Lišáci, Myšáci a Šibeničák

Silnou stránkou tohoto rodinného filmu je přirozenost a lehkost, se kterou se přibližuje dětský svět a chlapecká řevnivost. Kouzlící kamera, rozjařená nálada a přesvědčivé herecké výkony vytváří působivou atmosféru k dětským ctižádostem a běhu jejich běžného života v radosti, dychtivosti a neopakovatelnosti. To pro mne dělá z filmu Lišáci, Myšáci a Šibeničák příjemné optimistické pohlazení a návrat do bezstarostného času dětství a prožitků poznávání. Zasněžené kopce jsou zality slunečním svitem a oblaka zvědavě nakukují do dětských srdcí a nejvroucnějších přání. Hlavní postavou je přirozený chlapecký vůdce Zrzek (velmi zajímavý Zdeněk Tůma), hrobařův ctižádostivý synek ze Šibeničního vrchu a milovník a znalec opeřenců. Konkurentem je průbojný Myšák (dobrý Jan Kraus), neposedný syn předsedy družstva a vášnivý koňák. Jejich vášně jsou slabostí i prostředníkem oboustranných ctižádostí. Z dalších rolí: popleta a přeběhlík Dýmaček (zajímavý Milan Bakeš), koketující Barborka (Blažena Hendrychová), na děti rozezlený hajný (Jiří Hartman), ze synových lumpáren nevrlý Myšákův otec (Vladimír Ptáček), obdobně nespokojený Zrzkův otec (Miloš Bílek s hlasem Karla Augusty), moudrý a laskavý děda (František Pacholík s hlasem Václava Lohniského), či snaživý a vytížený učitel (Václav Babka). Film je výrazný po přirozené herecké stránce představitelů dětských rolí. A společně s láskou k přírodě a radostí ze života udělala Věra Plívová-Šimková příjemný rodinný film, ideální pro děti. (03.01.2017)

Poprvé jsem tenhle film neviděl jako dítě, ale jako řekněme jako dítě trochu odrostlé - řekněme ve třinácti - a vlastně jsem to dokoukal jen kvůli obsazení tehdy ještě mediálně neprovařeného a tehdy ještě spolutvůrce geniální Dvaadvacítky. Od té doby se hodně změnilo, co se nezměnilo je to, že jsem ten film víckrát neviděl - i přesto si pamatuju o čem to bylo a dokonce jsem si zapamatoval i ústřední melodii. Film pro mladé, avšak žádná pecka. Třeba to někdy zkouknu znovu... (28.08.2009)

Jak se žilo v době bez (počítačových) joysticků. Velká nostalgie zimního dětství z doby, kterou pojmenováváme spíš podle politických okolností. Hoši přinášejí akci, slečinky dialog, naštěstí ne výhradně. ♫ Liškova hudba lyricky přesahuje škatulku dětského filmu a možná i tak odcizuje dětskému divákovi. I mě samotného si Lišáci získali až v dobách vzdálených školní docházce. (19.12.2012)

Poprvé jsem to viděl v 71. roce a měl jsem pak léta dojem, že jsem byl prostě moc malý na to, aby se mi film líbil. Podruhé, v devadesátých létech, jsem měl pocit, že jsem asi už moc starý na to, aby se mi film líbil. Teď jsem to viděl druhdy v televizi a dospěl jsem k závěru, že to prostě nebyl moc dobrý film. A s ohledem na poslední zhlédnutí u mě nezabodoval ani z 50%. (20.04.2010)

Filmem jsem proplul v dopoledním polospánku během vánočního bezčasí, takže snímek jako takový nemohu hodnotit, přeci jen oči jsem měl více zavřené než otevřené... Ovšem hudbu Zdeňka Lišky nešlo nevnímat (a že je jí v tomto snímku požehnaně!), díky ní dávám filmu, který jsem neviděl, ale slyšel, plný počet a řadím ho k jedněm z největších hudebních zážitků za uplynulý rok. (12.01.2013)