Karhanova parta

Z tohohle filmu jsem slyšel víc citací než z jakýchkoliv jiných budovatelských skvostů a tak jsem si řekl, že je nejvyžší čas na to kouknou. Vlastně mne na něj navedl i pan Suchý v Semaforu na Divotvorném hrnci. Koneckonců tohle období mám už dost pokryté a tenhle film mi čistě chybí už jen jako další zářez na pažbě budovatelských brutek. Filmaři začli ideově hned od první minuty, odkazů na vítězný únor je tam habaděj byť tohle se odehrává rok po něm. Plní se pětiletka, překračují plány, úderky mezi sebou soutěží kdo překročí normu výroby. Nic tak nerozbuší srdce mladých žen, když chlapi od nich z frézovny jdou za mistrem, že bude brigáda a budou se dělat šestnáctky! To hned létají hubičky hlava nehlava vždyť to je to o čem mladé soudružky sní. A stejně orgastické obličeje mají soustružníci když je jejich závazek přijat. Tenkráte holt k extázi stačilo lidem málo. Bohužel ve fabrice jsou i soudruzi, kteří bráci nemají v lásce. nejsou to přímo západní agenti sabotéři, spíše nemehla a nemakačenkové. I těm je ale třeba dát po rozmluvě ještě jednu šanci. A komu ani to nepomůže jsou tu Termály Piešťany, kde pod rukama statného maséra každý pochopí, kde je jeho místo. A tak děj vygraduje do souboje party brusiče Krhana s partou mladých soudruhů o čas za který obrobí jakýsi píst do lokomotivy aniž by byl zmetkem. Dojde ke skutečnému boji, soudruzi málem zapomenou, že to vlastně dělají pro republiku a soudruha Gottwalda. Nakonec si to naštěstí uvědomí, staří nabídnou mladým zkušenosti a mladí právě vymyšlený zlepšovák. A tak závod splní plán, překročí normy a všichni v závěru mohou jásat před vyjetou lokomotývou v níž jsou vyrobené písty v oné soutěži. Dal bych odpad, ale bavilo mně herectví Smolíka a hlavně Plachty. To hnadrkování v zívěru otce se synem bylo docela vtipné. Jinak propaganda až napůdu, taková komedie s poučením... Dávám tedy taky za jeden zlepšovák. * (28.06.2020)

Nelze si nepovšimnout, že ve snímků tradičně září Rudolf Deyl ml., tentokrát však pouze v okrajové roli. Znovu z jeho strany dochází k narušení socialistického úsilí o vybudování lepší, beztřídní společnosti. Tentokráte však jeho obětí není vysokokapacitní velkobagr jako v jeho předchozí roli (DS-70 nevyjíždí), ale fréza soudruha Karhana ml. Žel bohu jeho postava vytlemeného blba v rádiovce je jediným příjemným zpestřením jinak velmi řídkého a překvapivě nevtipného děje. Čekal jsem, že Karhanova parta v sobě bude mít více "kouzla nechtěného". Doporučuji pouze sběratelům bolševického škváru. (29.11.2010)

Emblematická ukázka socialistického realismu v praxi. Dnes z toho zbyl jen směšný příběh o zápolení továrního kolektivu mladých a starých, doprovázený strhující Burianovou melodií. Schematicky nahozené postavy s univerzálně nasazeným usměvavým výrazem ve tváři pak film posouvají ad absurdum. František Smolík si tu patrně odpykává své předúnorové buržoazní inteligenty a hraběcí milosti, u Jindřicha Plachty není předstírané naopak nic. Tragicky směšný bolševický paskvil. (15.08.2009)

Neskutečné. Hezky se při tom spalo, asi jsme o nic nepřišel. Budovatelské úsilí se značně neživotnými postavami, všichni zapálení pro splnění úkolů Gottwaldovy pětiletky, včetně maminky Karhanové, která upeče bábovku. Ale jaké čisto měli v těch dílnách, žádné špóny, podlaha ani montérky nezamazané od oleje, to se to na konci 40. let muselo radostně pracovat, když se navíc na vás ještě koukali Gottwald, Lenin a Stalin. Jeden bod za poslední záběr Trosek ze serpentin pod vrchem Kozákov. (28.01.2020)

Čekal jsem, že mě pohled na vzájemně zápolící pracovité soudruhy pobaví, bohužel zápletka se soubojem dvou generací soudruhů brusičů se objevuje až v závěrečných přibližně dvaceti minutách. Předcházejích sedmdesát minut je jen nesouvislou snůškou propagandistických dialogů a gest, které snad ani zarytého soudruha nezaujmou. Velkým záporem jsou i herecké výkony - František Smolík v roli soudruha Karhana seniora, působí civilním, ale zároveň i poněkud unaveným dojmem, Jindřich Plachta je v roli soudruha Fikejze poměrně nevěrohodný, když nejdříve obětuje soudržnost party a kvůli svému zdraví odejde do důchodu, aby se vzápětí ochotně vrátil zpátky za brusku, protože "parta se přece netrhá". Celkově má ale Karhanova parta pro dnešního diváka jakýsi zvrácený půvab, který nenavodí snad ani leckteré vydání Československého filmového týdeníku. (06.09.2005)