To musí být nebe
It Must Be Heaven
Vom Gießen des Zitronenbaums
C'est ça le paradis ?
Burası Cennet Olmalı
It Must Be Heaven
Réžia:
Elia SuleimanScenár:
Elia SuleimanKamera:
Sofian El FaniHrajú:
Elia Suleiman, Ali Suliman, Grégoire Colin, Gael García Bernal, Vincent Maraval, Robert Higden, Sebastien Beaulac, Gabrielle Mankiewicz (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Elia Suleiman, hlavná postava a rozprávač, uteká z Palestíny a hľadá alternatívny domov, len aby si uvedomil, že Palestína je vždy s ním. Prísľub nového života sa čoskoro premení v komédiu plnú omylov. Nech sa vydá akokoľvek ďaleko, od Paríža až po New York, všetko mu pripomína domov: polícia, kontroly na hraniciach a rasizmus sú vždy prítomné… A zatiaľ čo robí všetko pre to, aby sa začlenil do novej spoločnosti, každý mu neustále pripomína, odkiaľ pochádza. Ako sa tak túla a hľadá sám seba, Elia Suleiman si kladie základnú otázku: čo môžeme naozaj považovať za domov? Film je burlesknou ságou skúmajúcou identitu, národnosť a spolupatričnosť, v ktorej humor prináša novú nádej pre ostatných i pre samotného Suleimana. (Film Europe)
(viac)Videá (8)
Recenzie (20)
Čakal som na ten moment, kedy sa mám začať smiať, a ono to nikdy neprišlo, len nejaké záblesky úsmevu, ale to je tak všetko. Film má veľmi málo dialógov, vlastne takmer žiadne a bez toho to je maximálna nuda. Mne podivný pohľad pána v okuliaroch, ktorý vyzerá, že má všetko na háku, na zábavu nestačil. ()
Aby mě někdo nutil přemýšlet takto nenuceným způsobem, to je vskutku umění. Beze slov, lehýnce a s jemným úsměvem plyne příběh a obyvatel “západu” jen kouká, k jakým absurdnostem přivedl svůj život, kulturu, společenské způsoby. Ale podivně si žije i “východ”. Spolu s autorem se na sebe navzájem můžeme mile usmát a dovolit si porozumět. ()
Vedle sebe tu rozkvétají groteskní absurdity, nicotnosti i poetické obrazy, ale samotný děj působí poněkud jednotvárně a zdlouhavě. Škoda, že některé situace nejsou trochu lépe vygradované. Pochválit bych však chtěla závěr plný mladistvého elánu a energie. Ta písnička, na kterou omladina tančila, se mi moc líbila. Hudební složka filmu mě celkově dost oslovila. (65%) ()
Je to snímek pro vnímavého diváka. Už úvodní scéna je vtipná, když kněz vykopne dveře. Občas si hrdina dělá legraci sám ze sebe. Většinu času mlčí. Vidíme všední i fantazijní scény. Co je ve filmu všudypřítomné je až koronavirová prázdnota. Režisér Suleiman nesoudí, nekomentuje , je vyrovnaný, nevměšuje se, nevysvětluje, neobhajuje. Palestina snímek vyslala do soutěže o Oscary. Kouzelná scéna rvačky o židle u fontány. jako kdyby vzdával poctu klasické grotesce. Časem pro mě začalo být vyprávění únavné, protože postrádalo vývoj. ()
Na sebeprezentaci Eliy Suleimana coby člověka, který se tváří, že mu svět něco dluží, mi je něco krajně nesympatického. Celý film tráví tím, že neslovně soudí karikatury, které sám vymyslel (mimochodem poměrně obstarožní a povrchní karikatury), aniž by vyjádřil zájem o cokoliv krom okukování ženských zadků, což ve mně evokuje něco, co by natočil Jiří Menzel někde mezi Králem a Donšajny. ()
Galéria (15)
Fotka © Le Pacte
Zaujímavosti (3)
- V produkčním studiu v Paříži, kde Eliovi zamítnout produkovat jeho snímek o Palestině, visí na zdi plakát s českým titulem „Sněženky“. (Candice)
- Celosvětová premiéra proběhla 24. května 2019 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
- Hlavní postava, Elia Suleiman, za celý film promluví jen v jedné scéně, a to, když newyorskému taxikáři vysvětluje, že Palestinec z Nazaretu. (Candice)
Reklama