Farba z vesmíru

Rodina Gardnerovcov žije na odlahlej farme. Jednej noci zasiahne ich pozemok meteorit, ale okrem zápachu, ktorý z neho vychádza, a miestnych televíznych novín, ktoré aj tak nikoho nezaujímajú, tomuto úkazu nevenujú pozornosť. Všetko sa ale mení vo chvíli, keď sa začne meniť správanie všetkých členov rodiny a postupne upadajú do zvláštneho stavu. Začína byť jasné, že objekt na ich pozemku nie je z tohto sveta a jeho dopad bude mať pre rodinu katastrofálne následky. - Je mi jasné, že nie každému sa bude táto forma hororu páčiť, ale pre mňa jednoznačne jeden z top indie hororov poslednej dekády a zároveň po dlhej dobe perfektné spracovanie tematiky maestra H.P. Lovecrafta. Chytilo ma to už od prvej sekundy a pohltilo ma to tak, že som sa občas cítil, ako keby som podobné procesy prežíval aj ja sám. Film má úžasnú hudbu, ktorá vás vtiahne do deja a pomáha budovať dusnú atmosféru, ktorá sa neustále stupňuje a vytvára pocit neistoty, takže v tomto smere je film bezchybný. V úplnom závere je tu už tak závratné tempo, že som začal mať pocity, že sa to celé nebude dať dotiahnuť do úspešného konca, v ktorom ma ale tvorcovia príjemne prekvapili a ostali verní predlohe a celkovému významu tvorby autora. Z nedostatkov musím spomenúť kolosálny fail, kedy Benny vlezie do studne, občasné amatérske strihy, ktoré vyzerajú, ako keby do filmu ani nepatrili, a tiež miestami slabšie masky. Dúfam, že režisér bude na hororovej scéne aktívnejší, pretože pri pohlade na jeho filmografiu je až smutné, ako je jeho talent málo využitý. + herec z Mom and Dad a Pay the Ghost + herečka z Grace: The Possession + herečka z Vampire Academy, The Messenger a Maggie + herečka z Unnatural a The Vault + herec z Fear the Walking Dead (18.01.2020)

Carpenterova Věc a Garlandova Annihilation jsou mé velmi oblíbené filmy, takže když je někdo smíchá do přímočarého hororu v americkém zapadákově, a navrch přihodí už tradičně freneticky šíleného Nicholase Cage, tak prostě neřeknu ne. I když větší ambice než hustou atmosféru a velice hezké vizuální zpracování Barva z vesmíru nemá. 7/10 (10.11.2020)

Na nějakou relevantní filmovou adaptaci díla H.P. Lovecrafta s vyšším rozpočtem čekali fanoušci už dlouhá léta, takže jakmile byl tento projekt před dlouhými měsíci oznámen a spojen se zvučnými jmény, začal jsem mít jistá očekávání. A musím říct, že Color Out of Space má očekávání zcela naplnilo. Kultovní režisér Richard Stanley těží z barvitého lovecraftovského univerza co to dá a vytváří tak působivou reminiscenci 80. let (v jedné scéně cituje třeba Věc Johna Carpentera) s pomalu budovanou temnou atmosférou, kvalitními speciálními efekty a téměř vesmírnou poetikou, která prostupuje všemi jeho filmy. Někdo bude možná trochu postrádat logiku v chování postav (chvílemi vnímají bizarní události kolem sebe až s podivným klidem), ale jinak si scénář pro diváky připraví nejedno překvapení a vizuálně krásně přemrštěné finále rozhodně stojí za to. Po zhlédnutí tohoto snímku mám tři přání: Chci více adaptací H.P. Lovecrafta, chci více filmů od Richarda Stanleyho a chci, aby si neúnavný Nicolas Cage nadále vybíral minimálně jeden takto ambiciózní projekt ročně (vloni bombastická Mandy, letos tohle - uvidíme, co bude dál). Snad třeba s produkčními společnostmi SpectreVision a XYZ Films oba ještě někdy v budoucnu spojí síly. [Sitges 2019] (11.10.2019)

Nakolik je to věrné předloze nebudu soudit, protože nejsem znalcem Lovecraftova díla a jestli se to drží spisovatelova ducha je mi srdečně jedno. Já viděl film, ve kterém spadne rodince na růžovej šutr v důsledku čehož začnou všichni postupně blbnout. Na začátku to vzala kamera skrz krásně nasnímané lesy, což mě navnadilo. Pak to sice trošku ztratilo na úbytě, ale pořád se na to dalo dívat i díky faktu, že film místy působí jakoby byl natočen v 80. letech. Asi v půlce objala matka syna a začal psycho masakr, který mě zakoval do sedačky a pustil mě až se závěrečnými titulky. Herecky oukej a Cage si u mě trochu spravil reputaci a ukázal, že když chce, tak ze sebe ještě dokáže něco vymáčknout. 80% (03.10.2020)

Pod trestem sežrání Ctulhem by měli okamžitě zakázat jakékoliv Láskolstivákovy adaptace! Filip je v písemné podobě naprostý mistr úsporné atmosférické hrůzy, avšak jakákoliv jeho dosavadní vizualice vždy nemilosrdně skončila jako pičoidní narkáčská gigapruda v žumpě ambicí nějakého céčkového neumětela. Přičemž tohle je snad zatím největší hovno plovoucí na hladině. Famózní mrazivá povídka o plíživě hrůzném šílenství a odporných mutacích v děsivých temných lesích kolem pochmurného Arkhamu, kdysi zasažených pěkně divným meteoritem, je podána následovně (bojlerový poplach): Z kosmu náhle přiletí na alpakovou farmu šutrák, vysere duhu, nachomýtne se k tomu přiblble se pitvořící a ukrutně přehrávající dávno mrtvý Klec, jeho nesympatické rodince začne masově jebat, což se projevuje tak, že furt někdo tak 20 minut stojí na místě (nejčastěji u studny) a čumí do blba, posléze mámě přiroste synek k zádům, dceruška si vyryje na čelo nožem kundu, šutrák uvaří pěkně amatérské lečo z lam, udělá PUF, všechny je vybarví xmrti a odfialoví si to zpátky do té aldebaranovské prdele, odkud přiletěl. A kromě všech těch „vynikajících“ herců, jejichž bezkonkurenčně nejlepší kreací bylo nafialověle ležet mrtvý, navíc „režiséra“ + „scénáristu“ a jeho „střihače“ patrně pohryzal akutním kokotismem a infekční unylostí nakažený Dagon. Raději si místo toho pusťte plyn, je to rozhodně rychlejší a méně bolestivé, než když pomalu v agónii chcípáte nudou. (14.02.2020)