Roky a roky

Skvělý, slibný nápad, bohužel v béčkovém provedení. Nesympatické "toporné" postavy (které musí v rámci jedné rodiny zastupovat snad všechny menšiny), zabředání do rodinných konfliktů na úkor vykreslování temné budoucnosti a vlastně i nepropracovanost a divná umělost dystopického světa - kvůli tomu všemu pro měl byl seriál čím dál tím nesnesitelnější. Těžko uvěřitelný konec už byl jen posledním hřebíkem do rakve. Už po x-té mě mrzí, že počin nezůstal u své minimaličnosti a rozkročil se do příliš mnoha směrů. (14.09.2019)

[spojly spojly] Jsou (mini)série, které bojují s tím, že mají málo materiálu na to naplnit celou svou stopáž, tak nás občas nutí meditovat nad často úplně zbytečnými scénami, které děj nikam neposouvají. A pak je Years and Years, který by rád vyprávěl O VŠEM a O VŠECH a ze všech úhlů a s přesahem a ideálně se stal nejrelevantnějším současným dílem na zeměkouli, vedle kterého by Black Mirror vypadalo jak seschlá hlava domorodce. Jenomže na to nemá dostatečný prostor, rozpočet a energii. A obecně si myslím, že takto velkopansky celou látku pojmout je hlavně záležitost ega tvůrců. Takhle se série otře o populismus, konzervatizmus, nacionalismus, vlastnictví médií, transhumanitu, migrační vlny, klimatickou krizi, terorismus, globalizované banky, odosobňování vztahu mezi státem a občanem, aktivistickou vyhořelost, celoevropskou nestabilitu, potřebu segregace, deep-fakes a desítky dalších dnes skloňovaných témat, aby to pak uzavřela výstřelem z raketometu a dodávkou projíždějící plot. Jak se série blíží totiž ke konci, čím dál více vyplouvá na povrch její bezradnost a nesoustředěnost, díky níž se zásadní změny odehrávají náhle a lusknutím prstu, protože už nestíhá ukazovat, co k nim vedlo, takže je většinou pak dovysvětluje zpětně a jejich efektu si dodává neskutečně lacinou kýčovitou jakoby epickou hudbou, která zní jak ukradené samply od Nightwish. Tuhý a rychlý produkční proces pak naznačuje zjevná lacinost a odfláknutost jak vykreslení světa blízké budoucnosti, tak režijní práce, kterou ale nelze omluvit nízkým rozpočtem, když si člověk vzpomene třeba na předloňský maďarský Jupiter Holdja a jeho schopnost vykreslení zmatené a chaotické Evropy. Oceňuji dobře napsané postavy měšťáckých idiotů (až bude Rory Kinnear někdy hrát postavu, kterou byste nechtěli zamlátit do země, zavolejte mi), oceňuji pár scénáristických detailů (monolog Vivienne Rook naznačující, že ona není hybatelem děje či scéna voleb, kdy černoška s gayem volí konzervativce a labouristy pak čerstvě její manžel, protože mu banka zmizela s prachama, jejich sestra, která strávila celý život lidskoprávním aktivismem pak samozřejmě nevolí vůbec), ale to všechno padá s legračním závěrem a-la young adults spiklenecké filmy, kde se jako všechno změní tím, že hrdinové nahackujou všechny televize světa záběrama uprchlíků za ploty v detenčních centrech. Což jako asi prý pak změnilo Anglii. Já bych jen rád zmínil, že na záběry uprchlíků za ploty v detenčních centrech se lidi dívají již čtyři roky místo reklam a pokud to s někým nehne, tak to je ta lepší varianta. (08.08.2019)

