Horký mesiac

Deštrukcia partnerského života je podávaná v dávkach, čo je charakteristické pre film, lebo je to akési rozprávanie invalidného muža druhému mužovi. Zaujímavé na tomto rozprávaní je, že sa postupne odkrýva aj kríza vzťahu mladého poslucháča. Snímok je však neúnosne dlhý a postupne sa vytráca záujem o postavy, lebo všetko smeruje k predvídanému hoci nelogickému záveru. (06.11.2017)

To byla tedy sarkastická podívaná! Umění, které si na nic nehraje, pouze vypráví o soužití jednoho páru, který prochází osudovým vývojem vztahu od fáze zamilovanosti, přes zábavné experimentování až k erotické posedlosti, která se však postupně vymyká kontrole, nevšední zážitky vystřídá pocit hnusu, následuje odmítání a ponižování, které dospěje až k poslednímu stádiu rozkladu vztahu, jenž se stane masochistickou agónií, nevyhnutelně spějící k tragickému konci. Famózní herecké výkony a úžasná scéna tančících žen na silvestrovském večírku mně dlouho nevymizí z paměti, jistou výhradu mám pouze k vnější proměně Mimi, její přerod z ženy - vampa do pozice domácí puťky je za daných okolností reálný, jenže změna byla hlavně psychického rázu a bylo to znát - nebylo třeba, aby se navlékala do neforemných tepláků a záměrně se hyzdila účesem hodným Cosetty z "Bídníků" , tomu prostě jako ženská neuvěřím a musím tak jít o 20% níž s hodnocením. Škoda. (08.02.2009)

„Bohyně nadržená, tancem krev rozproudí, nyní jen kripla žena, chtíč mu škleb vyloudí.“ Polańského 50 odstínů hořkosti aneb když lásce dojde kredit. V oceánu života se osudově lámou hřbety vln vášně a na odvrácené straně romantického Měsíce čeká moře hořkosti a nenávisti. Bezvýchodnost vztahu, založeného pouze na tělesnosti a zoufale komplexním zkoumání sexuality, coby chrastítka k zaplašení nudy (močení na obličej fakt není „druhý křest“, jen nesmyslná čuňárna), je ovšem vykreslena až básnicky květnatě. Viz POETICKÉ OKÉNKO: [][] „Byl jsem jako Adam s chutí čerstvého jablka v puse.“ (Ꞷ) „Její poštěváček byl jako kachnička, cachtající se v rybníčku růžového masa.“ (Ꞷ) „Drtil jsem její rty svými, jako když se típe vajgl v popelníku.“ [][] Poselství filmu? Partnera pro život vybírejte před svatbou, ne až po ní. Nejezděte do Kitzbühelu, ani lyžovat, ani chcát v hotelu na televizor. Nepřipíjejte si na autobus [sic!], např. linku 96 k Centre de Danse du Marais. A při 7 letém výročí nejezděte do Bombaje. Oskar: „Aby tak staří manželé byli pořád spolu, to není zdravé.“ Pesimista... (24.02.2024)

Upozornění: Komentář může obsahovat bojler! Syrové vyprávění o tom, jak se může vše takříkajíc posrat, když se dva, co k sobě měli blíž než nejblíž, již nemilují. Barvy duhy rázem vyblednou a kam se jen hrabe padesát odstínů šedi. Tohle by měly zhlédnout ty připitomělé otylé fanynky, toužící po bláznivé lásce a vášnivém vztahu, kdy se vám partner vymočí do xichtu a vy z toho máte intenzivní orgasmus. Při sledování si jistě každý z nás vybaví, jaké to je, když něco končí a jak mizerně si pak člověk připadá. Já si sáhl na své dno, když Emmanuelle Brežněv s jistým snědým imigrantem odcupital za oponu, hlavní hrdina, manžel, zůstal v místnosti sám a jen poslouchal, jak se vedle za pootevřenými dveřmi šuká. Ne snad, že bych to kdy zažil na vlastní kůži, ale doslova mi bylo blivno, když jsem se do toho bezmocného člověka vžil. Netušil jsem, jak bych se ve skutečnosti zachoval. Asi by bylo druhý den nalezeno pár mrtvol v dost choulostivé situaci a jeden rozmašírovaný kripl dole na chodníku. Zkrátka a jednoduše je tato romantika skutečně jen pro silnější povahy, které se dokáží smířit s toporným Grantem, nevytrhaným obočím a slátaným příběhem, který sám o sobě vlastně ani zábavný není. Nicméně je to mistrovský kus a výtečný příklad toho, jak to ve skutečnosti většinou bývá, když láska vyhasne a vztah přeroste v otevřenou nenávist. Tedy až na ten konec. 75% (05.09.2017)

Když dva se rádi mají, i v lednu je jak v máji...Hořký měsíc vás z tohohle omylu krutě vyvede. Nepříjemně upřímná střela do bubliny, kterou obvykle nazýváme láska, občas se nafoukne do zdánlivě obřích rozměrů a zpočátku hraje všemi barvami a je krásná a zářivá, záludná je však právě svou podstatou, je to totiž vlastně prázdný prostor ohraničený jen tenkou blankou, která vlastně nic nevydrží a praskne-li, což se nevyhnutelně musí stát - to je fyzika prostě:) tak se odhalí právě a jen ta prázdnota uvnitř a pak záleží na tom, jak kdo to dokáže zvládnout, někdo (muž) chce prostě nafukovat jiné bubliny, jiný( obvykle žena) nevěří na fyziku a to zákonitě musí vést k jistému nedorozumění. Ale samozřejmě všechno může být i jinak a určitě líp, mrkněte se na Hořký měsíc a povšimněte si harmonického vztahu Nigela a Fiony Dobsonových ( poznámka na okraj - Polanski na konci kecá, děcka to nevyřeší, jen utáhnou uzel:) (14.08.2012)