Síla psa

Film, ve kterém se na sebe hlavní protagonisté v různých hereckých pozicích a skoro celou dobu potutelně dívají, hudba podporuje celkovou tenzi a jakési neviditelné pnutí a kameraman válí zabíráním panoramat Montany. Mohlo se toho dít hodně, ale nakonec se neudálo vlastně vůbec nic. Nedobře uplácaný film režisérky, která zřejmě chtěla zopakovat křehkost a poetiku z Piana, ale zakomponovat to do drsné westernovské výpravy nefunguje. Oscara nechápu, věřím, že nejeden divák usnul. Skoro se to povedlo i mne. (19.04.2022)

Pokud někdo ve filmu pěstuje krávy, není třeba se domnívat, že se vzápětí objeví padouch/padouši, provedou zlý čin a banda dobráků je bude pronásledovat, dokud je nezničí. Jane Campionová si vymyslela příběh, který není zdaleka tak hloupý, jak bylo naznačeno v první větě. Co bylo uspořeno na sergio-leoneovských akcích a woody-allenovském kecání, bylo investováno do psychologické drobnokresby - zde se tím rozumí dlouhé záběry na hlavy, které nejednají ani nemluví, ale přemýšlejí, zvažují své další kroky a dolaďují svoje záměry.  - JitkaCardová zde (na těchto stránkách) zvažuje esteticko-etický ideál "kalokagatheia" ve smyslu spíš fyzické kultury, v posloupnosti Bronco Hernry, Phil a Peter; pouze oni také viděli v horách psa a jeho sílu - etická část tu však přichází poměrně zkrátka. Není tu nikdo komu bychom ji mohli přiřadit, rozhodně ne oněm třem. Myslím, že tímto klíčovým slovem se film neodemkne. Nebo přece jen... K filmu se spíše vztahují (nejen citované) žalmy krále Davida (kap. 22):  20 Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi, ty, sílo má, mi pospěš na pomoc! 21 Vysvoboď od meče duši mou, z moci psů tu mou jedinou! 22 Zachraň mě prosím před tlamou lva, vyslyš mě před rohy buvola!.... Pokud je následující příběh pravdivý, tak tu přece jen máme padoucha: Peter slíbí matce, že ji zprostí ničivého vlivu Phila Cumberbatcha. Vetře se do jeho přízně a díky němu se naučí jezdit na koni. Sám se vydá do hor a z krávy nakažené anthraxem vyřízne tkáň. Tou nakazí Phila, který umírá v křečích a bolestech. V závěrečné scéně pak sleduje z okna návrat matky a jejího manžela, druhého Cumberbatcha, z pohřbu. Vidí, že jeho plán a čin byly úspěšné.    (12.02.2022)

Radši tady ani nebudu psát po kolika letech (hm hm desetiletích) jsem si dala čisté a průzračné rande s filmem Jane Campion.... A hleďme ono to zase bylo vcelku intenzivní! Máme tu striktně nedoslovnou optiku, k (anti)hrdinům si hledáme postoj skrz jejich nejednoznačné činy a jen těžce v nich hledáme emoce, a přesto oni v nás ty emoce vyvolávají. Hraje krajina, dobytek, koně, interiéry, banjo, piáno, divná hudba a taky samozřejmě Benedict, kterej mě ve své kreaci s pozérsky ošuntělým honák feelingem spolehlivě přesvědčil o tom, jakým lidským monstrem se jeho hlavní zmetek díky drásavé vnitřní samotě stal, jak dokonale si dokázal objektivizovat svůj vnitřní mindrák a s jakou klidnou krutostí si na něm pochutnal. Ale co už, spravedlnost si ho naštěstí našla! (18.03.2024)

Solídna westernová dráma (zhruba na úrovni zápasu o bronz na olympiáde Peking 2022 v hokeji kde sme získali bronz...btw nevie niekto ako dopadli naši susedia? :-D...ďakujeme za trenéra Hrouzeka :-D :-D :-D) ktorá však, ako to spomenul Arsenal83 časom začne trochu nudiť. Už v úvode som očakával že to okolo klasického westernu spištoľníkmi ani nepáchne, čo vôbec nebolo na škodu veci, komorná atmosféra príbehu sedela ale 90 minút by hádam stačilo. Práve jeho dĺžka ma pomerne dlho od toho, aby som film pozrel odrádzala. (19.02.2022)

Jane Campion se pustila do boje s náročnějším a pomalu plynoucím románem plným náznaků a nejasností a poměrně uspěla, ačkoli bez jeho znalosti se nedostaví úplné pochopení filmu, což je malinko problém. Motivace postav je značně osekaná, což paradoxně odnesla nejvíc právě postava Benedicta Cumberbatche v naprosto klíčovém vztahu k Bronco Henrymu, který je v knize úplně zásadní a ve filmu se bohužel odbude jedinou větou. I děj, který tedy není nijak rozsáhlý, je částečně zredukovaný, což je na jednu stranu dobře, protože tím pádem vypadne spousta vaty, na tu druhou ale tím pádem působí zjednodušeně a paradoxně trochu překotně, protože některé věci se stanou extrémně rychle (typicky svatba George a Rose). Atmosféra je nicméně potřebně hutná, tempo pomalé a kamera opravdu kouzlí nádherné obrazy, které všemu dodávají specifické kouzlo. Samotná pointa je oproti knize lépe vysvětlena, o tom, zda je šokující, ale lze vést debaty. Cumberbatch je vynikající a úlohu zamlklého despota zvládl až fenomenálně, o moc pozadu ale nezůstal Jesse Plemons, jehož herectví je spíš niterní, o to ale intenzivnější, Kirsten Dunst a Kodi Smit-McPhee jsou neméně výborní, ačkoli jim toho scénář zase tolik nedovoluje. The Power of the Dog je hodně zvláštní film, který samostatně stojí někde na půli cesty a někomu se může zdát prvoplánový, se znalostí předlohy si ho ale divák užije o něco více. 70 % (30.12.2023)