V zajatí rytmu

Kvôli poruche na počítači píšem komentáre k viacerým filmom z mojich, rukou písaných, poznámok. Pred chvíľou som napísal o koncerte U2, že nie som fanúšikom skupiny a je to záležitosť generačná. Rovnako generačný je môj príklon k rock and rollu a film o jeho ťažkých a zložitých cestách k uznaniu nemôže odo mňa dostať menej ako štyri hviezdičky. Hudbu konca päťdesiatych rokov a nasledujúcej dekády mám asi zapísanú aj v mojej DNA. Preto bolo pre mňa príťažlivé sledovať príbeh popularizátora rock and rollu Alana Freeda a prekážky, ktoré mu na jeho púti kládla bigotná Amerika. Pre súčasnú mladú generáciu odchovanú klipmi a veľkolepými show so svetelnými a pyrotechnickými efektmi je asi komické sledovať čiernobiele snímky spevákov strnulo stojacich pred mikrofónmi a spievajúcich nádherné melódie. Asi nevedia, že pohyb pred kamerami bol zakázaný a ešte aj pri vystúpení Elvisa Presleyho v Ed Sulivan Show mohli kamery snímať iba hornú polovicu jeho tela, aby to nepobúrilo sviečkové baby. Vrcholom filmu malo byť vystúpenie Chucka Berryho a Jerryho Lee Lewisa, ale pre mňa boli vrcholom filmu záverečné titulky, ktoré stroho oznamovali, ako končia tí, ktorí sa snažia presadiť niečo nové a neobvyklé. (25.01.2016)

Tenhle film šel v kinech tuším pod názvem " V zájetí rytmu" a možná, že ani na těch 5* není, ale když já si přesně pamatuju, jak pětihvězdičkové pocity ve mně vyvolal. Byl o obtloustlém proplešlém chlapíkovi, který by ovšem pro rock´n´roll dýchal, pouštěl v rozhlase desky s hudbou, která na tu dobu - v 50tých letech - byla velmi pokroková, téměř nežádoucí, a jejíž propagací si nadělal hodně nepřátel. Kouřil jak fabrika a když mířil do rádia, před vchodem na něj obvykle čekávala vokální skupinka ve snaze ho upoutat svou písní. Film končí velkolepým koncertem, kde se vytáhnou nejen oni černí kluci, ale pokud se pamatuju i Chuck Berry a Jerry Lee Lewis. "......tento příběh je pravdivý a ten muž se jmenoval Alan Freed....". (04.03.2005)

Je to jeden z veľmi málo filmov, na ktorých som bol v kine asi 10 x .... Bol som pionier a miloval som rock´n´roll. Toto bolo jediný možný oficiálny prienik do úchvatnosti divokého rytmu a odviazanej zábavy americkej hudobnej scény, ktorá mala korene v černošskom blues .... Osobnostiam ako: Elvis Presley, Chuck Berry, Jerry Lee Lewis, či Buddy Holly, môžeme ďakovať, že súčasná hudba je taká aká je... (22.06.2005)

Perfektní film, atmosféra vás neskutečně vtáhne, ať je vám deset nebo sto let. Takhle to vypadalo, když muziku dělali hlavně nadšenci a pár obchodníků, taky nadšenců. Vždycky, když se dozvím, jak zase nějaký hudební byznysmen vypouští nějakou přiblblou popovou uměle vytvořenou hvězdičku, tak si vzpomenu, co všechno ti nadšenci tehdy dělali, aby mohli zazpívat, pobavit sebe i ostatní, natočit desku. Super hudba a Jerry Lee Lewis a Chuck Berry mě totálně odkráglovali svou energií! Zase jeden film, na který marně čekám a už asi nikdy neuvidím:-( (11.03.2010)

Chaos, zmatek, mezi tím vším proplouvá Alan Freed v zajetí rytmu spojeného s výročním koncertem rock-n-rollu a já byla okamžitě s prvníma minutama vhozená do atmosféry 50. let minulého století, navíc s celým kýblem senzační dobové muziky. Obraz sice za moc nestál, ale já to téměř vůbec nevnímala, protože to nadšení se na mě přeneslo, jen když jsem viděla, jak ti černí kluci tu muziku mají v krvi a jak jí prožívají. O Alanovi toho moc nevím, myslím že tady nám ho ukázali trochu přes růžové brýle, ale stejně je škoda, že jeho životní příběh musel skončit právě takhle. A konec s Chuckem a Jerrym byl super parádní. Mně celý film připomněl moje jízdy autem, kdy mám puštěný autorádio a najednou se tam ozve nějaká pecka z padesátých let - okamžitě volume plus vyletí nahoru:-) (07.01.2015)