Krajina Nomádov

Delikátní festivalová jednohubka, která stojí a padá na skvělé Frances McDormand. Snímek Nomadland režisérky Chloé Zhao rovněž zaujme svým originálně znějícím příběhem, dlouhými záběry na čarokrásnou krajinu a také svým soundtrackem, z něhož dominantně vyčnívá božská práce klavíru. Bohužel, ani z těchto atraktivně znějících ingrediencí se nepodařilo "uvařit" nadprůměrnou podívanou, jelikož snímku podráží nohy příliš rozvláčný scénář, který zde nabídne velké množství zbytečných a hluchých scén. Je to veliká škoda, jelikož Nomandland měl velký potenciál stát se dalším překvapujícím a neotřelým počinem, kterých je k velké škodě nás diváků čím dál tím méně. Tak snad příště! „One of the things I love most about this life is that there's no final goodbye. You know, I've met hundreds of people out here and I don't ever say a final goodbye. I always just say, "I'll see you down the road". And I do. And whether it's a month, or a year, or sometimes years, I see them again.“ (25.01.2021)

„Jedna věc, kterou na tomhle životě miluju nejvíc, je to, že neexistuje žádné sbohem. Potkal jsem tu stovky lidí a nikdy neříkají sbohem. Já jim prostě říkám: Uvidíme se. A je to tak. Ať už je to měsíc, rok, nebo někdy léta. Znovu je vídám.“ Film věnovaný všem, co museli odejít. Tedy i Fern, která v odcházení setrvávala…Sociální drama hezké a pohlcující stejně jako smutné až depresivní. Tak či onak, takřka bez konstruktu a hodně přirozené. Jistě, záleží i na divákově rozpoložení a jeho míře empatie vůči Fern a jejímu chování, ale mně se na film naladit podařilo. Stejně jako na to setkávání a odcházení, samotu, jež tento způsob života přináší…a to až do té míry, že jsem neměl potřebu hlavní hrdinku soudit za to odmítání „bezpečných“ přístavů (poté, co opustila svůj vlastní) a do určité míry ji snad i pochopit. Podobně jako to, že trávila až příliš mnoho času vzpomínáním (v čemž jsem jí hodně rozuměl). Režisérka Zhao mě příjemně překvapila, McDormand byla stejně výborná jako ve Třech billboardech a já celkově hodnotím silnými 4*. (28.03.2021)

Zeme nomadu je existencialni zkoumani pojmu svoboda, zivota na okrajich americke spolecnosti a srovnani s tradicnimi idealy spolecnostmi. Je to poeticka oda na pionyrskou povahu nemilosrdneho americkeho ducha. Na selhani prislibu americkeho snu. Zivota, ktery se nezene za uspechem a bohatstvim. Zhao se nesnazi patologizovat casti nasich socialnich struktur, ktere eroduji nebo selhaly. Je to film o domove, stari a o lidske laskavosti. To ho dela necim vic nez neco, co se mihne vasim zivotem. (07.02.2021)

Portrét samoty a osudu tzv. boomer-nomádů v důsledku ekonomické krize, duchovně očistné road movie posazené v nádheře amerických plání a někde mezi smutkem a svobodou, představte si Into The Wild pro starý :) Ale být jednou v tom věku sám, byl by to svým způsobem krásný život... * I’ll see you down the road. * (25.02.2021)

Řemeslně velice solidní film. S dobrou melancholickou atmosférou, uvěřitelnými dialogy a skvělou McDormanovou, která se žene pro oscarovou nominaci za nejlepší ženský herecký výkon roku. Duchem mi to vlastně hodně připomínalo i relativně nedávno zhlédnutý Never Rarely Sometimes Always, který také spoléhal na komunikaci s diváky především obrazem, nikoliv sáhodlouhými dialogy. Ale když už na ně přijde řada, žádná amatéřina to není ani náhodou. Svým stylem vlastně film tak trochu připomíná celovečerní dokument. Svým kvalitním emočním nábojem a velice autentickými postavami to je sice pěkná, ale zároveň velice smutná podívaná, která představuje život ženy, pro kterou se cestování ve své dodávce stal ne příliš účinný, ale aspoň rozptylující únik od zármutku a depresí. Je ale docela škoda, že v mnoha momentech to film příliš přestřelí s onou sentimentalitou, díky čemuž některé sekvence mohou působit utahaně a nudně. A vlastně mě to ve výsledku za až tolik nezasáhlo, možná to ale bylo zkrátka tím, že samotné téma filmu mě příliš nebralo. Slušná filmařina to je ale každopádně. A pokud to dostane nominaci na nejlepší film, nebudu vůbec překvapený. Slabší 4* (24.01.2021)