskotání se ale nevypráví ani alegoricky ani věcně, tělesně, smyslově, prostě se odbývá, ve spěchu a sebevražedně, a snímek to poznamenává. Jako by se stále ohlížel kamsi jinam. Poslední krok je ale přesný. A spolu s ním vykročí i ti, kteří to nejméně čekali… (23.06.2018)

Ať si dělá nájemník co je mu libo. Ať v domě třeba straší, či tam pořádá seance či posezeníčka při kytaře. Ale hlavně ať nájemníci platí majitelům bytu tu částu, na které jsme se domluvili. A to je právě problém! Polanski si zde zahrál nájemníka, kterého si i sám zrežíroval. Jde o film, který je už 34 let stár. A je to na něm vidět. Mě už nemrazí, jen při slově nájemník ve mě kypí krev, neb kolik jen zážitků všem, kdo pronajímají byty nájemníci připravují! A nejsou to obvykle žádné pěkné příhody. (12.09.2010)