Roky a roky

Politický Black Mirror. Existuje hodně lidí, které deptá, kam se ubírá budoucnost demokratických zemí a geopolitická situace v Evropě, ale fascinovaně sledují události a různé šílenosti kolem toho a nemůžou od toho odtrhnout oči. Patřím mezi ně momentálně i já, a tahle minisérie je pro tento typ lidí jako stvořená, dokonce se zde i tento typ chování reflektuje. Je to depresivní, je to strhující a často hodně chytré. Pár drobností mi nesedlo, například mě překvapilo, jak malou roli v minisérii má to, že je hlavní rodinka tak bohatá na rasy (je zde černoška a asiat) a sexualitu. Nic proti menšinám, ale čekal bych, že v dystopické budoucnosti se budou více řešit jejich specifické problémy, zatímco zde to vypadá tak, že jsou s tím všichni OK, čili sice v budoucnosti v Británii budou blbci stavějící koncentráky a dobrovolně se připravující o demokracii, ale zároveň budou různé rasy a různé sexuální orientace žít v harmonii... Každopádně tohle není nic, co by mě výrazně vadilo. Years and Years považuju za vynikající a často dechberoucí záležitost, o které by se mohlo hodiny diskutovat. (9/10) (20.07.2019)

„Zbavit se netvora znamená jen probudit tím nějakého dalšího.” - „Chci vědět, kam míříme.” „Do krytů, jestli nenapravíme počasí.” +++ Zdařilá britská minisérie Roky a roky nechává diváky nahlédnout prostřednictvím dramatických osudů rozvětvené rodiny Lyonových do blízké budoucnosti a ten pohled není vůbec příjemný. Vše působí natolik realisticky a místy až děsivě, že jsem se absolutně nechala strhnout a příběh hltala jako smyslů zbavená. Russell T. Davies si dal na mnohovrstevném scénáři skutečně záležet a vypiplal ho do nejmenších detailů, přičemž každá epizoda je doslova napěchovaná informacemi, chytrými nápady či dějovými zvraty. Ačkoliv už to dávno vím, přesto mě hluboce zasáhla ústřední myšlenka celého seriálu, že si za všechno, co nás i náš svět čeká a nemine, můžeme sami. Ani nastíněná vize, že pokud nic neuděláme s počasím, tak budeme někdy v budoucnu nuceni žít v krytech, bohužel není daleko od pravdy. Závěrečné láskyplné vyznění provázené nadpozemsky krásnou hudbou mě po všech těch emocionálně vypjatých scénách dojalo k slzám. (95%) (06.07.2021)

Dramatická minisérie o jedné rodině, které se nevyhne řada více či méně obvyklých a uvěřitelných karambolů, v zásadě její členové ale pořád drží při sobě. Což je samo o sobě takové pěkné poselství. Námět o přetechnizovaném světě z blízké budoucnosti, jemuž se nevyhýbají nepříjemné politické a společenské zvraty, je jistě zajímavý, čekala jsem, že budou ale jednotlivá témata asi trochu více rozpracovaná a celé se to nějak výrazněji uzavře. Sérii vedle zajímavého námětu zdobí výborné herecké výkony a hudba, která správně zdůrazňuje tu úzkost až hrůzu z toho, kam se ten svět řítí. Jednotlivé postavy jsou napsané tak, že nejsou rozhodně černobílé, často se chovají naprosto příšerně, jindy zase jejich počínání můžete porozumět a vcítit se do nich, tudíž působí poměrně přirozeně a baví vás jejich vývoj sledovat. Tak jak obvykle nemám ráda zvolání o přehnaném cpaní různých menšin do seriálů a filmů a naopak bývám ráda, když se třeba někde objeví dvě maminky nebo jako ústřední pár gayové a nikdo to (konečně) neřeší a nepozastavuje se v tom díle nad tím, tak v Years and Years mi to už trochu přehnané a "nastrojené" přišlo. Naprosto beru, že Anglie (a Londýn zvláště) je trochu jiné kulturní prostředí a tudíž jsou běžnější smíšená manželství nebo obecně větší přítomnost různých národností ve společnosti (a líbí se mi to). Ale aby v jedné rodině bylo zároveň tolik jedinců patřících k nějaké menšině (v ne zase tak rozvětvené rodině tu máme gaye, lesbu, ženu s postižením, poloasiata, afroameričanku, zřejmě i transčlověka...), to mi prostě nesedělo a trochu kazilo tou vykonstruovaností celkový dojem. I přes některé výtky si ale myslím, že seriál má určitě co nabídnout, je to zase něco trochu jiného v záplavě různých dramatických sérií a minisérií, vede to i k určitému zamyšlení (ať už nad stavem světa a hrozbami, které se mohou týkat nás všech nebo třeba nad různými podobami vztahů v rodině) a nudit se u toho určitě nebudete. 75 %. (21.08.2021)

Tady se sedělo na osmnácti židlích zároveň, kdy ústřední linie mizí hned záhy a více už k nalezení nebude. Paradoxně přehnaně korektní, první dva díly moc dobré, pak se už jen plácáme v galimatyáši všehochuti, sci-fi nových technologiích, v destabilizaci světa, dále umělá strava, pády bank, rozpuštění pólů, také rozpuštění a vypuštění nebožtíka místo zpopelnění, samozřejmě všelijaká pohlaví všech možných barev pleti, pochopitelně všichni jsou ultraprudce tolerantní na max., do toho populismus, uprchlíci, koncentráky a jedna bohatá rodina, která navzdory svému dobrému ekonomickému a rodinnému zázemí neví pořádně co se sebou. V seriálu je bezpochyby řada výborných myšlenek a nápadů, některé linky mě zajímaly velmi, jiné byly k smíchu, ale vše výborně sestříháno, dobrá hudba, Emma Thompson výborná, ale celkově hodnotím obsah příběhu průměrně. Navzdory originalitě bylo citelně znát, že to scénáristé nezvládali ukočírovat. Šokující, provokativní memento na téma hrozeb všehomíra je to bez debaty záslužné, však mohli trochu přitlačit, aby tato děsivá vize blízké budoucnosti měla výraznější hlavu i patu a hlavně směr. (12.01.2020)

Spoilery. První Roky slíbovaly komorní mrazivě plíživou vizi blízké dystopické budoucnosti v duchu Black Mirror. Druhá polovina seriálu zvolnila a byla vlastně dost krotká - jako by si nás tvůrci připravovali na další série. Dopady klimatických změn, pádu globálních trhů, protekcioinismu, totalitárních politických tendencí a dezinformací působily, jakoby se děly kdesi v dálce a až na vyjíímky jen s minimálním dopadem na hlavní hrdiny, což je ale do určité míry obhajitelné tím, že hlavní hrdinové se pohybují na ose vyšší až nižší střední třída a tedy pro ně dopady nejsou tak... konečné, jak ve stejnou dobu musely být pro opravdu chudé. Chytré mikrodrama zaměřené na život jedné rodiny, zasazené do kontextu globálních socio-ekologicko-politických poryvů se přelilo v lehce protimluvné, naivní a scénáristicky líné vyprávění v duchu velkých dějin. Prostý lid svrhl (?) tyrana, svůj díl viny - a moc změny - neseme všichni. Meh. Za zhlédnutí to ale stojí. (18.07.2019)