Emily in Paris

Limonáda pro instagramové pipinky. Afektovaná a povrchní hrdinka, herci, vztahy, prostředí, témata. Jasně, vždyť Paříž je jenom Sartre, Piaf, Picasso a Ajfelovka. A víno, hadry a parfémy. Asi něco jako Praha, to je přeci Staromák a trdelník a hadry z Pařížské ulice. Představa, že všichni kolem mluví perfektně anglicky, bez škobrtnutí, jenom aby divák a hrdinka rozuměla, a nebo že hrdinky francouzští přátelé jdou večer shopovat ke stánkům s turistickými cetkami... Otázka, jestli to je vše nadsázka a nebo snaha ukázat, že takhle žijeme a takhle přeci chcete žít! Kdo by nechtěl mít ze života nablýskaný americký film s happy endem. (25.10.2020)

Jsem na vážkách. Seriál jsem si pustila na jeden zátah, tak, jak je pro Netflix typické. A po několika dílech jsem ho brala jako své nové guilty pleasure (v podstatě výlučně díky Lucasu Bravovi), zpětně mne však přepadají rozpaky. Námět se dal zpracovat tolika možnými způsoby (jak už dříve tolikrát viděnými, tak i neokoukanými), zaměřit jsme se mohli na Emily jako na workoholika (ostatně hned v prvním díle uvádí, že práce ji baví a naplňuje), na francouzskou módu a eleganci (fakticky nemusíte být bůhvíjaký estét, aby vás z pohledu na takřka jakoukoliv "módní" kreaci Emily rozbolely oči), na vztahy (o sexu se mluví v podstatě v každém díle, ve většině z nich ho i postavy provozují, ale je bez náboje, invence, romantika působí "nedomrle"). Jakoby tvůrci chtěli obsáhnout všechno (což se jim nedaří) a vlastně jim bylo jedno, s jakým výsledkem. Vedlejší postavy působí často jako karikatury (s čestnou výjimkou Sylvie, jejíž představitelka je přesná v podstatě v každé scéně), příběh málokdy někam posouvají a krom základních charakteristik (gay, dobrosrdečný pošuk vyžívající se ve dvojsmyslech, stárnoucí seladon,...) se o nich v podstatě nic nedozvídáme. Emily působí skrz naskrz nesympaticky. Jednu či dvě charakterové vady bych jí odpustila, pokud by alespoň něco na její postavě dávalo smysl. Nebo ji její okolí podávalo konstruktivní zpětnou vazbu. Kdyby její motivace byly propracované. Kdyby. Zcela stranou ponechám fiasko Zlatých glóbů, přijetí seriálu širokou veřejností i kritiky. Copak je TAK těžké natočit prostoduchou lehkonohou komedii na večer po práci? (10.03.2021)

Áno, zhltol som to za jednu nedeľu. Teda, prvú sériu. Na ďalšie čakám. Je to taký seriál úplne, keď neviete, čo so sebou, a tak len pozeráte. Z kritického hľadiska ale treba priznať, že v Paríži až taký výber sexy mužov na pár metrov štvorcových nie je, a zároveň samotné mesto takto klišéoidne nepôsobí. Kde sú dopravné zápchy, pouliční predavači a haldy turistov stojaci v radoch? Vy prestaňte klamať. Do telky. (27.11.2020)

Na kulturních stereotypech založený seriál o nesympatických lidech s nesympatickými názory, pracujících v nesympatické branži a dělajících nesympatické věci. Navzdory tomu všemu se na to ale překvapivě dobře kouká, pro mě osobně i lépe než na podobně laděný The Devil Wears Prada. Guilty pleasure par excellence. 70% (17.05.2021)

Emily v Paríži mi spríjemnila jeden dlhý, skoro 5 hodinový sobotný večer. Extrémne dobre mi padlo, že sa jedná o jednoduchý príbeh o živote, láske, priateľstve, kariére a trošku aj o móde, čo mi veľmi okrajovo pripomenulo starý dobrý Sex v meste. Nevedela som sa odtrhnúť od začiatku až do konca. Parádna oddychovka, plná sympatických neopozeraných hercov. (21.11.2020)