Sanitka

Nebýt Jandery mladšího v podání Tomáše Juřičky a určité nevyhnutelné poplatnosti době (která ale byla charakteristická pro většinu tehdejších seriálů, včetně tolik opěvované Nemocnice na kraji města) dal bych bez váhání plný počet. Obzvlášť díly s Mádrovým nebo Skalkovým loučením patří k těm, na které koukám moc rád. Byť je to loučení rozdílné, z obojího přímo sálá smutek a nostalgie. Prostě něco, o co v dnešní seriálové tvorbě ani nezavadíte. Seriál má jedinečnou atmosféru a vyznívá nesmírně depresivně, mohou za to kromě nemilosrdné lékařské tematiky také režie a hudba. Plus samozřejmě scénář z ruky Jiřího Hubače, který odvedl skvělou práci a dokázal postavám vtisknout zajímavé a především lidské charaktery. V roli ředitele záchranné služby exceluje Josef Vinklář. Pokračování nikdy nemělo vzniknout… (31.08.2013)

Schematismem vonící, prorežimní, odporný, bolševický výplod, plný propagandy, ostuda Jiřího Hubače. Pročítat zdejší názory a často bezprizorní a stylisticky impotentní komentáře je nanejvýš zarážející a skutečně mě překvapuje tak vyhrocená nenávist, hraničící až s maniakálním honem na čarodějnice. Scénárista a dramatik Jiří Hubač se rozhodně nemá za co stydět, ba naopak. Podařilo se mu vytvořit dějově i obsahově zajímavý příběh ze současného života, jehož hrdiny jsou obyčejní lidé z prostředí záchranné stanice, které už samo o sobě poskytuje dostatek inspirace. Téměř dumasovsky jsou vypointované nejen postavy, ale i zásadní okamžiky seriálu: odchod hlavního hrdiny z prestižní kliniky k záchranné službě, srážka městských autobusů, letecké neštěstí v Suchdole, reakce starého Jandery na smrt milované družky a samozřejmě skon doktora Skalky. Linie kolem politicky nevyhovujícího doktora Mádra má zcela nepochybně svůj propagandistický účel, ale pozornému divákovi nemůže uniknout, s jakou nadsázkou a ironií je celá problematika prezentována. Hovořit v souvislosti se SANITKOU o komunistické propagandě a schematismu je naprosto zcestné a prozrazuje se tím pouze absolutní neznalost většiny zdejších respondentů, kteří se zde s oblibou pasují do rolí samozvaných soudců. Herecké obsazení nabízí sestavu špičkových představitelů tuzemské divadelní, filmové a televizní Thálie (Adamovská, Kostka, Řehoř, Brousek, Nárožný, Zedníček, Dlouhý, Andrlová, Němec, Heřmánek, Pešek a řada dalších). Vedle Hanzlíka a Bartošky bych osobně vyzvedl skvělé uchopení postavy ředitele záchranné služby Josefem Vinklářem; doslova herecký koncert zde odehrává mistrovský Josef Karlík, jemuž patří čtvrtá epizoda s nezapomenutelným znovusmířením se synem. Je-li dnes na režiséra Adamce pohlíženo skrz prsty, je to do jisté míry zaviněno neseriózním přístupem médií k jeho osobě, protože k nováckým estrádám jej dovedla nesmyslná polistopadová štvanice. SANITKA představuje jeden z nejzdařilejších a dramaticky bezchybných seriálů osmdesátých let a jsou-li v něm spatřovány nedostatky, pak se jen stěží lze ubránit (ne)chtěnému srovnávání se současnou fabrikovou produkcí, chrlící takřka bez pardonu zmetky typu Ordinace v růžové zahradě, bezmocně se topící v kaluži podprůměru a kde nezavadíte ani o kvalitně napsaný děj, ani o zajímavé postavy a ani o dobré herce. Tím vším naštěstí disponuje právě Hubačův a Adamcův seriál. (12.06.2010)

Všichni velcí mudrlanti a odpůrci "socialistického" seriálu Sanitka, ať se jdou vycpat. Pro mě je to jeden z nejlepších českých seriálů z mnoha důvodů - někdo se zkrátka zajímal o nevděčnou roli těchto doktorů a saniťáků, zbožňuju vynikající výkony Hanzlíka, Vinkláře, Bartošky, Řehoře, Kostky, díl s leteckým neštěstím, sháněním kaštanů a Bartoškovým skonem jsou majstrštyky. A ústřední písnička v sobě zahrnuje tolik bolesti, smutku a melancholie, že s každou citlivou osobou musí zakývat. (22.06.2007)

Na svoji dobu převratné dílo. Pro mě osobně už zůstane asi tenhle seriál nepřekonatelným v rámci domácí tvorby a to nejenom svojí syrovostí, beznadějí a těžkou životní realitou podpořenou mimořádnými hereckými výkony, ale vidím v něm i velkou nadčasovost a odvážnou kritiku tehdejší doby. Chápu, že se to muselo soudruhům lehce obsahově zajídat. Na rozdíl od korektní a politicky nestranné Nemocnici na kraji města se tady opravdu v několika dílech ťalo do živého a nic se tu nepřikrášluje. Takže jo je to kult nemám námitek.95% (04.04.2015)

Vůbec to nebylo tak špatné, ale výš hodnotit nemohu z pár důvodů. Prvním je začátek seriálu. Sledovat pokaždé přerostlého novorozence a zesnulou babku mě opravdu nebavilo, i když je to koloběh života. Také nemusím moc detailní záběry na tváře herců, zvlášť když jsou někdy opravdu nevzhledné, a že si pan režisér jednu obrýlenou tvář skutečně oblíbil. A taky nemusím opilé lidi. Jsem přecitlivělá na tyhle věci. Ovšem na druhou stranu seriál dokáže správně naštvat a otrávit, všechno je pořád špatné a špatnější a depresivní a není návratu a pak je to pro změnu ještě horší, do toho skutečně někteří excelují ve své roli, jako paní Eva Trejtnarová - Hudečková, v roli nechápavé, otravné bývalé milenky, tak maximálně, že tedy opravdu smekám, takhle naštvaná jsem na fimovou postavu už dlouho nebyla. Všechny postavy mají charakter, dá se předvídat, jak se zachovají, je to napsané opravdu pěkně. Jen mě zaujalo, jak Karel Heřmánek v podstatě ztvárnil totožnou roli s paní Hudečkovou, ale u jeho pokusů získat zpět svou lásku jsem se spíš usmívala a u paní Hudečkové jsem měla chuť vraždit - asi proto, že mě představa takové osoby v mém životě skutečně děsí. Hlavní postava, kterou ztvárnil Jaromír Hanzlík také není bez chybičky a občas mě ten jeho samolibý úsměv rovněž vytáčel. Ale o tom to je, správně se naštvat u seriálu, prožívat ho, nadávat, být smutný nebo se radovat a to se určitě povedlo, u mě tohle u Sanitky zkrátka fungovalo. (06.09.2013)