Mám spoustu výhrad, ale chtě nechtě musím přiznat, že se mi to líbilo. Akorát mě první epizody namlsaly a laťku si to bohužel nedokázalo udržet. Holt se to nevydalo úplně směrem, který by mi přišel zajímavý. Myšlenky jaká bude budoucnost jsou podnětné, ale slušelo by jim více rozpracovat. Seriál to vždy jen tak lízne. Kde to funguje na jedničku je dramatická rodinná rovina. Mě na tom právě ale spíš zajímaly ty predikce, jak by mohlo být. A to mi hlavně v posledních epizodách přijde takové naivní a odbyté. A taky mi přišel až zbytečný důraz na to kolik tam bylo homosexuálů a transgenderů. Vadí mi jak to teď všude cpou, protože se to asi musí. Společenská objednávka je zlo. (24.09.2019)

„SVĚT JE STÁLE TEPLEJŠÍ, RYCHLEJŠÍ A ŠÍLENĚJŠÍ, A MY NEZASTAVÍME, NEMYSLÍME, NEUČÍME SE, JEN UHÁNÍME VSTŘÍC DALŠÍ POHROMĚ. A JÁ SE BOJÍM, CO BUDE PŘÍŠTĚ? KAM SMĚŘUJEME? KDY SE TOHLE ZASTAVÍ?…“ /// Není o tom, jaká bude budoucnost. To všechno, včetně sci-fi technologií jen slouží jako kulisa k rodinné sáze, mapující 15(?) let. A začínáme v roce 2019, takže to není (prostě to není!) nějaký extra sci-fi, ale primárně jde o osudy lidí. Postupně mě to baví víc a víc. To, že se lidstvo řítí někam do píči nemusej zobrazovat, to víme. Tady se snažej říct, že si za to můžem sami (kurva, to snad taky víme, ne?). Takže sledujeme jednu velkou rodinu, ve který najdeme starce, černocha, gaye, invalidu…. prostě obsahuje široký spektrum lidí… a během těch svejch rodinnejch problémů – na který se samo podepisujou ty vnější vlivy … Asi takhle – nebejt tý hlavní dramatický události… nebo jinak: díky tomu dramatu by to fungovalo i bez těch vychytávek! A že jde nakonec o víc, než se zdálo? Aspoň máte důvod se podívat! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci žít navždy! 2.) Miluju filmařinu, ve který jde především o rodinu 3.) Thx za titule „Václav Patera“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.03.2021)

Seriál mě uvrhl do hlubokých depresí, protože působí děsivě realisticky a jeho předpověď budoucnosti se dá už dnes v mnohém tušit. Je to dystopie, jejíž výhonky už kolem sebe můžeme vidět. A je to vyhlídka převelice chmurná. Těžko doufat, že se lidstvo s větším poznáním, pokrokem a novými vynálezy bude posouvat jen k lepšímu. Kdepak, vývoj jde ve vlnách a zákrutech a teď se, obávám, řítíme do močálu. ____   Seriál je velice věrohodný a přesný, s hrdiny se můžeme sžít – možná i proto, že většinou je nehrají žádní světoznámí herci. Přesto jsou herecké výkony obdivuhodné. Největší plus má ale scénář, který na osudech členů jedné rodiny dokáže přesvědčivě zobrazit výhled celého lidstva. Scenáristé domýšlejí, kam mohou vést dnešní směry a tendence a vychází jim z toho diktatura, rasismus, chudoba a otroctví. Zobrazeno tak reálně, že z toho jde děs. Scéna plavby přes kanál La Manche na přeplněném nafukovacím člunu svou naturalistickou autenticitou diváka téměř na ten člun přenesla. Scénář bych označila za věrohodný, deziluzorní a chytrý. Výhradu, ale i vděčnost mám jen k poslednímu dílu, kdy se SPOILER snad dramaturg zalekl hmatatelné deprese a najednou se tón vyprávění zlomí a vše (skoro) skončí jak mávnutím kouzelného proutku nad očekávání dobře. Přesto však mi tahle falešně sladká tečka tolik nevadila, právě proto, že mě aspoň trochu ukonejšila a pohladila po šrámech, které jsem utrpěla sledováním předešlých drsných dílů. SHRNUTÍ. Lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu! (30.06.2021)