Réžia:
Elia SuleimanScenár:
Elia SuleimanKamera:
Sofian El FaniHrajú:
Elia Suleiman, Ali Suliman, Grégoire Colin, Gael García Bernal, Vincent Maraval, Robert Higden, Sebastien Beaulac, Gabrielle Mankiewicz (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Elia Suleiman, hlavná postava a rozprávač, uteká z Palestíny a hľadá alternatívny domov, len aby si uvedomil, že Palestína je vždy s ním. Prísľub nového života sa čoskoro premení v komédiu plnú omylov. Nech sa vydá akokoľvek ďaleko, od Paríža až po New York, všetko mu pripomína domov: polícia, kontroly na hraniciach a rasizmus sú vždy prítomné… A zatiaľ čo robí všetko pre to, aby sa začlenil do novej spoločnosti, každý mu neustále pripomína, odkiaľ pochádza. Ako sa tak túla a hľadá sám seba, Elia Suleiman si kladie základnú otázku: čo môžeme naozaj považovať za domov? Film je burlesknou ságou skúmajúcou identitu, národnosť a spolupatričnosť, v ktorej humor prináša novú nádej pre ostatných i pre samotného Suleimana. (Film Europe)
(viac)Videá (8)
Recenzie (20)
Čakal som na ten moment, kedy sa mám začať smiať, a ono to nikdy neprišlo, len nejaké záblesky úsmevu, ale to je tak všetko. Film má veľmi málo dialógov, vlastne takmer žiadne a bez toho to je maximálna nuda. Mne podivný pohľad pána v okuliaroch, ktorý vyzerá, že má všetko na háku, na zábavu nestačil. ()
Tohle musí být nebe je pro mě jednou velkou transkulturní komedií, kterou charakterizuje nadhled ve spojení se smyslem pro absurditu. Elia Suleiman obsadil sám sebe do ústřední role jakéhosi němého, ale přesto dost výmluvného průvodce roztodivnými situacemi. Ať už je Suleiman ve své domovině, nebo na cestách po Francii či USA, vždy se ve všech třech kulturách odkudsi vynoří jakýsi jednotící prvek. Ono totiž ve finále není na koho ukázat, protože MY vlastně děláme totéž, co ONI, na které s opovržením ukazujeme. Rozdíl je tedy jenom v tom, že TO děláme jinak (třeba jen méně viditelně). Suleiman je zkrátka perfektní pozorovatel detailů a navíc vůbec netroškaří, takže dokáže tyhle nepatrnosti (které však zásadním způsobem hýbou kulturou) patřičně zvýraznit. Suleiman má navíc dar dívat se na svět očima dítěte, což se nebývale otisklo i do tohoto snímku a propůjčilo mu krásnou lehkost. ()
Vedle sebe tu rozkvétají groteskní absurdity, nicotnosti i poetické obrazy, ale samotný děj působí poněkud jednotvárně a zdlouhavě. Škoda, že některé situace nejsou trochu lépe vygradované. Pochválit bych však chtěla závěr plný mladistvého elánu a energie. Ta písnička, na kterou omladina tančila, se mi moc líbila. Hudební složka filmu mě celkově dost oslovila. (65%) ()
Aby mě někdo nutil přemýšlet takto nenuceným způsobem, to je vskutku umění. Beze slov, lehýnce a s jemným úsměvem plyne příběh a obyvatel “západu” jen kouká, k jakým absurdnostem přivedl svůj život, kulturu, společenské způsoby. Ale podivně si žije i “východ”. Spolu s autorem se na sebe navzájem můžeme mile usmát a dovolit si porozumět. ()
Je to snímek pro vnímavého diváka. Už úvodní scéna je vtipná, když kněz vykopne dveře. Občas si hrdina dělá legraci sám ze sebe. Většinu času mlčí. Vidíme všední i fantazijní scény. Co je ve filmu všudypřítomné je až koronavirová prázdnota. Režisér Suleiman nesoudí, nekomentuje , je vyrovnaný, nevměšuje se, nevysvětluje, neobhajuje. Palestina snímek vyslala do soutěže o Oscary. Kouzelná scéna rvačky o židle u fontány. jako kdyby vzdával poctu klasické grotesce. Časem pro mě začalo být vyprávění únavné, protože postrádalo vývoj. ()
Galéria (15)
Fotka © Jameson CineFest Miskolci Nemzetközi Filmfesztivál
Zaujímavosti (3)
- Hlavní postava, Elia Suleiman, za celý film promluví jen v jedné scéně, a to, když newyorskému taxikáři vysvětluje, že Palestinec z Nazaretu. (Candice)
- Celosvětová premiéra proběhla 24. května 2019 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
- V produkčním studiu v Paříži, kde Eliovi zamítnout produkovat jeho snímek o Palestině, visí na zdi plakát s českým titulem „Sněženky“. (Candice)
Reklama