Krajina Nomádov

Toto je presne jeden z tých mála filmov, ktorý vzhľadom na tému, pochopí len okrajové publikum z Európy. “My takto nežijeme”, nepoznáme svet “kočovníkov”, ich starosti či problémy, pričom pre mňa osobne, je takýto spôsob života doslova nepredstaviteľný. Žiadne pravidlá v bežnej rutine, ustálenie, stabilita, iba intervalové presúvanie z územia do územia. Áno, dalo by sa oponovať, že títo ľudia na rozdiel od tých, čo žijú v domoch či bytoch, ktorí chodia pravidelne do práce, a robia všetky tie (pre nás) bežné veci, v skutočnosti ŽIVOT NEŽIJÚ, no toto na mňa pôsobí tak nečistým, nehygienickým dojmom, že je to pre mňa proste neakceptovateľné. Čo sa samotného snímku týka, zo mňa nevytiahol žiadne emócie, len som počúval tie ustarostené dialógy o problémoch týchto ľudí, a i keď to bolo zámerom tvorcov, aby divák pochopil, aký je to život na “slobode”, Ja som veľmi rýchlo dospel do bodu, kedy mi bolo úplne jedno, prečo tak žijú, respektíve či si poradia so všetkými nástrahami, ktoré na nich číhajú. Od víťaza Oscarov by som čakal ďaleko, ďaleko viac, pričom je snáď každému jasné, že jediným dôvodom, prečo tento film siahol na najvyšší pedestriál je fakt, že sa obsahovo zameral na netradičnú skupinku ľudí, ktorých spôsob života rozhodne nie je bežnou záležitosťou. (08.05.2021)

Film, ktorý Amerika potrebuje a skrz ktorý sa možno dá aj lepšie pochopiť. Fern nie je "homeless", ale "houseless", čo je veľký rozdiel, ktorý ale v Európe nedáva zmysel, keďže podobný spôsob života a podobné pojazdné obydlia nemajú u nás tradíciu. Nie je to o deji, ale o prežívaní Ferninho života spoločne s ňou. Niekedy sa jej rozhodnutiam môžete trochu čudovať, ale keďže je sympatická a bezkonfliktná, tak si ju obľúbite. A dozviete sa niečo o provizórnych záchodoch a aký si máte zabezpečiť, keď máte problémy s kolenami. Čo nie je málo. (21.02.2021)

Znáte ten pocit, že pozorujete film, který je po zvukové stránce slušný, obrazově překrásný, ale herecky lhostejný? Navíc jsem se během filmu zamyslel nad americkými trampy a došlo mi, že zatímco u nás jsou táborákové písně důkazem svobody, odpočinku, pohody, tak v Americe se o ně opírají chudé vrstvy - nomádi - lidé, kteří nedokázali žít v pospolitosti s městem a tak utíkají kamkoliv, kde budou sami. Frances McDormand je standardně skvělá, ale v podstatě neměla co hrát. (20.03.2021)

Režisérce Chloé Zhao se se vší věrností povedlo na plátno přenést novodobý kočovný způsob života řady Američanů, kteří se odmítají ztotožnit s populací většinově přijímanou sedentarizací na jednom jediném místě. Ten zasadila do silně emotivního příběhu o ženě, která po úmrtí svého manžela nachází smysl života právě ve svobodném „nomádském“ způsobu života a sezónních pracích napříč Spojenými státy americkými. Největší síla snímku netkví ve zdůrazněném epilogu, že „to co zůstává ve vzpomínkách, stále žije“, ale v tom, že v Zemi nomádů není nic explicitně řečeno. A divák tak musí být po celou dobu stopáže filmu obzvláště pozorný, aby dokázal význam velmi promyšlených záběrů rozklíčovat a pochopil myšlenky autorů, co jimi chtěli říci. Tak důležité propojení kamery s dějovou linkou jsem naposled zaznamenal u Křížové cesty, u níž se statická kamera rozpohybuje pouze tehdy, když dochází k přesunu lidských duší. Film, který nabízí zdánlivě jednoduchou příběhovou linku, za níž se však skrývá daleko víc. Země nomádů je určena těm, kteří u snímků rádi přemýšlí a nechají se unášet na v dnešní době vzácném poklidném filmovém tempu. Poctivých 90 %. 👌 (08.06.2021) (11.06.2021)

Dobře uchopené filmařské řemeslo (především kamera a herecký výkon protagonistky), bohužel z mého pohledu nezáživný scénář, příběh plný sentimentu a zívání lišek, nezachrání. Líbil se mi moment - žena, která popisuje krásy přírody a obyčejné-neobyčejné okamžiky jako vrcholek toho, co se dá zažít, aby potom člověk v klidu zemřel. Nelíbí se mi naopak, že scénárista tlačí diváka, aby věřil, že bez pojízdné dodávky takové momenty člověk běžně nezažívá. (02.08.2021)