Môj nepriateľ

Pro mě naprosto neznámé sci-fi a o to větší překvapení. Že nemá pro mladé diváky narozené po roce 90 co nabídnout? Blbost. Na první pohled upoutají na svou dobu velmi dobré efekty a parádní lehce ujeté masky, které se krásně obejdou i bez CGI. Prostředí planety mi přišlo dostatečně působivé. Herecky nemám co vytknout, Dennis Quaid hraje svou typickou roli sympaťáka, ale Jerry byl vyloženě parádní, jeho mimika mě naprosto dostávala. (03.07.2014)

Po skvělém fantasy Nekonečném příběhu Petersem přijal komornější sci-fi Můj nepřítel, aby vyprávěl klasické schéma tohoto žánru. Což samo o sobě nemusí být na škodu, je-li i po 25 letech film uvěřitelný a nejsou-li triky ani výprava archaická. Příjemné překvapení po vizuální stránce. Nic zásadního neodkazuje na realitu roku 1985, což skutečně vítám. (02.01.2011)

Budoucnost, vesmír..vede se válka mezi lidmi a tzv. Draky(?) Jeden z lidí ztroskotá na opuštěný planetě, na té samé ztroskotá i jeden z Draku.. daji se dohromady aby oba přežily, dokud je někdo nenajde. Přátelství mezi nimi mi přišlo dost dobrý..někdy se hejtej a nekdy dokážou spolupracovat. Pak nastane pár zlomu, kdy těm hrdinum fakt fandite a to me dost bavilo. Snad jen pár blbostí mi tam trochu vadilo, ale nakonec mi to přišlo jako skvělý dobrodružství v mem oblibenem prostředí - vesmír, cizí planeta. (03.03.2018)

Daleká budoucnost, vesmírné putování, zlověstní mimozemšťané a meziplanetární válka jsou osvědčené dílky na složení spaceoperního puzzle. Petersen nám vypálil mlhovinu a složil z nich nenápadný příběh o dvou příslušnících znepřátelených stran, nucených v zájmu přežití složit zbraně a překonat vzájemné rozdíly, aby během té mnohokrát oboustranně prokleté snahy zjistili, že k překonávání toho zase tak moc není. I když je jeden z nich člověk a druhému byl přisouzen vzhled přerostlé latexové ještěrky s orientálním životním postojem a schopností partenogeneze, což jejímu/jeho lidskému společníkovi řádně zamotá hlavu a divákům se postará o citovější náplň příběhu, nejsou nám problémy, které řeší, nikterak cizí. Protože když se jeden tak dívá, jak se s cizím elementem na cizí planetě hledá společná řeč, nacházejí první malé skulinky v hradbě nenávisti a předsudků, postupně se ty skuliny zvětšují a za nimi se objevuje schopnost porozumění, přátelství a soucitu a mluví se o domově, který je po letech v cizím a studeném bitevním vesmírném poli už jen mlhavým pojmem, nedá mu to a zavzpomíná si na všechny války našich dějin a proklamace národních vůdců, že ti lidé, které jsme v životě neviděli, jsou naši smrtelní nepřátelé. A tiše zadoufá, že se v každé z nich našli nějací Willis a Jeriba, kteří aspoň pomyslně kopli ty rádoby státníky přímo do jejich nafouklé... megalomanie. (19.12.2007)

Taková neveselá, neemotivní, vlastně i nedrsná Země nikoho, která ovšem nabízí zajímavý sci-fi konflikt. Průběh byl od začátku, kde se ti dva sešli a nic si neudělali, dost jasný a předvídatelný a přesně tak to nakonec i skončilo. Od průměru to zachraňuje výživné finále, které mě potěšilo a vytrhlo z běžnosti. 70% (03.04.2017)