Môj nepriateľ

Wolfgang Peterson a poslední z jeho debutního trojlístku Ponorka-Nekonečný příběh a Můj nepřítel. Z Německa do Ameriky s udržením vysoké kvality. Můj nepřítel není jednoduchý film, ale Peterson se s ním dokázal skvěle poprat. Člověk a drak ztroskotají na opuštěné planetě a vybudují si zde vztah, který předčí jejich očekávání. Skoro až pohádkový příběh o nenávisti, která se změní v přátelství a oddanost nepůsobí vůbec dětinsky ani nesmyslně. Právě naopak. Vše skvěle funguje, stejně jako epické záběry na neznámý svět a kvalitně vypracované kulisy světa techniky mezi hvězdami. Je skvělé, že film neupadá do vztahové dramatu a v závěru opět mění tvář, aby se celý cyklus přeměny dovršil. Pro milovníky sci-fi jasná volba. Mimochodem hudbu složil Maurice Jarre, slavný skladatel filmové hudby (Lawrence z Arábie, Dr. Živágo, Cesta do Indie) a otec neméně slavného Jean Michela Jarreho, přední osobnosti elektrické hudby. PS: od první chvíle mi přišlo, že drak musí být černoch:)a teď čtu, že byl... nepřehlédnutelné a má to i nějaký vedlejší smysl?:) (09.02.2010)

Daleká budoucnost, vesmírné putování, zlověstní mimozemšťané a meziplanetární válka jsou osvědčené dílky na složení spaceoperního puzzle. Petersen nám vypálil mlhovinu a složil z nich nenápadný příběh o dvou příslušnících znepřátelených stran, nucených v zájmu přežití složit zbraně a překonat vzájemné rozdíly, aby během té mnohokrát oboustranně prokleté snahy zjistili, že k překonávání toho zase tak moc není. I když je jeden z nich člověk a druhému byl přisouzen vzhled přerostlé latexové ještěrky s orientálním životním postojem a schopností partenogeneze, což jejímu/jeho lidskému společníkovi řádně zamotá hlavu a divákům se postará o citovější náplň příběhu, nejsou nám problémy, které řeší, nikterak cizí. Protože když se jeden tak dívá, jak se s cizím elementem na cizí planetě hledá společná řeč, nacházejí první malé skulinky v hradbě nenávisti a předsudků, postupně se ty skuliny zvětšují a za nimi se objevuje schopnost porozumění, přátelství a soucitu a mluví se o domově, který je po letech v cizím a studeném bitevním vesmírném poli už jen mlhavým pojmem, nedá mu to a zavzpomíná si na všechny války našich dějin a proklamace národních vůdců, že ti lidé, které jsme v životě neviděli, jsou naši smrtelní nepřátelé. A tiše zadoufá, že se v každé z nich našli nějací Willis a Jeriba, kteří aspoň pomyslně kopli ty rádoby státníky přímo do jejich nafouklé... megalomanie. (19.12.2007)

Můj nepřítel - to je dobrý film podle výborné předlohy a zmařená šance natočit výborný film. Můj nepřítel - to je dojemný příběh o nacházení společných zájmů a pocitů při jinak převládající jinakosti - v povídkové podobě také příběh o potřebnosti nějaké identity a silných kořenů v minulost. Můj nepřítel líčí osudy pozemšťana a "draka", válečných nepřátel, osamoceně "vržených" na "pustou" planetu, jejich opatrné sblížování až po postupné převzetí dračí kultury člověkem. Konec režisér pokazill zřejmě proto, že si náhle vzpomněl, že nebyl celou dobu dost akční a rozhodl se to divákům na poslední chvíli vynahradit. Jsem přesvědčená, že literární předloha vytěžila z konce víc a byla to chyba a zrada celkového vyznění filmu náhle ji opustit. ( I mě tahle sci-fi v mládí zasáhla. Jsem ráda, že podle toho, co tu čtu, nejsem sama koho film zaujal - třebaže to byl jinak "bohužel" takový propadák.) (22.02.2004)

Kvalitní sci-fi. Efekty sice za tu dobu zestárly, ale působivě natočený příběh a masky to vynahrazují. Děj je na toto zvláštní sci-fi drama hodně bohatý, takže jsem se ani na chvíli nenudil. Navíc Dennis Quaid a Louis Gossett Jr. přesvědčivě zvládají své postavy. Jako malé děcko jsem měl tento film hodně rád a dneska, nejen z nostalgie, tento pocit přetrvává. Jen mě mrzí ten pokažený konec, jinak bych měl čisté svědomí z těch čtyř hvězdiček, které po uvážení dávám. (22.01.2010)

Základní osa je jasná. Střet zástupců dvou kultur, kteří musí v kritické chvíli spolupracovat. ostatně na toto téma už byl natočen nejeden film. Tím, že Petersen zasadil děj do budoucnosti a zakomponoval do něj mimozemskou rasu, získal takřka neomezený prostor pro fantazii a rozvinutí děje. A popasoval se s tím víc než výborně. Stvořil dojemný i napínavý příběh o přátelství, které překonalo i smrt, to vše na pozadí zdařilé sci-fi atmosféry, kterou vytvořil takřka bez výrazných speciálních efektů. Trefou do černého byl i Dennis Quaid, ktreý odvedl nadstandardní práci. 85% (11.09.2012)