Chľast

„Tak dobře se mi neučilo už roky. Jsem si jistý, že je v tom něco víc.“ Martin je vyhaslý. Žáky, ženu i své děti nezajímá. Vlastní ambice už také vzaly věkem za své. Ale stačí jedna oslava narozenin, slabší chvilka a náhle si uvědomí, že alkohol mu pomáhá cítit se líp. A tak se s kolegy domluví na takovém malém, v podstatě nevinném experimentu…Poprvé od brilantního Honu se znovu sešla celá trojka Vinterberg-Lindholm-Mikkelsen a já musel krotit svá očekávání, jak to jen šlo. Silou a výpovědní hodnotou se mu sice Chlast úplně rovnat nemůže, to však neznamená, že nejde o kvalitní drama, právě naopak. Divák si dobře uvědomuje, že experiment se účastníkům dřív či později vymkne z rukou, a baví ho sledovat ty drobné detaily, postupné přitvrzování a ztrátu sebekontroly (zvlášť, když se casting podařil na jedničku, a celá čtyřka hraje výtečně, zvlášť Mads). Jako plus beru i fakt, že vše působí velmi reálně. A z hlavy zaručeně nedostanu perfektní konec, nejen kvůli parádnímu tanečku, ale hlavně celkovému vyznění. Slabších 5*. (03.01.2021)

„Proč jenom chlast nám dává svobodu? Protože celá ta slavná svoboda není!“ (Andrej Tarkovskij). Vinterbergův Drunk Club vlastně kopíruje linii poctivé chlastačky, potažmo sinusoidy zvané život. Chtivost a očekávání předchází většinou volnému začátku, aby se pak postupně dostavilo veselí, mysl se probouzela a když se vše sejde, přišlo vyvrcholení v podobě sladké euforie. A pak útlum a sešup. Tma, prázdno, bolest fyzická i psychická, pocit viny, výčitky, omluvy. A najednou se stane zvláštní věc. Jak se proces „regenerace“ naplní, klady prožitku převýší zápory a začne vyhrávat myšlenka, proč to celé nezkusit zase.. Sám život je katarze a Mads Mikkelsen stožár! Skål! (21.01.2021)

Z jednoho pohledu je Druk klasické drama o skupině čtyř učitelů a nejlepších přátel, které působí v první polovině jako feel-good movie, ale v druhé polovině kontrastně obráceně vykresluje depresivní rozvrat životů všech zúčastněných. Z pohledu druhého se dá film chápat jako výstižný popis působení alkoholu na všechny oblasti života člověka, ať už sociální, rodinný, osobní nebo pracovní. Důležité ale je, že z obou rovin si film bere jenom to nejlepší a výsledek je nečekaně zajímavý a na poli podobných filmů nevídaný. Mads Mikkelsen opět dokazuje, že je komplexní áčkový herec schopný zahrát cokoliv od drsných thrillerů (Arctic, Focus) přes fantasy záporáky (Doctor Strange) až po hutné dramata (Lov, Chlast), které mu sedí asi nejvíc. Ve výsledku je dojem slabší než u režisérova předchozího Lovu (vzhledem k tématu asi pochopitelné) a ke konci film trochu upadá, ale svoji myšlenku dovedl do cíle výborně a závěrečným tancem divákovi vlastně i příjemně odlehčil. O kvalitách filmu svědčí i to, že přes nepřítomnost na Cannes a covidovém dopadu má pořád obrovský dosah a po opening víkendu se stal nejnavštěvovanějším dánským dramatem posledních let. (05.01.2021)

Klasicky skandinávsky pojaté (sociální) drama naroubované na kmen trochu zplanělé protialkoholické agitky. Don't drink and teach! Čtyři středoškolští učitelé a jejich ,,vědecký" experiment podle scénáře trochu šustícího papírem. Škoda, že Vintenberg neakcentoval spíše to, co nakonec zůstalo tak trochu skryto pod povrchem - reflexe krize středního věku, syndrom vyhoření a pocit prázdnoty a odcizení... V tématu prorůstání alkoholu skrze strukturu naší civilizace a jeho devastujících účinků na jedince i jeho sociální vazby bych raději zůstal u klasiků - Vláčilův filmový Hadí jed či Zolův románový Zabiják se na Chlast dívají hodně svrchu... (31.12.2020)

Co nám tímhle chtěl (ne)básník Vinterberg říci? Že celá země chlastá, že s chlastem může být obrovská sranda nejen v hospodě a že chlast nás povzbuzuje? Tak to pěkně děkuju, viděl jsem poměrně dost filmů na téma alkoholismu, jak domácích, tak ze zahraničí, ale tenhle byl z nich jednoznačně nejhorší. Pokusy o humor jsou zde laciné a často na hraně menší trapnosti, jako drama to na silný příběh bohužel nevydá a ani snímek, který by zaujal vůči čemukoliv kritický postoj, se nekoná. Ve scéně s ředitelkou a učitelským sborem začlo sice chvilku vypadat, že Chlast nabere v druhé polovině druhou tvář a začne problém řešit úderným směrem, ale tato slibná linka záhy vyšumí do ztracena a výpovědní hodnota filmu zůstává po jeho skončení prakticky nulová. Nejen proto, že momentálně pracuji jako učitel, se nedokážu s filozofií tohoto snímku vůbec ztotožnit. Z filmařského hlediska lze určitě pochválit originální nápad s mezititulky (obecně typickými zejména pro filmy němé éry), jímž zde Vinterberg dává nový rozměr a využívá je v podobě přepisu textu psaného postavou či uvádění aktuálních údajů o hlavní postavě (konkrétně stav promile alkoholu v krvi), což je ale stejně hodně málo na to, abych mluvil alespoň o zajímavé formě. Za mě tomu scházelo jak napětí a působivá atmosféra, tak NOSNÁ myšlenka, plynulo to ve zdlouhavých dvou hodinách vlažně a jeden ikonický taneček, který z toho vytváří kultovní záležitost již teď, s pěkným songem na závěr tuhle slátaninu nezachránil. 40% // Vynikající a velice výstižný koment má podle mě uživatel prosty_divak. (29.12.2020)