Cruella

Cruella je snímek o zrodu jedné z nejznámějších záporných disneyovských postav, Cruelly de Vil ze světa 101 dalmatinů. Film působí lehce nesourodě, jelikož první půlhodina, mapující nejvýznamnější události v životě dvanáctileté Cruellky, je čiště dramatická a pocitově má nejblíže ke Zlodějce knih. Následuje střih do věku jejích dvaadvaceti let a ze snímku se okamžitě stává krimi-komedie, ve stylu komba Birds of Prey s Ďábel nosí Pradu. Celý scénář snímku působí tak, že byl psán původně právě pro postavu Harley Quinn z Birds of Prey (schizofrenie, traumata z dětství, krádeže), a když nebyl využit, tak se akorát upravil a přepsal pro účely Cruelly. Tím se v mých očích stává naprosto nevěrohodným a mám velký problém s přijetím této verze „zlé“ Cruelly, která ve své podstatě vůbec zlá není, pouze lehce sociopatická. A s její známější krvelačnou verzí, dychtící po dalmatiním kožíšku, ji takřka nic nespojuje. Z filmu bych tak vyzdvihl především feeling 70. let, vynikající kostýmy a prvotřídní dobový soundtrack, to je však hodně málo na to, abych pomýšlel, že si jej někdy v budoucnu opětovně pustím. Něco mezi dvěma a třemi hvězdami. A jelikož mě nenapadá nic, čím bych se mohl přiklonit k vyššímu ohodnocení, dávám hvězdy dvě. 😕 (26.06.2021) (28.06.2021)

Cruella patří společně se zlými královnami ze Sněhurky a z Alenky, vedle Maleficent a Uršuly, mezi topku záporných ženských postav z Disneyho království. Navíc patří mezi ty opečovávané, jejichž filmy vznikly ještě za života Disneye. Co se týká hraných předělávek, vlastní filmy zatím měla jen Maleficent a byly dvě aktualizované Alenky, v očekávání je nová Sněhurka a Malá mořská víla. Jen málokdo by proto tušil, že samostatná Cruella bude stylově mnohem více připomínat Já, Tonyu (včetně Paula Waltera Hausera), než cokoli jiného. Craig Gillespie byl skvělá volba, nehleděl na nic a podepsal se pod prequel ke 101 dalmatinům, jaký by zvedl ze židle i Dodie Smith. Výsledkem je zážitek, který si rozhodně nebudu do budoucna odpírat k reprízám. Navíc je to první film, kde mi nevadí Emma Stone po všech těch plochých a nezajímavých marných dívčích postavách. (10.04.2022)

Mám rád filmy, ve kterých se mísí opulence a ambice způsobem, který sice absolutně ztroskotává, ale je to parádní jízda! Cruella se snaží nějak polidštit postavu, která byla vytvořena proto, aby byla nenáviděna, a nedává to smysl logicky, logisticky ani emocionálně, následuje to každý trend, včetně trendů protiřečících si, a snaží se to být tolik věcí, že udržet s tím filmem krok není jen tak. Způsob, jakým se narativ toho filmu absurdně vymyká kontrole, je až kouzelný. Příběh ženy, která je v původní pohádce prostě extravagantní alkoholička, se proměňuje v příběh operního rozměru o vraždách, mezigeneračních křivdách, budování módního impéria a existenciálních traumatech - není absolutně žádná potřeba, aby byl tenhle charakter vykreslen skrze tak přemrštěný a překombinovaný příběh, ale nakonec právě absence jakékoliv zátky tomu dodává kouzlo. To se sice neodráží v hvězdičkovém hodnocení (potřeboval bych, aby to aspoň nebylo tak dlouhé), ale k tomu filmu vlastně cítím sympatie. Rozhodnutí zpětně motivovat charakter Cruelly de Vil tím, že dalmatini v jejím dětství a před jejíma očima ZÁKEŘNĚ ZABILI JEJÍ MATKU je ale rozhodně nejvíc geniální filmové rozhodnutí od match cutu ve Vesmírné odyseji a k tomu filmu nejde než cítit absolutní respekt a pokoru. Komukoliv, kdo si myslí něco jiného, plivnu do obličeje! (03.06.2021)

Kdyby mi někdo tvrdil že Cruellu točil Edgar Wright, věřil bych mu. Z dalšího Disneyho oživení jejich klasické animované postavy je překvapivě povedená stylovka, která nemá skoro nic společného ani s originálem, ani s Disneyho obvyklými klišé, a je místo toho svižným komediálním revenge/heist filmem s rozkošně sarkastickými čubkami v hlavních rolích. Což funguje o to líp že se vše odehrává v punk rockem zmítaném Londýně sedmdesátých let kde úplně všechno uctívá odvázaný styl Davida Bowieho a písničkový soundtrack je nejlepší hudební kompilací roku. 8/10 (02.06.2021)

"Ty, Šmudlo. Přines mi oběd. Losos se sójovým glazé, citrónové rizoto, okurku krájenou v úhlu třiceti stupňů o šířce tří milimetrů, sedm lístků petrželky navrch. A sekat. Netrhat." Baronka mě bavila v každým výstupu. Každýmu vynadala, ztrapnila ho, ukradla mu nápady a pak se ještě pochválila. To je prostě svět módních návrhářů a tomu já rozumím. Nejradši mám tu ... Laffitu. A pak taky Cruellu, protože její punkový výstupy byly dokonalý. Navíc k tomu hrála skvělá muzika a to je pak člověku jedno, že má při sledování něčeho tak esteticky krásnýho na sobě vasila a tepláky s vytahanejma kolenama. (02.02.2022)