Muž menom Ove

Typicky seversky humorne pojate drama o jednom starsim chlapikovi, ktery vzpomina a bilancuje nad svym zivotem. Myslim, ze tento namet by se obesel i bez uprchliku a gayu dohromady, tady zamer tvurcu moc nechapu. Film strida velmi dobre pasaze s temi horsimi, divak vsak dostane slusny mix zabavy, zvlast ti, kteri maji slabost pro severskou tvorbu. (26.12.2016)

Skandinávské mainstream filmy mají vděčného českého difáka, protože mluví jejich jazykem, nebojí se černého humoru, nepotrpí si na velká gesta a poslední dobou i svými zápletkami s přivřením obou očí mohou budit dojem, že sledujeme konečně produkčně ošetřenou tuzemskou tvorbu. Jinými slovy mám dojem, že za úspěchem filmové Skandinávie v našich humnech je aktivování módu sebelži diváka, kde je nahrazený obvyklý altruismus "na český film slušné" za osobní pýchu "byl jsem na dobrém severském filmu", přičemž ještě přihrají dotyčnému punc filmového fanjšmekra a objevitele. Nicméně cílová skupina je u obou variant stejná. Jasně, oproti malému slizkému dog-eat-dog názorovému rybníčku českého hlavního proudu je filmový sever názorově progresivnější, přičemž se nebojí otřít o veškerá "kontroverzní" témata, jako přistěhovalectví, homosexualita a zkrátka celá proměna světa očima starého konzervativního pragmatika, každopádně stále akorát zpracovává do úmoru těženou empatii k postavě na čisté úctě ke staří. Jinak totiž není u protagonisty jediný důvod napojit se na jeho vlnu, protože je to skutečně nesnesitelný hajzl, který nemá jediný charakterový rys, který je schopný zaujmout. Právě proto je budována empatie na základě neskutečně parareálných flashbacků o jeho lásce ke své ženě, která zřejmě musí trpět něčím jako hypertrofovaným altruismem, protože jinak fakt nedává smysl, jak se může sympatická, vzdělaná, mladá žena zahodit s autistickým morousem, který se permanentně tváří jak Albert Fish. Dojetí je pak mačkáno z diváka kontrastem současné starcovy osamělosti ve srovnání s oněmi flashbacky, které jsou tak přepjaté, že například hrdinova žena se v každé scéně, při každé situaci směje, div se mi neprokousala skrze monitor. Čte si a směje se, jde na autobus, směje se, jí polívku a směje se. Uff. Dohozené řešení celého příběhu, které apeluje na silnou sousedskou soudržnost v satelitních předměstských domcích mě též dohání k sebevraždě a jasně naznačuje, pro koho je tohle dobrodružství určeno. (15.03.2017)

Časem zjišťuji, že beze sporu zajímavý Rolf Lassgård to se mnou zkrátka umí, další snímek s ním v hlavní roli mi opětovně potvrdil, že hraje s takovou lehkostí a uvěřitelností, až se jedna zarazí a začne přemýšlet nad tím, jestli hraje nebo fakt je.. Příběh ovdovělého muže, který dostal od života poměrně dost naloženo a chtěl to vzdát, mě vtáhnul a nepustil.. Jen si nejsem vůbec jistá, jestli se tohle může stát, no a závěr jsem si vysnila úplně jiný.. (28.05.2022)

Pátá hvězdička za song En stund på jorden od Laleh v závěrečných titulcích. Jasně, je to stará dobrá story o nerudném dědkovi, na něhož s přibývajícími flashbacky začínáme pohlížet jinýma očima a který došel "polidštění" skrze své sousedy (nejlepší scéna: Ove učí Parvenah řídit), ale tu písničku si pouštím pořád dokola... (17.10.2016)

Po prečítaní obsahu, som čakala nejakú variáciu Gran Torina na švédsky spôsob. Mýlila som sa však. Tento film mi po skončení skôr pripomenul Single man. Bolesť zo straty blízkej osoby a vyrovnávanie sa so smrťou na iný spôsob. Musím povedať, že aj tento sa veľmi vydaril. Ďakujem axcrisovi za jeho tip, dokonale odhadol môj filmový vkus! (02.09.2016)