Réžia:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrajú:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytier Antonius Block sa vracia domov z krížovej výpravy, svoju zem však nachádza spustošenú morom. Smrť, ktorá ho navštívi, mu oznámi, že jeho dni sú zrátané, predtým ho však čaká ešte jedna šachová partia. (RTVS)
Videá (1)
Recenzie (476)
Působivé nadčasové podobenství, které ve svém základu vůbec nezestárlo. Filozofické otázky ohledně života, Boha, Ďábla a života posmrtného pronásledují člověka stále, a jak se zdá, ani rozhovor se Smrtí v něm neudělá příliš jasno. Výtvarná černobílá kamera, nádherné přírodní scenérie, napětí přinese i zdánlivě obyčejná potyčka v hospodě a průvod sebemrskačů, jenž má v sobě cosi mysteriózního. Vskutku strašidelný je pak průjezd lesem, jemuž v dokreslení atmosféry pomáhá hudba i blížící se bouře. Závěrečný Dance Macabre pozorujeme jen v dálce, bez křiku obětí. Důležitější jsou totiž ti, kteří přežili - jsou základem nové generace. ()
Neskutečně zvláštní a tajuplný film, kterému vévodí scény s mrtvě bílou Smrtkou, co hraje šachy s křižákem. Ty scény s ní jsou opravdu fantastické, ale právě proto nemůžu dát plný počet, protože ty ostatní se okamžitě neskutečně snižujou. Jakmile příjde smrt a já slyším ten její hlas, okamžitě se mi zastaví srdce, zadrží dech a já mám co dělat, abych to setkání s ní bez úhony přežil. Sedmá pečeť je prostě originál. Moje první setkání s Ingmarem Bergmanem a jsem v takové spokojenosti, v jaké jsem si to přál mít. Je těžké se dostat do duše mladého diváka 60 let starým filmem, ale když to ten film v sobě má, dokáže předčít i lecjaké současné milníky. Sedmá pečeť je úspěšným příkladem. ()
Impozantní lament nad smrtelností, boží absencí, šaškárnou bytí a tápání po smyslu života ("life is an unwinnable game postponed long enough to discover we know nothing"), také nad láskou a nadějí. Zároveň nej fantaskní obraz středověkých útrap a shitů — návrat z křížových výprav, morový puch, kletby a neblahá znamení, loutny kejkle prasata, krčma plná ubojených hovad a pruďasů, povětrný rajdy a nebožačky k upálení, průvod pánbíčkářů mrskačů. Apokalyptická paráda, kterou jenom umocní uhrančivý smrťák, z kamene tesaný Max, vymazlený vizuál a art/ jevištní feel. Jsem rád, že jsem si s projekcí počkal skoro 20 let. "After that picture, of course I still think very much about death. But after that picture, it’s not an obsession any more. I just kind of live with it." (Bergman) ()
Po letmém překouknutí obrázků jsem si nejdříve myslel, že půjde o více temnější a více v tomto světě se neodehrávající příběh. Cožpak o to, ono to pak nakonec vyzněním temné je docela dost, ale spíše jsem očekával zachmuřené prostředí nějakého hradu i přesto, že se nejedná o horor. Ale i tak mě Sedmá pečeť opravdu pohltila. Jsem rovněž nadšen z prostředí a doby. Vrcholný středověk, žádní králové, žádní vojevůdci, žádné hrdinské bitvy, jen mor, smrt, dogma a šachy. Takové pojetí se opravdu dnes ve filmu nevidí příliš často. Ale výtku mám. Scény se Smrtí jsou natolik působivé a zjev Bengta Ekerota v kápi tak jedinečný, že ve chvíli, kdy se na plátně (či obrazovce) nevyskytuje ( a že těch chvil je obzvláště v počátku docela dost), zbytek (až tedy na majestátní vpád sboru do vesnice zpívajícího "Dies Irae") působí daleko méně úchvatným dojmem a celkově to pro mě pak nevyzní na plný počet. ()
Po docela dlouhé době jsem z nezištných důvodů dostal chuť na nějakou starší klasiku a po prolistování mé filmové encyklopedie padla volba na Sedmou pečeť. Není třeba se moc rozepisovat, nechť chválí jiní. Za sebe jen říkám, že se jedná o vynikající Bergmanův film s pochmurnou atmosférou a nadčasovou myšlenkou, který je plný nádherných obrazů zachycených černobílou kamerou. ()
Galéria (79)
Zaujímavosti (29)
- Jméno postavy, kterou hraje Gunnel Lindblom, není nikdy odhaleno a až do předposlední scény nepromluví – až tehdy řekne: „Je to dokončeno.“ (Kulmon)
- Filozofií Sedmé pečeti odkazuje Ingmar Bergman k existencialismu padesátých let dvacátého století a dánskému filozofu Sørenu Kierkegaardovi. (Hwaelos)
- Ingmar Bergman měl na tento film jen 35 dní. (ČSFD)
Reklama