Výnimoční

Režiséři, kteří dali už ve vzdálenějším roce 2011 život jednomu z nejmocnějších komediálních dramat, zabrousili opět do velmi tísnivých reálných vod, ubrali na humoru a postavii před nás nesmírně dojemné drama o těch, s nimiž se osud ani trochu nemazlil a zejména o skutečných superhrdinech, jež jsou ochotni obětovat svůj zdravý život ku pomoci těm ochuzeným. Jako pojistku postavili rejžové do popředí francouzskou hereckou hvězdu, o níž je právem slyšet po celém světě a hlavně hudebního génia, při jehož závěrečné hudbě jsem slzy už neudržel. (27.04.2020)

Po shlédnutí tohoto filmu si ještě více uvědomuji, že se mám jako prase v žitě. Je to neskutečně skvěle znázorněné a doporučuji všem, kteří si myslí, že se mají špatně, něco jim chybí a všechno je na ho*no. Budu ráda, když toto režisérské duo bude pokračovat tak skvěle, jak doteď :) Čisté, jasné, zároveň neskutečně náročné a Vincent Cassel, který dokáže zahrát jak fešáka, tak chlapa, který si nechává položit hlavu na rameno od autistického muže. Párkrát mě tam zamrazilo, několikrát jsem jen seděla a říkala si - jsem ráda, že toto nezažívám já - a na závěr - ta hudba! Ta hudba je tak krásně citlivá a výstižná zároveň :) (06.06.2020)

"The Specials" je najnovším filmom z dielne režisérov a scenáristov Oliviera Nakache a Erica Toledana. A hoci si nemyslím, že niekedy prinesú niekedy niečo tak silné ako bolo "Intouchables", tentokrát predsa len priniesli niečo zaujímavejšie, než sme tu mali naposledy. Myslím si, že je potrebné, aby boli ľudia, ktorí sa starajú o autistických ľudí a netreba to s nimi vzdávať. Lebo zavrieť niekoho v ústave a iba ho dopovať liekmi nie je riešenie. A rozhodne to môže viac poškodiť, než pomôcť. A film to celkom slušnou cestou adresuje. Osobne si ale myslím, že tento príbeh je podaný s nesprávnymi hlavnými hrdinami. A to je aj môj najväčší problém s celým filmom. Nemyslím si, že Bruno je zlá postava. Dokonca je zaujímavé ho sledovať a ako stále musí lietať z miesta na miesto a koľko sa snaží pre všetkých urobiť. No na druhú stranu som nemal pocit, že by jeho príbeh, alebo príbeh Josepha bol natoľko zaujímavý, aby ma nejako vysoko chytil. Kde však film fungoval a naopak som chcel vidieť viac je príbeh Dyllana a jeho zverenca Valentina. Tam si myslím, že bolo hlavné srdce celého filmu. Všetko s týmito postavami je skvelé. Budovanie dôvery medzi nimi oboma, Dyllanova dôvera v seba samého a podobne. A myslím si, že keby bola toto naša hlavná dejová línia a film by sa na ňu viac sústredil, tak sme tu mohli mať niečo vynikajúce, čo by som si zapamätal na dlho. Všetko ostatné okolo je podľa mňa fajn. Je to spracované dobre, Len nie som v tých dejových líniach tak veľmi zaháknutý. Myslím si, že Nakache s Toledanom urobili jeden element filmu tak dobre, že to v podstate zakrýva pre mňa zvyšok filmu. Ale aj tak som rád, že som to videl. A radšej mať film, kde je jeden element absolútne skvelý a zvyšok okey, ako keby bol celý film priemerný. Som zvedavý s čím príde táto dvojica nabudúce. Hodnotenie: B+ (02.06.2020)

Tak tu máme další dojáky jako Nedotknutelný a I dva jsou rodina. Tohle je zase jeden z těch filmů, ve kterých frantíci umí chodit. To brutální brnkání na city a pasáže plný dojmů, to je přesně jejich styl. Vincent Cassel zde předvádí svoje velký herectví, který dává srdcem a přitom velice skromně! I ostatní borci vedle něj jsou výkonama pořádně vysoko! Opravdu pěknej film o komplikovaných, nemocných, mladých lidech! 75% (02.10.2020)

Společnost si s nimi neví rady, nebo spíš možná nechce vědět. Žabožrouti přicházejí s tématem, který diváka chytne a zároveň ho donutí k zamyšlení. Jeden vede dvě dekády spolek pro děti s těžkým autismem, které by byly jinak odkázané na čtyři stěny, jednu postel a spoustu prášků. Nikde je nechtějí, tudíž úřady tak trochu přivírají oči nad jeho netradičními metodami. Chybí mu totiž adekvátní prostory, příslušná povolení či kvalifikovaný personál. Druhý, jeho kamarád, zase učí dospívající ze sociálně slabých rodin, kteří nevědí, co se s načatým životem, jak se o mladé autisty postarat. Dvě skupiny, které rozhodně nemají na růžích ustláno a na které systém tak nějak zapomíná. Jenže teď přichází do multikulti spolku kontrola z vyšších míst. Ač velmi těžké téma, pořád jsme tak nějak na odlehčené vlně. Máme tu tak hříšníka se záchrannou brzdou ve vlaku, který rád pokládá druhým hlavu na rameno, máme tu Vincenta Cassela, který opakovaně absolvuje seznamovací schůzky s náhodně dohozenými protějšky, máme tu neustálé výmluvy, proč daný pečovatel přišel pozdě. Přestože na plátně vystupují postavy projevující se abnormální sociální interakcí a s velmi netradičními vzorci chování, až na jednu výjimku (noční hledání ztraceného mlátiče do hlavy) se do toho nikdy neobujeme, nikdy nepadneme na hubu. Rozhodně to neznamená, že by tvůrci nešli k jádru problému a jen přešlapovali na místě, to vůbec, vidíme každodenní realitu, ale tak nějak pořád s jistou dávkou nadsázky. Nějaký jasný dějový oblouk chybí, spíš jde o jakési naléhavé svědectví o potížích těch, kteří pomáhají, ale jsou na to tak trochu sami. Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po skutečném případu a vrací se (samozřejmě i mezitím nějaké projekty měli) ve velkém stylu, jen fyzické postižení vystřídalo duševní. Ožehavá problematika, dávno prohrané bitvy, přirozené charisma obou hlavních představitelů, rozostřená kamera i poutavý hudební podkres. Za mě spokojenost. 80% (05.05.2020)