Krtko

Tuhle Jodorowského nudnou bizarnost, jsem dokoukal jen díky tomu, že jsem měl na Festivalu Fantazie okolo sebe kumpány, a pár promile v krvi. Alkohol, který odboural mé zábrany, byl taky jeden z důvodů, proč jsem u scény souboje se soupeřem, který umí nechat projít kapilárami svého těla střelu, vybuchl v nekontrolovaný záchvat smíchu, což mé okolí naprosto nepochopilo. :-) (12.08.2010)

Bohužel mě tyhle Jodorowského surrealistické podobenství neoslovily tak, jak by asi bylo záhodno. Možná to je tematikou (western ani náboženství nepatří k mým vyhledávaným oblastem), kterou jsem úplně nechápal. Možná to je jen mnou... pro fanoušky divných filmů povinnost, pro ostatní velké upozornění, (06.06.2012)

Je možné, že díky mé omezenosti mi v přerostlé a rozbujelé spleti symbolů uniká smysl tohoto díla. Je možné, že všechny ty násilné a nechutné scény nejsou jen samoúčelnou provokací (či projevem autorovy úchylky), ale cestou jak nazřít nejhlubší dřeň lidského jáství. Leč už se připozdívá a nehodlám tratit času mudrováním nad něčím, co mi připadá stejně hluboké jako Saló. (15.05.2011)

"Dva jsou lepší než jeden, protože pokud jeden spadne, druhý ho může zvednout. Je-li zde jen jeden, není tu nikoho, kdo by jej zvedl." Koncem vše ostatní začíná, je to ale konec začátku? Nebo snad začátek konce? Těžká otázka, ještě těžší odpověď. Jodorowsky zprostředkovává velké množství vodítek k zodpovězení... Divák prochází katarzí skrze postavu (buddhistického) mnicha, kterého si zahrál samotný Jodorowsky (pro někoho možná nudná závěrečná část mě kompletně pohltila). Autor uchopil žánr (spaghetti) westernu po svém, obrátil jej naruby a pro něj typické prvky postavil na hlavu. Prostě filmová onanie par excellence. Alejandro Jodorowsky je úchyl na svém místě a je moc dobře, že na tuhle (kultovní) záležitost získal finance a látku zfilmoval. (26.11.2007)

El topo vyžaduje obrovskú toleranciu a fantáziu, ide totiž o podivínsku uchylárnu koncipovanú násilým, mytológiou a náboženskými výlevmi. Mílovými krokmi prekračuje hranice normality, je ťažko jednoznačne čitateľný a osobne si trúfam porozumieť tak na 10% z celého obsahu. Je to film na diskusiu a dešifrovanie snáď každučkého prvku, ktorý šialený mozog dokáže vyprodukovať (ukrižovaný baránok; úchylné láskanie topánok; znásilňovanie mníchov, ženy; bičovanie kaktusmi....) a ta kvíliaca hudba do toho, všetko samozrejme servírované na hektolitroch preliatej krvi. Prvoplánovo to môže vyvolať pohoršenie, nudu, odpor, druhosignálne nejakú filozofickú pózu. Pre mňa je film hlavne pocitovou a vizuálnou záležitosťou a subjektívne mi vlastne nepriniesol nič (nič pozitívne, optimistické, naplňujúce, nič, čo by som si mohla vychutnať) a zároveň priniesol veľa (zvláštnych a rozporuplných emócií, trochu nudy a pošramotený limbický systém)... (08.07.2008)