Ja, Claudius

Vynikající televizní dílo, žádné složité a velkolepé kulisy, jednoduchá "studiovka", ale s maximálním účinkem. Neznám člověka, který by si tenhle seriál po shlédnutí neoblíbil. Claudius v podání Dereka Jacobiho - to je prostě nepopsatelné, to se musí vidět. Jeho interpretace je geniální, ale tohle slovo samotné nemůže vystihnout tu hloubku, tu duši, kterou do své postavy Jacobi vložil. A vypočítávat další skvělé herce asi nemá smysl, snad jen zmíním Johna Hurta jako Caligulu - byl famózní. Tímto žádám některou z televizí o zařazení Claudia do programu, neboť jsem jej viděl teprve dvakrát, a to už docela dávno. (12.02.2003)

Hle, .... omšelá intrika Říma, ... k tomu raději, napiji se vína. Claudius snad potrhlý, Caligula z toho zmatený. Livie tahá nitky, podružní pak píší svitky. Petra Haničince žel bohu není, zde Martin Zounar na dabingu truní. Epizodu 13 nehledej, o sedmý disk Řiťku požádej, neboť Řiťka šetří místem, třináctka zmizla svistem. Vždyť 6x2 je tucet, Řiťka vystavuje účet. Toť vše, co chci říci vám, ani slůvko nepřidám. :-) (01.10.2008)

Naprosto geniální seriál. Ačkoliv se jedná o zpravocání formou "chudých" televizních inscenací, seriál rozhodně nenudí. Jedná se totiž o soustavný herecký koncert. Jakákoliv z postav musela být pro herce radostí. Brain Blessed, Sian Phillips, Derek Jacobi jsou ne až tak slavní herci, avšak jejich herectví je naprosto fenomenální. Caligula Johna Hurta je božský. Oproti hutné knize musel být samozřejmě seriál osekán, což však vůbec není na škodu, protože je tak přehlednější než předloha. Není co bych vytknul. (24.11.2008)

12/12 Sice bych více ocenila přepis, který připravoval von Sternberg v roce 1937, ale bohužel ho nedokončil. Nicméně BBC seriál samozřejmě vyniká už svou délkou a divák má tak více prostoru se sžít s jednotlivými postavami, popřemýšlet si o intrikách babičky Livie a rozhodnout se, jestli by byl pro republiku či nikoli. Samozřejmě, že v momentě nástupu monstra jménem Caligula se celé jemné předivo intrik mění v doslovné orgie a zejména vyniknou choutky Tiberia a speciální vztah mladého Botičky s jeho prababičkou. Díky čemuž se Já, Claudius může směle měřit s takovými skvělými dnešními záležitostmi jako je Spartacus: Blood and Sand (Gods of Arena & Vengeance). Jistě, na druhou stranu rok 1976 v BBC sebou také přináší extrémně pomalé scény a podivné masky, ale dějem je seriál tak nabitý, že není potřeba mít pocit jakýchkoli prostojů. Nadto nový dabing není vyložená prohra, rozhodně ne pro někoho, kdo ten původní nezažil. Ovšem to, co se děje v druhé polovině seriálu docela hraničí s laťkou zobrazování římského světa a navzdory své televizní inscenovanosti, je to celé nadmíru nechutné. A právě výpravná pohádkovost současného Spartaca vedle toho působí jako dětská selanka, ačkoli právě jemu bývá připisováno v negativním světle to, za co je Claudius veleben s naprostou samozřejmostí. Messaliny mi bylo vždycky líto... #bbc (09.03.2012)

Měli všechno na co pomysleli. Jediné co neměli, byla jistota, že následující den nebude jejich poslední. Občas si říkám, že by tohle mohli prožívat i naši nynější mocipáni, kteří znají jen tu první část a té druhé se nemusí obávat. Nádherný, až brutální seriál, který ukázal, za jakých podmínek se vládlo ve starém Římě. (12.09.2009)