Syn

V Argentině asi netuší, že Norsko je v Evropě (a docela i v Česku) poměrně častým tématem diskuze, když se otevře téma, jak se starat o děti. To by je pak nenapadlo natočit takový film, jaký natočili. Psychologické drama to ale bylo solidní. Jen kdyby mělo i pointu, tak pak by bylo vysloveně skvělé. (14.05.2020)

Manželský pár je v radostném očekávání, ale v důsledku prodělaného potratu je nastávající matka úzkostlivější, než je zdrávo. Krátce po porodu její iracionální chování získá na intenzitě a postupně začíná psychózou trpět i novopečený otec. Alespoň tak se to zdánlivě jeví. Solidní psychothriller s relativně netradiční zápletkou, který celkem šikovně brnká na strunu nejistoty. Schindel se celkem šikovně vyhýbá hluchým místům, D'Agostino během psaní scénáře přemýšlel, takže tu nenarazíte na výraznější nelogičnosti a slušný je i casting, ačkoliv otec byl občas na pěst. Trochu jsem se bál konce, který bohužel zůstal dlužný jednu z odpovědí, ale jinak jsem spokojen. 75% (31.07.2019)

V Argentíne sa inšpirovali motivačným heslom všetkých lúzrov, ktoré hrdo hlása, že nie je dôležitý cieľ, ale cesta a tak sa vys...prdli na pointu. Ja som divák prízemný, preto nie je v mojich silách takú scenáristickú lenivosť patrične doceniť. Nebyť názvu predlohy v titulkoch, asi by nám naozaj neostalo nič iné, len slepo hádať. (03.08.2019)

Psychologická dráma, kde hlavný predstaviteľ je presvedčený o tom, že dieťa, ktoré by malo byť jeho syn, nie je jeho syn. Bohužiaľ, nikto mu neverí. Divák je držaný v napätí a do poslednej chvíle presne nevie, čo vlastne matka dieťaťa spravila - mala dvojičky? podarilo sa jej naklonovať druhé dieťa (je predsa biologička)? alebo je za tým niečo iné? (napr. otec dieťaťa je blázon a všetko je len v jeho hlave). A vlastne sa to divák s jasnosťou nedozvie ani na konci filmu. Potvrdí sa, že otec dieťaťa mal pravdu a jeho syn bolo ďalšie dieťa, ktoré matka držala mimo neho, avšak na otázky, ktoré som vyššie spomenul nám film jasnú odpoveď nedáva. Kamera viackrát sníma iba tváre hercov a neukáže, čo vidia. Takto skončí, aj celý film. Čakal som, že ešte bude vysvetlenie celej záhady a zrazu prišli titulky. (06.02.2024)

Horor a thriller jsou žánry navzájem velmi blízké a často se dokonce překrývají, mnohá díla tak mohou být řazena do obou kategorií. U El Hijo divák dlouho netuší, jestli se matka dítěte pouze vypořádává s poporodní depresí/psychózou, či jsou kořeny jejího prožívání mnohem temnějšího rázu. Nebo snad duševní poruchou trpí otec? Znepokojivý snímek s promyšleným scénářem, který již od úvodu vyvolává reminiscence na nejslavnější horor Romana Polanského. Vzhledem k náročnosti látky, kdy se mimo jiné pohybujeme ve dvou časových rovinách, bych však El Hijo doporučil k projekci spíše náročnějšímu publiku. Škoda jen, že scénárista D'Agostino neudržel nastavenou laťku celých 92 minut a v samotném závěru se uchýlil k přílišnému polopatismu. Zřejmě kvůli tomu, aby bylo rozuzlení filmu stravitelné i pro běžného diváka. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku El Hijo uděluji čtyři hvězdy. (28.07.2019)