O Sněhurce

Pěkný vesnický žánrový obrázek není pro mě. 1) Filmaři si očividně užívali více, než posléze diváci filmu._____ 2) Jak asi tráví děti čas dneska?_____Jsem to ale trubka! Jasně, studují, jak správně napsat diktát! Víly vily věnce poblíž vily a my se ptáme, ví-li Vilík, že na ně psi vyli. (13.05.2019)

Tohle byl kupodivu velmi příjemný návrat zpátky do našich sedmdesátek. Je to takový klasický dětský film té doby něco ve stylu Ať žijí duchové, byť to nemá jejich genialitu. Poetika je ale podobná a kdo se tomu poddá, může ho film v čase přenést zpátky. Potomstvo film zaujal a to se nedá říci nejen o lecčems z té doby, ale i o některých dnešních filmech pro mládež. Tři dlahy. PS. Když jsem viděl tady poprvé ten cover, myslel jsem, že jsem omylem u nějakého hororu a ne tohoto dětského filmu :-) ! * * * (18.04.2018)

Beze smyslu skotačící děti od začátku do konce. Nepovedený výběr dětských herců. Někdy až obtěžující a otravná hudba. Nevěřím, že se celá třída zblázní a všichni se můžou přetrhnout, aby hráli divadlo. Děti zde nejsou tak uvolněné, jako v jiných filmech od Šimkové. Je to celé nějaké křečovité. Princ jménem Jerry, holčička v amoku, která se chce utopit místo koťat a Babka převlečený za Sněhurku tomu nasazují korunu. Hrozné postsynchrony. (17.11.2017)

"Kejchale, že se nestydíš mejt si nohy! Ty můžou bejt špinavý!!" . . . . Ve světě dětí Věry Plívové-Šimkové se držela basa, děti se pořád smály, běhaly na loukách, vymýšlely různá dobrodružství, pan učitel byl vlídný a přívětivý. Její filmy jsem měla ráda, ale ve skutečném životě jsem nikdy takovou solidaritu nezažila. Scéna s topením koťat mi uvízla hodně dlouho v paměti. Film je jako většina českých filmů pro mládež značně podhodnocen. (27.04.2014)

Věra Plívová-Šimková dokázala točit poutavé filmy o dětech a pro děti. Její SNĚHURKA (nikoliv pohádka, ale rodinný film s významnou rolí této pohádky v příběhu) nepatří mezi notoricky známé kousky a k Plívové vrcholům jako Páni kluci nebo Krakonoš a lyžníci jí ještě nějaký krůček schází. Přesto hodnotím i zde velice pozitivně, od začátku mne upoutal poetický vhled do představ holky zamilované do postavy Sněhurky, v kontrastu s přítomností přísného učitele (F. Husák) na hodině. Paní Věře se opět povedlo zachytit kousek příjemných dětských hrátek v obklopení přírody a moudrých dospělých (babička, učitel divadelného kroužku). Ač narozen daleko dříve, cítil jsem i já z toho kousek nostalgie a sám bych něco podobného přál i dětem nové generace v tom přetechnizovaném světě. Určitě ne dokonalý, ale rozhodně milý kousek pro zahřátí duše. 80% (# Season Challenge Tour 2020: 1. téma – české a slovenské režisérky) (01.01.2020)