Horký mesiac

Emanuela byla naprosto, ale naprosto famózní. Erotikou a smyslností doslova prošpikované drama jednoho neúspěšného spisovatele a mladé tanečnice, které celé vyprávěl on sám úplně cizímu spolupasažéru na výletní lodi. Postupně mu řekl o svém, víceméně ujetém, soužití se svou ženou. Ze začátku vášeň, pak pohrdání až zvrácená nenávist, jenž se v agonické křeči dostala až do trochu očekávaného závěru. Na konci jsem se přistihla, že pokud bych se něčeho podobného účastnila já, (což by se mi asi nestalo, ale kdyby jo) tak by mi bylo ze sebe samé nevolno a toužila bych tohle všechno vymazat ze své paměti. Pro mě velice příjemnými vedlejšími postavami byli indická holčička a její moudrý a klidný otec. Drobet mírnili určitou pachuť z jejich komplikovaného vztahu. Takže úklona až k zemi před tím, jak skvěle to bylo natočeno a zahráno. (31.03.2016)

„Každý má svá tajná zákoutí...“ K milovníkům romantických filmů rozhodně nepatřím a sledovat či nechávat se zasvěcovat do tajů lidské sexuality či různých zvrácených perverzí je mi teprve enormně vzdálené. Jenže Roman Polanski je skutečný specialista na hluboký ponor do těch tajných zákoutí lidské psychicky ve jménu různých úchylek i nevšedních vztahů a v Hořkém měsíci rozehrál působivé drama, do jehož napětí mě lapil pomalu stejně jako Oscarovo šílené ironicky vyprávění toho mladíka na lodi – nejraději bych utekl, ale pohlcen, napjat, zaujat jsem od filmu odejít nedokázal. Pravda, někde uprostřed se mi to vyprávění začalo zdát i rozvláčné, ale divoký vývoj vztahu ústřední dvojice, prolínán a propleten navíc i s příběhem dalšího mladého páru na lodi, měl v sobě jedinečnou atmosféru a působivé herecké výkony. Provokativní, zneklidňující a lehce zvrácené dílko naštěstí (snad až na dvě divočejší scény) dokáže v rukou Polanského držet přítomné obscénnosti v únosných mezích a vyvolávat jistou přítažlivost či naopak odpudivost i jiným, sofistikovanějším uměleckým způsobem, než čímkoliv, co by mohlo připomínat pornografii. Trochu nevšední, ale silný zážitek na pomezi romantického dramatu a psychothrilleru podtrhuje v úvodu a závěru i nádherná Vangelisova hudba. Jen možná škoda, že její geniality režisér nevyužil během filmu vícekrát, ačkoliv i mnohé notoricky známé písně 80. let tady zajímavě dotvářejí atmosféru emocionálně vyhrocené romance v několika katarzích. [85%] (22.04.2022)

Moc mě bavilo poslouchat a sledovat Oscarovo uhrančivé vyprávění plné vášně, sexu, lásky a také trpkosti, vystřízlivění, mučení. Velmi se mi líbila ta netradičně vzrušivá a provokativní atmosféra, která voněla jako vzduch po dešti, kterou jsem hltal a užíval si ji každým okamžikem. Scény z plavby sice už nebyly tak dobré, i když taneček dvojičky Thomas-Seigner, dychtivý a nadržený Grant či závěrečné vyústění příběhu stáli zato. Takovýhle příběh lásky se moc často nevidí a myslím si, že na něj jen tak nezapomenu. Dávám 5* a Hořký měsíc hodnotím jako nejlepší režisérův film. Výstižný komentář: Enšpígl (19.02.2011)

Tohle mě, ne vyloženě nesedlo, ale... Minulo mě to. Podivné záběrování, podivné motivace postav, podivné herecké výkony... Erotické dusno se vytrácí s nástupem psychického teroru, který je podivně stylizovaný a jen podtrhuje celkovou chladnost snímku. Podivný odstup. Podivný film. Podivný komentář... (17.10.2013)

Príjemné prekvapenie od Polanského, ku ktorému som sa pomaly obracal chrbtom. Mimoriadne členitý, do hĺbky ľudskej psychiky zasahujúci a žáner psychothrilleru presahujúci film s vynikajúcimi hereckými výkonmi priliehavou hudbou a iba chvíľami presahujúci hranice únosnosti v obscénnostiach. Podľa mňa najpolanskejší Polanského film. (04.09.2017)