Kde je moje tělo?

Tak moc jsem byl zvědavý na tu fantasy dějovou linku, až jsem byl ve finále zklamaný, že by se ten film bez ní naprosto bez problému obešel. On už jen ten Naoufelův životní příběh má dost do sebe a dokáže silně zapůsobit i bez toho nápadu s useknutou rukou, co se vydává najít svého majitele. Takhle tu ale tenhle nápad vůbec nemá účel a docela mě to mrzí, jelikož zapojit nějak chytře do toho i tohle, mohlo to být skutečně skvělé. Jenže ono je to nějak povedené i tak a jak už jsem psal, nějakou sílu to samo o sobě určitě má. Když jsem se zvykl i na tu "trhající se" animaci, mělo to i dost podmanivou atmosféru a solidní soundtrack tomu taky dost dodal, až na ty dva rapové songy. Navíc Naoufel si dokázal získat mé sympatie, jenom škoda, že o té holce ten film skoro nic neřekne a o jejím otci taktéž ne... Něco do sebe to ale skutečně má. Slabé 4* (04.12.2021)

Kde je moje tělo? je hodně osobní projekt, je to z něj cítit každým coulem a ačkoliv pro mě je Klaus ještě o level výše, oproti zbytečným disney/pixarovkám je to klenot, který si toho Oscara zasloužil mnohem více. Každopádně se v tomto případě ukazuje síla Netflixu, jež dokáže film přinést do obýváků mnohem širšího publika, jelikož by zrovna ten francouzský kousek bez předražené marketingové kampaně snadno zapadl..8/10 (23.02.2020)

Čistokrevná haptická esence lásky, deprese a nostalgie zabalená do nádherné animace a provázaná hypnotickým soundtrackem, jež se při každém tónu dostával blíže a blíže mému srdci, v němž patrně zůstane už navždy. J'ai perdu mon corps režiséra Jérémyho Clapina Vás již od první minuty své stopáže bude přesvědčovat, že se koukáte na něco mimořádného a křehce krásného. Právě styl, s jakýmž jsou výše zmíněné atributy podávány je výkladní skříní celého snímku. Není agresivní či urychlený, nýbrž pomalu plynoucí, přičemž by se dalo říci, že i neodolatelně psychedelický. Jsem velmi rád, že se ke mně tento animovaný klenot dostal. Již dlouho jsem totiž neviděl nic tak neskutečně intimního a zároveň otevřeného jako je právě J'ai perdu mon corps. Až to uvidíte, tak zcela jistě pochopíte, co jsem tím myslel. Výborná práce! PS. Tak teď už chápu ty "nářky" kritiků nad tím, že tento počin nedostal Oscara! (Netflix) (20.03.2020)

Film je prostředek, jímž se dají říct i takové věci, které skrze žádné jiné médium sdělit nejdou. Nejnovějším důkazem je tento animovaný snímek, gejzír tvůrčích, scenáristických a režijních nápadů, formálně, obsahově i emocionálně strhující, nepředvídatelný, do detailu promyšlený a zkrátka krásný a úžasný. Příběh vypráví o vyrovnávání se se ztrátou na psychické i fyzické úrovni a odehrává se ve dvou rovinách, kdy v jedné sledujeme příběh hlavního hrdiny, zamilovaného doručovatele pizzy, a ve druhé jsme svědky surrealistické a napínavé odysey jeho omylem uříznuté ruky, která ožije a rozhodne se najít svého majitele. Působivý, intenzivní a prudce originální film je pokaždé o krok napřed před divákem, chytře si pohrává s jednotlivými motivy, konkrétními obrazy i vypravěčskou strukturou a precizně, s lehkostí, humorem, ale i velkou porcí smutku naplňuje unikátní a osobitou vizi, která vás zcela uhrane a jako bonus vás naučí skutečně vnímat svoje ruce a vážit si jich. (10.10.2019)

Hodně neotřelý animovaný snímek ať už po stránce animace nebo po stránce vyprávěného příběhu. Kdy naposledy jste viděli putování ruky Paříží v neotřelé animované formě? Asi nikdy. Na druhou stranu mě melancholické prolínání příběhu ruky, která hledá své tělo, a flashbacků do minulosti zas tolik nepohltilo. Sice zaujalo, ale prvotní zaujetí poměrně rychle opadlo a ani příjemná stopáž 81 minut nepomohla k tomu, abych u filmu zůstal na sto procent. Rozhodně se ale jedná o zajímavý film. (12.02.2020)