Pokoj

Nechápu nízké hodnocení. Film je takovou hezkou variací na všechny ty holopaluby ze Star Treků, kde maximálně Picard řešil detektivní záhady nebo teta Katka bojovala proti Arachnii. Tady bojuje jeden ujetý chlapeček proti svým stvořitelům. Konec byl zase takovou jinou variací na Počátek a dal nám v levných kulisách a za minimální rozpočet velmi pěkný pohled na jeden les, dům a spoustu hadic a vodičů. Úplný konec byl pak jednoznačným mindfuckem, přesně takovým, jaký jsem si přál. Díťátko si udělalo SPOILER další díťátko. Moc milé překvápko. 80% (18.09.2020)

Další snímek v řadě o strašidelném domě, do kterého se dle zavedené šablony přistěhuje mladý manželský pár. Tentokrát je tam nalezena místnost, mající nadpřirozenou zvláštnost, že danému jednotlivci do ní vstoupíc plní toužebné přání. Svým způsobem obyčejná surrealistická zábavná forma oplývající přirozenou lidskou chamtivost v závislosti na tom, jak se k ní přistupuje. Koncepce příběhu však není nijak děsivá a myšlenkově převratná. Největší síla celého příběhu je značná předvídavost, což hatí veškerou zvědavost následujícího vývoje děje. Vizuální stránka však není špatná, ba dokonce místy vytváří dojem komiksovosti. Snímek je však také nemile záludný. Počáteční značná jednoduchost se každou další minutou neustále zesložiťuje, až se to nakonec dostane do míst, kde divák, nepřemýšlející nad veškerými aspekty daných událostí, neví co, kde, jak a vlastně proč. Je v tom zkrátka určitý chaos, takže je potřeba to skutečně pevně sledovat, jinak je divák naprosto ztracen. Napětí se zde bude hledat marně. Spíše se divákům vnucuje temná vizuální myšlenková etuda v daných spektrech přirozené touhy jednotlivců. Tento film je prostě tak jednoduchý, až je složitý. Divák, který vše správně uchopí za pačesy má vyhráno. (20.02.2020)

Vzhľadom na modré čísla udeľujem plný počet. A som trochu sklamaný z toho, o ako málo známu snímku ide. Prečo preboha? Ak by vznikla napríklad v produkcii Blumhouse, mohlo ísť o slušný nízkorozpočtový hit. Nnajviac ma The Room zaujalo tým, koľko tém ponúka na premýšľanie. Od toho, aby sme si želali skutočne len, to, čo je prirodzené, alebo to, že v živote skutočne nie je nič zadarmo a ak áno, tak za to musíme aj tak neskôr minimálne dvojnásobne zaplatiť. No a ide aj o materskú túžbu, ktorá je pre ženu skrátka ten najsilnejší pud v tele a mozgu. Alebo až po otázky náboženské, kedy môžeme usúdiť, že každý je stvoriteľom, čiže Bohom vlastného života a osudu. No a záver a posledný záber? Čo viac chete, ako niečo, čo vo vás bude rezonovať podobne, ako posledný záber v Inception. (08.03.2020)

Nápad to není špatný a to běhání po baráku před koncem se mi docela líbilo, ale jinak je to tak strašně předvídatelné včetně závěrečné scény s těhotenským testem, až bolí. Když je vám jasné, kdo je John Doe dlouho před tím, že nám to tvůrci slavnostně odhalí, je něco špatně. Přitom ta premisa se dala využít k mnohem zajímavějším hříčkám o tom, co člověk opravdu potřebuje ke štěstí a jestli se není někdy lepší spokojit se s málem, případně rozehrát něco na téma mystiky v pozadí (kdo ten dům vytvořil a proč - nemůže jít o nějakou formu testu, třeba od mimozemšťanů nebo nějakých vědců?), a taky šlo vyzkoušet možnosti pokoje sofistikovanějšími věcmi (takhle z hlavy plácnu lék na rakovinu, který by si ale holt vědci museli zkoumat v tom baráku, superpočítač, perpetuum mobile, kámen mudrců...), a docela by mě zajímalo, kdyby si přáli věc odolnou tak, aby vydržela i mimo dům - takové myšlenky se mi honily v hlavě, ale tvůrci šli nejjednodušší cestou a nakonec natočili cosi, co vlastně je proti dětem a jejich rození, takový ten moderní trend "nemějte děti". Jj, jenže Afričané se na ten film asi dívat nebudou. (22.12.2019)

Středobodem tohohle Pokoje je právě pokoj, v jehož útrobách se přítomným okamžitě zhmotní vyslovený přání. A jak už to tak bejvá, má to jedno dost nepříjemný ALE. Můžu jen prozradit, že film jako chameleon osciluje mezi barvama mysteriózního dramatu, thrilleru a občas jemně zabrnká i hororově. Jeho největší devízou je fakt, že do poslední chvíle není jasný, co se stane, jak se to stane a nakolik to bude správný. Docela dobře se tu přesahuje do jemně filozofických sfér (odpovědnost za vlastní rozhodnutí, mateřství a jeho důsledky, materialistický hodnoty a samozřejmě taky věčná otázka, zda byste opravdu chtěli mít všechno, pokud by to mělo JISTÁ omezení), ačkoliv právě tady se ukazuje největší slabina - The Room je zkrátka moc chytrej a příliš myšlenkově potenciální film na to, aby sfoukl všechno za devadesát minut. Finále kombinuje příliš divoce, až se divák začíná ztrácet v situaci i pravidlech; mnohý nápady / myšlenky zůstanou nevyužitý. Na každej pád je to ale film dobrej a Olga Kurylenko jako zdeptaná mamina docela dobře přerůstá z modelky v charakterní herečku. (24.11.2019)