Portrét ženy v plameňoch

Občas nechápu, jak se nějakému filmu povede vzbudit tolik hysterických reakcí. Portrét dívky v plamenech má okolo sebe auru snímku, který je buď nekriticky oslavován, anebo odsouzen jako pseudo umění. Mně se oběma proudům tentokrát podařilo vyhnout a tak jsem se nechal oslovit jen a pouze samotným filmem. Za mě se nejedná o nijak fantasticky výjimečný počin, nicméně jako taková komorní pocitová romance má Portrét dívky v plamenech co nabídnout. Po formální stránce naprosto v pořádku, co však film táhne vpřed, to je práce s herci (herečkami), jejich vedení a chemie mezi nimi. Pokud dokáže film vyprávět namísto dialogu za pomoci pohledů postav, je to skoro vždy ve vztahu k divákovi výhra. A přesně na tomhle stojí velká část vývoje vztahu mezi hlavními hrdinkami, které se dívají a říkají tak víc, než kdyby mluvily. Pokud se vás dotkl pocit, který vyvolává svým pohledem Timothée Chalamet v Call Me by Your Name, je tu velká šance, že vás osloví i Portrét dívky v plamenech. 8/10 (09.01.2020)

Potěší, když je mezi milenci/milenkami ve filmu uvěřitelná přitažlivost. Zároveň tedy tolik dlouhých pohledů, myslím, k tomu nezbytné nebylo. V určitou chvíli jsem si říkala, že to je o ničem, ale ono možná naopak, možná je to přesně tak podivný vakuum, který těžko zopakovat. Kráčející dáma s ohněm v šatech, to je tak výjimečné, že to smaže i ty zdlouhavé promlky. (14.05.2021)

Skvělý scénář a adekvátní dialogy. Odmítám tvrzení, že se jedná o ženský film. Přece není možné takto dělit film podle hereckého obsazení. Je Četa tedy mužský film? Je to nesmysl. Někdo tu píše - nádhené kostýmy, výprava...a asi byl na jiném filmu. Vše je velmi prosté a podřízené příběhu. Na tomhle film rozhodně nestaví. Je vlastně velmi smutné, jak málo lidí vnímá jemné nuance příběhu a kolik tu čteme nářků nad tím, že film nemá děj, že je nudný, že se vleče. Je to asi podobné jako s hudebním sluchem. Někomu prostě není dáno vychutnat služitou skladbu nástrojů a když to není jednoduchý pop, přeladí na jinou stanici. Fascinovalo mě propojování různých literárně hudebních odkazů. Brilantní záležitost. (14.06.2020)

Když protagonistka maluje autoportrét před zrcadlem umístěném v rozkroku její milované nebo když během procesu potratu utírá nešťastnému děvčeti slzy vedle položené batole, máte pocit, že tvůrci po tý pile vysloveně skáčou. A když jsem u toho kritizování, tak i ta válka s tím mít ve filmu maximálně diegetickou hudbu, ale přesto ji potřebovat ke katarzivním scénám, je vlastně také lehce napadnutelná. Nicméně co na tom, když film tak přesně opisuje subjektivní sureálnost spojenou s nepoznáváním sebe samotného v iracionální citové bouři. Díky stále pokročilejší emancipaci a sdílení jsem čím dál více přesvědčen, že stále méně potřebujeme škatulku queer film, protože filmy jako tento či Call Me By Your Name dokazují univerzálnost jak citu, tak ztráty napříč sexuálními preferencemi. Ve výsledku je to všechno o těch kódech, posuncích, nejistotách, náznacích a tajemství. Každá láska je zakázaná. Na druhou stranu, kdyby můj život snímala Claire Mathon tak, jako tento film, taky bych měl pocit, že má smysl. (28.12.2019)

Vizuálne prekrásne - či už kulisy, kostýmy, atmosféra, prostredie, a samozrejme aj herecká dvojica Adèle & Noémie. Ale na môj vkus až príliš lyrické a dejovo nevyvážene, čo by mohla vyvážiť aspoň dialógová stránka filmu, ale ani tá nebola nijako svetoborná. Zápletka a jej vyústenie bolo vysoko predvídateľné - a na to, že sa film odohrával v 18.storočí, tak to pôsobilo až príliš libertinisticky. Takže trochu pochybné... Ale ten vizuál bol naozaj vydarený a hlavne vďaka nemu je to aspoň za 3*. P.S. Zo všetkého ma najviac aj ta bavili tie maľovacie scény (nádhera!) (30.07.2020)