Jak se točí Rozmarýny

Veselý snímek pro děti o tom, jak se natáčí film. A právě s orientací na dětského diváka je příběh značně jednoduchý, dětsky ukřičený a celkově zkrátka hravý. Plejáda dětských herců své doby dnes už u starších diváků vyvolává vzpomínky na svá dětská léta a to spolu s dodnes populárními herci, kteří zde účinkují. Filmu není co vytknout. Dětský svět děje je zachycen dětskýma očima, takže zaměření snímku je zcela na místě. Dnes, v době smartphonů, tabletů a videoher, je již pro současnou mladou generaci těžko uchopitelný, ale to už tak z novou generací prostě bývá. (22.10.2016)

„Zase slunce pálí, dlouho jsme si přáli máj. Aby jsme si hráli láska, nebe, peklo, ráj.“ Tento dětský film o vzniku dětského filmu zaujme obsazením nejen některých dětských rolí (vedle hlavní představitelky Renaty Maškové i Dana Vávrová či Magdaléna Reifová), ale i hlavních dospěláckých figur (zde zejména výborná Iva Janžurová coby paní režisérka). Opět výborná hudba Petra Hapky a kamera Emila Sirotka, ale na rozdíl od Mrkáčka Čika výrazně zábavnější (a srozumitelnější) příběh o tom, jak je náročné se vyrovnat s jinakostí. V situaci, kdy je hlavní dětská hrdinka nucena v souvislosti s rolí podstoupit ostříhání do hola, jsem s dotyčnou poměrně soucítil a obdivoval jsem ji, jak se s tím vším nakonec vypořádala. Děti umí být zlí, různě se pošklebovat apod. V tomto směru mi přijde, že tento film může oslovit i dnešní dětskou generaci. (11.10.2022)

Z dětství jsem si pamatoval víceméně několik scének a taky fakt, že se mi tenhle film nelíbil. A v tom se po těch letech, bohužel, nic nezměnilo. Děj to skoro žádný nemá, Iva Janžurová je ve své roli (netypicky) hodně nesympatická a ty oholené hlavy mě jako špunta děsily. A to by se u veselého dětského filmu stávat prostě nemělo. 35%. (19.09.2010)

Ikona československého dětského filmu nás nechává nahlédnout do zákoutí tohoto kumštu. Osobitá Iva Janžurová plná filmařského slangu, a také jistě vystihující samotnou režisérku, nám tu ukazuje práci s dětmi a s filmem. Práci, která šla přímo od srdce. Barrandovská filmová továrna pracuje naplno, stejně jako celý štáb, pod vedením lidsky přísné režisérky. Hledání skutečné dětské osobnosti a všechny strasti i radosti natáčení. Svěrák a Smoljak pojali svůj film o filmování jednoduše, spousta parodujícího humoru a písní. Paní Plívová - Šimková si do toho přidala ještě drama, a takovou, řekl bych, větší reálnost, co se týká filmařských možností doby. Poctivý filmový svět, který nemá nic společného s tím komerčním a za účelem výdělku točícím světem dneška. (11.03.2013)

Nevím, nevím. Kdyby to byl alespoň takový ten film - Jak se točil... bla bla. Jenže pokud vím, tak k tomuto filmu žádný hlavní film Rozmarýny nejsou. A tak jen koukáme jak se cosi natáčí. Zábavné to není, napínavé také ne. Sice z toho trochu čpí retro končících sedmdesátek a tudíž leckdo zavzpomíná na mládí či dětství za totáče, kdy svět kolem byl nesvobodný, ale my to tak necítili - ale to je tak všechno. Když jsem tak přemýšlel koho může tento film oslovit, tak asi jen tehdejší dětské hvězdy, jichž je film plný. To ony na úkor školy se účastnily všech těch komparzů, zkoušek, natáčení, pobytů s filmovým štábem a natáčecích dní... Leckdy vznikly legendární snímky dětmi dodnes oblíbené jako Bota jménem Melichar, nebo mnou milovaný Ať žijí duchové ! Tenhle film ale nemá šanci oslovit ani rodiče, natož dospělé. Dávám za dvě paruky. * * (19.03.2017)