Krajina Nomádov

Komunita obstarožných, osamelo sa nekonečnými cestami na kolesách presúvajúcich Američanov s domčekom neustále pri sebe. Vek, spomalené pohyby a dom so sebou v niečom pripomína slimákov. Ale len v niečom. Pretože títo akoby hipíci si svoj spôsob života nevybrali. Ani im nebol daný do vienka, ako mnohým našim Cigánom či kolotočiarom. Kočovníctvo ako poznaná nevyhnutnosť. Vplyvom kadejakých, zväčša smutných nástrah života. S presúvaním sa, neustálym opravovaním stále viac kvitnúcich karavanov a prespávaním na periférnych pláňach či parkoviskách tu-viac tu-menej úspešne zmierujú. Sužovaní životom, samotou, chladom. Oblažovaní dočasnými priateľstvami, občasnými výbuchmi radosti a krásnymi pohľadmi na krajinu navôkol. Živení prevažujúcou prekariátnou prácou baličov v skladiskách Amazonu, upratovačov hajzľov a verejných priestranstiev a dočasnými výpomocami pri predajoch kadejakých suvenírov. Prinútení brať pôžičku od rodiny, ak nejaká ešte existuje, pri potrebe väčšej hotovosti. Podaktorí píšu v recenziách o slobode a vymanení sa od otrockých pút práce, domova, spoločnosti. Nuž, kapela Slobodná Európa má výbornú pesničku s názvom Relatívny pokoj. Tak je to aj s takouto nomádskou slobodou. Áno, je to sloboda. Relatívna sloboda. Film každopádne pekný, poetický, smutno krásny. (24.02.2021)

Najfotogenickejšie časti USA nie sú prosperujúce megalopoly na atlantickom či pacifickom pobreží. Sú to práve tzv. "fly-over states", ktoré oprávnene sú americkou "heartland". Disponujú krásnym svetlom vhodným pre kamery a pocitom nekonečného priestoru. Už od čias beatnikov typu Kerouaca a neskôr hipíkov sa to na cestách len tak hemžilo ľuďmi so svojráznou filozofiou, antimaterialistami a bojovníkmi proti systému. Áno, presne ako zaznelo z úst Ferninej sestry, títo ľudia sú zaujímavejší ako usadlá stredná mestská trieda. Tu však mám problém s hlavnou hrdinkou a s celkovým sentimentom tejto snímky, každopádne je to veľmi silná trojhviezda. A vďaka za tip na knihu "Final Exit", ktorú však vôbec nenapísal "doktor smrť" Kevorkian, ako mylne zaznelo z úst jednej z hrdiniek. P.S.: Amíci nechali čínsku režisérku, aby zobrazila odvrátenú tvár USA. Počkám si na to, kedy Komunistická strana Číny nechá amerického režiséra zobraziť zapadákovy čínskeho vidieka... (05.03.2021)

Talentovaná Chloé Zhao našla společensky angažované, a přitom hluboce lidské téma, pro něž navíc našla ideálně ztrápenou tvář Frances McDormand. Zemi nomádů přeju všechny ceny, moc lepších filmů se loni neobjevilo a k té páté hvězdě taky mnoho nechybí… Skvělá práce! Více zde. (22.05.2021)

Delikátní festivalová jednohubka, která stojí a padá na skvělé Frances McDormand. Snímek Nomadland režisérky Chloé Zhao rovněž zaujme svým originálně znějícím příběhem, dlouhými záběry na čarokrásnou krajinu a také svým soundtrackem, z něhož dominantně vyčnívá božská práce klavíru. Bohužel, ani z těchto atraktivně znějících ingrediencí se nepodařilo "uvařit" nadprůměrnou podívanou, jelikož snímku podráží nohy příliš rozvláčný scénář, který zde nabídne velké množství zbytečných a hluchých scén. Je to veliká škoda, jelikož Nomandland měl velký potenciál stát se dalším překvapujícím a neotřelým počinem, kterých je k velké škodě nás diváků čím dál tím méně. Tak snad příště! „One of the things I love most about this life is that there's no final goodbye. You know, I've met hundreds of people out here and I don't ever say a final goodbye. I always just say, "I'll see you down the road". And I do. And whether it's a month, or a year, or sometimes years, I see them again.“ (25.01.2021)

Znáte ten pocit, že pozorujete film, který je po zvukové stránce slušný, obrazově překrásný, ale herecky lhostejný? Navíc jsem se během filmu zamyslel nad americkými trampy a došlo mi, že zatímco u nás jsou táborákové písně důkazem svobody, odpočinku, pohody, tak v Americe se o ně opírají chudé vrstvy - nomádi - lidé, kteří nedokázali žít v pospolitosti s městem a tak utíkají kamkoliv, kde budou sami. Frances McDormand je standardně skvělá, ale v podstatě neměla co hrát. (20.03.2021)