Muž menom Ove

Povedal by som, že sa jedná o veľmi dobrý švédsky film, s vynikajúcim hercom v hlavnej úlohe - Rolfom Lassgårdom, ktorého postava, zhruba šesťdesiatnika Oveho, mrzutého, nepríjemného dedka, s akousi doživotnou traumou na pleciach, snažiaci sa niekoľkokrát, pokúšať sa o dobrovoľný odchod z tohoto sveta. Tento pánko rezignoval na životný optimizmus, elán, ktorý sa mu z tváre vytratil, ako ranná hmla. Plánuje sa obesiť, v tejto polohe, je niečo medzi svedomím, zhodou okolností, šťastím, a nejakým druhom, ktorý by som pripísal : "in flagranti" , načapaný, ako chce uskutočniť tento skutok, ale z pozície nových susedov, ktorí netušia, čo sa práve deje, tí mu omylom narazia do poštovej schránky, a dá sa povedať, že tým pádom, mu zachránila sympatická, pôvodom z Iránu, teraz švédska občianka, s dvomi deťmi, ďalším na ceste, po boku „kutila” , manžela, rodáka, ale z tejto severskej krajiny, drahocenný život, ktorý si treba vážiť, aj popri udalostiam, ktoré sa mu v minulosti odohrali. Film skvelo funguje najmä vo flashbackoch, s učiteľkou, ktorú si vzal za ženu, a ich spoločné chvíľky pohody, ale aj nepríjemné okamihy, cez ktoré sa nemohol preniesť, a preto je z neho, dnes, veľmi zvláštny človek, ktorý si zasadol na ľudské plemeno, ako také, to viní zo všetkého... , čo sa jemu stalo. Od tohoto okamihu, keď mu Ona Parvaneh, nepriamym spôsobom zachránila kožu, začne sa v ňom miesiť postupná dobrota, ochota, láskavosť, ale pár filmových minút, to ešte potrvá, popri tom, bude vyvíjať veľký záujem o vykonanie vlastnej samovraždy, ktorá sa nie a nie uskutočniť. Je to film dojemný, ktorý extrémne hrá na city diváka, čo mi v tomto prípade, nijako zvlášť nevadí. Vychutnával som si najmä brilantnú retrospektívu, kde vystupovala, už zosnulá, Oveho manželka, Sonja, v podaní sympatickej herečky Idy Engvoll. Z môjho uceleného pohľadu, sa jedná o veľmi pôsobivý švédsky film, so sympatickými hercami, réžiou, scenárom, ktorý je síce plný pokusov o zlikvidovanie sa, ale ak sa človek nad tým hlbšie zamyslí, obsahuje skrytý význam, prečo sa tak deje, spamätal sa, pokiaľ mal ešte čas, aspoň teraz pociťuje v sebe čosi, čo už dávno nie. Výborná záležitosť, ktorá zachveje pri srdci. (28.12.2016)

Politicky korektní skoropohádka o tom: "Jak podivínský neruda díky imigrantům a jiným empatickým sousedům k přátelům přišel." Když se zhrzenému, ne zlému, ale "specifickému" člověku dostane povšimnutí, může ukázat i vlídnou tvář a ještě rád pomůže ostatním. Je ovšem otázkou, jak se to v nefilmovém světě, v tom skutečném, často děje. (18.11.2016)

Životná retrospektíva o - iba na prvý pohľad - zlom a bručounskom starcovi. Čiernohumorná i dojímavá, rozprávačsky zaujímavá; s postavami, ktoré máte záujem spoznávať. Starý aj mladý Ove su zahraný tak dobre, že neveríte, že herci nehrajú sami seba. Pričom sú až karikaturisticky presný vo vykreslení hlavného hrdinu tak, aby na jeho povahe stál celý film. (30.11.2016)

Medvěd medvědí, dědek jeden bezcitnej a podobně bych si myslela o Ovem. Ale postupně jsem začala roztávat jak ledy na Aljašce spolu s ním. A jak někdy mám tendence posouvat film kvůli nudě, tak tady jsem si vychutnávala každý okamžik a byla jsem zvědavá s každou další minutou jak to bude pokračovat. Zabydlela jsem se tam a sledovala, jaké změny probíhají v jeho životě. Přistěhování imigrantů s půvabnou těhulkou, jak naloží s gayem a co to kolo, které chtěl jeden kluk spravit pro dívku? Jeho promluvy u jeho drahé ženy, kde si i lehnul, aby mohl být co nejblíže a třeba jen tak položil ruku na pomník, jako kdyby dýchala vedle něj. Postupné odhalování jeho minulosti tam bylo velmi pěkně zasazené a tak jsem jako divačka mohla postupně odkrývat skutečný charakter muže, kterým byl ten zpočátku protivný Ove. Nemohu se nezmínit o jeho přátelství s kamarádem a jejich eskapádách s auty, to jsem se opravdu pobavila, protože tam perlilo to mužské ego ve velkém. Ach ano, bylo tam klišé, bylo to místy patetické, ale moje srdce na to reagovalo a to je podstatné, navíc mám pro severské filmy slabost, tečka. (03.09.2016)

Spoilery! Fredrik Backman je plagiátor. Tento snímek dost nápadně připomíná Stoletého stařík, který vylezl z okna a zmizel a rozhodně není podobnost způsobena pouze zemí původu. Příběh o pánovi, který je na povrchu hrozně nevrlý a pro okolí nepříjemný, ale v hloubi duše je to vlastně hrozný dobrák, který morálně a mravně převyšuje své okolí, je natolik vděčné téma, že pokud se kolem filmu nepohybují kokoti, tak to ani nemůže dopadnout zle. Kolem tohoto snímku se kokoti nepohybovali a dopadlo to tudíž nad moje očekávání. Úvod, kde hlavní hrdina experimentuje se způsoby nejlepšího odebrání se na věčnost, není kdovíjak zajímavý. Dle posledních myšlenek před smrtí se divák postupně seznamuje s životem hlavního hrdiny, kterého potkala tu a tam velice nepříjemná událost, která ho významně ovlivnila a přesměrovala mu život o kousek jinam. Jak tak během sledování člověk pána lépe poznává, tak mu navzdory vydatnému podivínství celkem přirůstá k srdci. Poslední věc, kterou si senior přeje, je zanášení jakýchkoli novot do posledních chvilek jeho příjemně stereotypního života. Aby byl snímek dostatečně aktuální a přitáhl hodně diváků, tak pánovi do života vstoupí mladá svérázná rodinka imigrantů. Vše směřuje k celkem očekávanému konci. V hodnocení musím sáhnout vysoko, protože není moc věcí, které bych mohl snímku vytknout. Dokonce i humor vystrčí růžky během krátké vsuvečky ohledně rivality mezi Saabem a Volvem. (12.10.2016)