Biely, biely deň

Snad to nebude příliš velký spoiler, napíšu-li, že komisař(?) Ingimundur (Ingvar Sigurðsson) v tomto hutném a chladném (jak se na severský film sluší!) psychologickém dramatu na vlastní kůži pocítí, že prohrabávat se minulostí a vytahovat na světlo boží kostlivce ze skříní (a znovu se sám sebe dotázat, jaký že život to vlastně žil), může být stejně riskantní (a zkázonosné) jako jízda po nebezpečných islandských silnicích (na nichž hrozí riziko pádu do propasti i úlomky odpadávající z majestátných skal). Hlynur Pálmason svým druhým celovečerním filmem stvrdil vyzrálost islandského filmu. Zvláštní pochvalu si zaslouží - v distribučním roce 2019 jedenáctiletá - Ída Mekkín Hlynsdóttir v roli Ingimundurovy vnučky Salky (Salké?). 80 % (03.02.2024)

Bývalý policajt Ingimundur sa veľmi ťažko vyrovnáva so smrťou svojej manželky, ktorá pre neho znamenala celý svet. Spočiatku bojuje potichu, vo vlastnom vnútri. Jeho pocity vnímame skrz ponurú zahmlenú islandskú prírodu, ktorá je ich verným zrkadlom. Keď zistí, že mu jeho milovaná bola pravdepodobne neverná, pátra po informáciách z minulosti a definitívne v nej viazne. Popritom sa stará o živelnú a prispôsobivú vnučku, ktorej predstaviteľka podáva maximálne dôveryhodný výkon. Vo svete dospelých, ktorým je obklopená, je to paradoxne ona, ktorá v ňom nepôsobí stratene. Minimalistické, tiché a veľmi citlivé. (22.04.2020)

Mlhavý den, auto padá ze skály. Po dvou letech, které jsou zobrazeny v časosběrném videu přestavby stáje v dům se Ingimundur stále nesrovnal se smrtí své ženy a stále mu nedovolili vrátit se do služby u policie. On si jako terapii zvolil přestavbu domu a starost o vlastní vnučku, která je mimochodem zahraná velice vyspěle, a policie mu jako terapii přidala každotýdenní návštěvy u psychiatra, který ho otravuje hloupými otázkami. Pak jednou získá podezření, že mu byla žena nevěrná, a vypraví se na "válečnou stezku," aby podezření prozkoumal. Režisér a scénárista Hlynur Pálmason se hodně spoléhá na dlouhé střihové záběry a nechává u toho diváka hodně aspektů příběhu domýšlet, aniž by dal jasné odpovědi. TO mě osobně moc nevyhovuje. [Rakkautta&Anarkiaa 2019] (30.09.2019)

Příběh islandského vdovce, ze kterého se stával čím dál větší magor, se mi chvílemi líbil. Jenže pak vždycky přišla scéna, která mi řvala do ksichtu: tohle není běžný film, tohle je UMĚNÍ! A já to vždycky zatoužil okamžitě vypnout. Z čehož nakonec pramení má nechuť dát tomuto DÍLU nadprůměrné hodnocení. (19.01.2023)

Pomalý rozjezd a dlouhé záběry, měnící se počasí a dům, mlha, celkem mi trvalo, než jsem se dokázala vnitřně uklidnit a naladit.. Po první půlhodince mě to vtáhlo a čaplo za vlasy, neb jsem si tu skládanku začala dávat dohromady.. Manžel, otec, děda, polda, vdovec.. Zjištění, zklamání, bolest, nesnesitelná bolest.. Tuším, že ta malá kouzelná vnučka tu hraje druhou stěžejní roli, hned po hlavní postavě, oba výteční.. (29.05.2020)